Když jsem v minulém dílu seriálu Japonsko pro začátečníky psala o Tokiu, došla jsem zpětně k názoru, že z něj mám smíšené pocity. Je zkrátka moc velké, rušné a na můj vkus se v něm zachovalo málo historických památek.
Snad mi japonské hlavní město promine, ale Ósaka je půvabnější, sympatičtější dvojče Tokia. Je rušná tak akorát, centrum je vcelku kompaktní, aby se dalo pohodlně projít za den, a památek tu najdete až až. Především má však neuvěřitelnou atmosféru. A už dopředu se omlouvám, že tímto slovem budu možná trochu plýtvat. Dodnes však v konečcích prstů cítím zvláštní, vzrušující chvění, kterým mě Ósaka nabila.
Město plné kontrastů
Zážitek byl o to lepší, že byl jedním z největších překvapení dovolené. Od Ósaky, třetího největšího města v zemi, jsme neměli valná očekávání. Je totiž proslulá především jako obchodní centrum a významný přístav, soustředí se sem těžký a chemický průmysl. Prodírat se mezi necelými třemi miliony obyvatel také neznělo kdovíjak lákavě.
Do Ósaky jsme tak jeli hlavně proto, že se jedná o ideální výlet z Kjóta – základny většiny turistů. Cesta trvá příjemných 35 minut. Z kjótského hlavního nádraží sem jezdí vlak Haruka, který slouží primárně jako spojka Kjóta s letištěm Kansai. V našem případě měl poněkud bizarní podobu, celý včetně sedaček byl zdobený kočičkou Hello Kitty.
Město je proslulé svou moderní architekturou. Najdete tu výškové budovy všelijakých tvarů.
Tou nejznámější je Umeda Sky Building. Na jejím vrchu se nachází zahrada, kam můžete vyjet výtahem nebo eskalátorem.
Po výstupu z nádraží v Ósace se ocitnete ve futuristickém světě plném nablýskaných výškových budov. I zde, stejně jako všude jinde v Japonsku, je tak čisto, že by si člověk mohl udělat piknik rovnou na chodníku.
Hned ve čtvrti Umeda, kde se nachází hlavní ósacké nádraží, stojí za to se na chvíli zastavit. Bez přehánění se jedná o jeden obrovský nákupní areál. Což je poněkud zarážející vzhledem k tomu, že ještě na konci 19. století byla Umeda především hřbitovem.
Obchody se vším možným i nemožným najdete také v podzemí, kde tvoří hotový labyrint. Na opačné straně výškové škály je pak slavná ikona města: mrakodrap Umeda Sky Building, který tvoří dvě propojené věže o výšce 173 metrů. Prý je inspiroval pařížský moderní vítězný oblouk La Grande Arche. Na vrcholu se nachází zahrada, kam lze dojet výtahem nebo eskalátory, a užít si dechberoucí výhled na celé město.
Ósaka je město úžasných kontrastů, a ten zdaleka největší tvoří ósacký hrad, který se krčí, absurdně nízký, ale hrdý, v zajetí mrakodrapů. Z nádraží k němu vede příjemná, asi hodinová procházka. Nejrychleji se však sem – a kamkoliv jinam – dostanete metrem.
Pětipatrový hrad je chráněný soustavou hradeb a vodních příkopů. Je to jedna z největších a nejlépe zachovaných pevností v Japonsku. Má ovšem temnou minulost. Právě tady, během obléhání v roce 1615, vymřeli poslední mužští členové klanu Tojotomi – nejmocnějšího klanu své doby. Hrad byl vypálen a jeho současná podoba pochází z 20. let 17. století.
Ósacký hrad vstal v 17. století z popela po ničivém obléhání Ósaky v roce 1615.
Už jen kvůli němu se návštěva Ósaky vyplatí. Pro běžného turistu se jedná o zdaleka nejpohodlnější způsob, jak na vlastní oči spatřit japonský hrad. Ten se od našich evropských liší jako den od noci. Je světlý, velmi elegantní, postavený převážně ze dřeva a velmi nákladně zdobený. Protože jsme už den předtím jeden hrad navštívili, prohlídku interiérů jsme si nechali ujít. Podle recenzí se jedná o nepříliš vydařené, moderně pojaté muzeum.
Lev či drak?
Stejně jako Tokio, také Ósaka byla za druhé světové války, konkrétně na jaře a v létě 1945, bombardována americkým letectvem. Byl zde totiž soustředěn těžký průmysl, který tehdy sloužil válečné mašinerii. V důsledku bombardování zahynulo na deset tisíc civilistů a dobrý půl milion dalších skončil na ulici.
Zachovalo se zde však překvapivé množství památek, byť většina musela být po válce více či méně rekonstruována. Kromě hradu to jsou především chrámy a svatyně. Patří mezi ně i chrám Šitennódži, který bývá považován za první buddhistický svatostánek v Japonsku. Princ Šótoku jej přikázal vystavět už v roce 578, tedy ještě před tím, než se buddhismus v zemi rozmohl. Pozval si na to tři zkušené tesařské mistry z Koreje. Stavba byla se svou pětipatrovou pagodou a zlatým pavilonem tak působivá, že nemalou měrou přispěla k uchycení nové víry.
Chrám Šitennódži bývá považován za první buddhistický svatostánek v Japonsku. Princ Šótoku jej přikázal vystavět už v roce 578.
Z šintoistických svatyní stojí za zmínku Namba Yasaka, kterou střeží obrovská hlava lva.
Svatyni Namba Yasaka hlídá obrovská hlava jakéhosi monstra. Většina lidí (včetně nás), si myslí, že jde o draka, a proto se místu někdy říká dračí svatyně. Ve skutečnosti jde o hlavu lva, která má spolknout všechny zlé síly, jež by návštěvníka sužovaly. Svatyně má zcela unikátní kouzlo a přiznejme si, také skvělý instagramový potenciál. Podobnou nenajdete nikde jinde v Japonsku.
Přiberte i ratolestiÓsaka je skvělou destinací pro rodiny s dětmi. Za návštěvu stojí především tato tři místa: Universal Studios – jeden ze šesti zábavních parků Universal Studios. Na 54 hektarech můžete skrz nejrůznější atrakce nahlédnout do světa Harryho Pottera, mimozemšťana E.T., instalatéra Maria, minoňů, Jurského parku a mnoha dalších filmových postaviček. Původně jsme sem chtěli zavítat i my, ale lístky byly již vyprodané. Vyplatí se je proto rezervovat s dostatečným předstihem. Akvárium Kaijúkan – tady jsme strávili velkou část dne. K vidění jsou stovky druhů ryb a mořských živočichů. Některé z nich, třeba mohutného žraloka velrybího či prapodivného měsíčníka svítivého, jen tak někde neuvidíte. Ruské kolo Tempozan – nachází se na dohled od akvária Kaijúkan. Má v průměru 112 metrů a řadí se k největším na světě. Je z něho skvělý výhled na město, především na Ósacký záliv. |
Horečka sobotní noci
Hrad, chrámy, svatyně… To vše dotváří působivý celek. Avšak to největší lákadlo, za kterým do Ósaky jezdí většina turistů, tkví jinde. Jsou vlastně rovnou dvě: zdejší proslulá kuchyně a noční život.
Ósaka je považována nejen za hlavní město průmyslu, ale také jídla. V minulosti se jí přezdívalo „Tenka no daidokoro“, tedy „Kuchyně říše“. Oblíbené je tu staré rčení: „Zruinuj se na módě v Kjótu, zruinuj se na jídle v Ósace“. Restaurace najdete na každém kroku a člověk ani neví, kam dříve vstoupit. Jídelní lístky a poutače vystavené před vchody lákají nejen na klasické sushi či tempuru, ale především na japonskou luxusní pochoutku: hovězí z Kóbe, pocházející z krav plemene wagyu. Je delikátně prorostlé, křehké a velmi šťavnaté.
Před pompézními podniky jsme nakonec dali přednost skromnému bistru ve čtvrti Dotonbori. Číšník nám prozradil, že se jedná o čistě rodinnou záležitost. Zatímco on obsluhuje hosty, jeho otec a dědeček vaří. Jídlo bylo výborné. Co jsme si dali, se dozvíte v mém článku o japonské kuchyni. Dobrá zpráva pro našince zní, že jídlo v Japonsku je levné. Proto nám jen tak nehrozí, že bychom se skutečně zruinovali. Jediným limitem je kapacita žaludku.
V Dotonbori najdete ikonický světelný billboard zvaný Glico Man. Jde o běžce v modrém úboru, který zde byl poprvé instalován v roce 1935 jako reklama na cukrovinky Glico.
Dotonbori, kde jsme den zakončili, je nejslavnější čtvrtí v Ósace. Kdysi tu bývala divadla, dnes je pro ni charakteristická světelná reklama. Ta lemuje celou dlouhou centrální ulici, v jejímž středu teče stejnojmenný kanál. Po něm se můžete projet lodičkou. Lidí je tu opravdu požehnaně, nicméně jako dva nadprůměrně vzrostlí Evropané jsme si užívali ničím nerušeného rozhledu.
S trochou snahy zde najdete ikonický světelný billboard zvaný Glico Man. Jde o běžce v modrém úboru, který tu byl poprvé instalován v roce 1935 jako reklama na cukrovinky Glico. Současná verze je v pořadí již šestá, letos oslavila dekádu. Jen kousek odtud zdobí fasádu slavného podniku Kani Doraku obří mechanický krab, další symbol Ósaky. A nepřehlédnutelný je i drak, který upozorňuje na jiný známý podnik – Kinrijú Ramen.
Čtvrť Dotonbori by neměl minout žádný turista. A to ani ten, který se stejně jako my nepovažuje za kdovíjaké noční zvíře. Díky všem těm neonům, podnikům a lidem zde totiž panuje úžasná, rozjařená, téměř euforická nálada. A ta, troufnu si říct, si dokáže podmanit i toho největšího suchara. Je tak nakažlivá, že když se z jedné restaurace začala linout skladba Stayin’ Alive od Bee Gees, ochotně jsme se dali do tance. Možná jsme si vysloužili pár pobavených pohledů, ale bylo nám to upřímně jedno.
Do jakési zapadlé uličky jsme si zašli na pár drinků, než nastal čas vyrazit „domů“ do Kjóta.
Po zbytek večera jsme bloumali ulicemi a nasávali atmosféru. Prošli jsme se slavnou nákupní ulicí Šinsaibaši, která je plná nejen obchodů, ale i klubů. Protože se však jedná o oblíbené místo cizinců, ceny jsou zde poněkud přepálené. Na pár drinků jsme zašli do jakési zastrčené uličky o kousek dál.
Jednalo se o náš již devátý den v Japonsku, a věděli jsme proto, že místní vynikají nad jiné národy svou přívětivostí. Obyvatelé Ósaky nás však znova příjemně překvapili. Několik lidí se s námi při různých příležitostech dalo do řeči, ať už v obchodech či v baru. Jeden pár nás dokonce pozval, abychom si s nimi zahráli deskové hry.
Celou dobu jsme se cítili bezpečně, a to i v pozdních večerních hodinách. Nikdo nehulákal, nikdo se nepotácel, v dohledu nebyla žádná podivná individua. Díky tomu všemu jsme se s odstupem času shodli, že den v Ósace byl pro nás jedním z nejhezčích, možná i tím úplně nejhezčím z celé dovolené v Japonsku.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
