Na tento zážitek ze Španělska jen tak nezapomenu. Já a moji společníci jsme jeli podél pobřeží Costa Brava směrem k Barceloně a zastavili se v kempu nedaleko města. Protože jsme nebyli daleko, rozhodli jsme se vydat do města na jednodenní výlet. A tam se nám stalo to, co asi už mnoha turistům. Asi proto nemusím popisovat, co jsme pocítili, když jsme přišli k autu a ono bylo naprosto "vytunelované", prázdné. Já osobně jsem zůstal jenom v krátkých trenkách, tričku, se slunečními brýlemi na nose. Dojeli jsme zpátky do kempu, kde jsme měli pozvání na večeři. Předtím jsme se totiž seznámili s jedním panem farářem z Andorry, který tam byl na dovolené se svými přáteli. Mezi jeho přátele patřila i madam Marie, bohatá a vážená starší dáma. Protože to byla velice kultivovaná společnost, nechtěli jsme tam jít v tom jediném, co nám zbylo. Tak jsme poslali delegaci našich krásných dam, aby nás omluvily a vysvětlily, co se stalo, s tím, že se musíme vrátit zpátky do Čech. Reakce našich nových přátel byla překvapující. Děvčata se vrátila a řekla, že máme okamžitě přijít, že se dovolená rozhodně přerušovat nebude, že naši přátelé všechno zařídí. Byla už pozdní večerní hodina a všechny obchody byly zavřené, ale velmi vlivná madam Marie zařídila, že kvůli nám speciálně otevřeli jeden velkoobchod. Tam jsme každý dostali po tašce, a že prý si máme vybrat věci, které potřebujeme. Samozřejmě jsme vybírali pouze to, co každý skutečně nezbytně potřeboval. Když si toho naši hostitelé všimli, začali protestovat, že přece neotevírali obchodní dům kvůli takovým pár maličkostem, načež se věci ujali sami. Do obrovských cestovních tašek naházeli všechno, co sami považovali za důležité. Když skončilo nakupování, tak ten účet zaplatili. Myslím si, že jeho výše by nám uhradila ještě několik takových dovolených ve Španělsku.
19. února 2000
