Bienvenue a Toulouse, vítá mě velký světelný panel po přistání na letišti Blagnac. Na pásu si beru kufr a hned mířím do půjčovny aut. Vyzvedávám si Opel Crossland a začínám svoje putování po Okcitánii.
Na cestu do druhého největšího regionu Francie (je větší než Irsko) se vydávám sama. Chci ujet přes šest set kilometrů a poznat krásná, ale někdy i odlehlá místa. Mezi ně patří Saint-Bertrand-de-Comminges, obec se středověkou architekturou a nevšedním chrámem Sainte-Marie.
 |
„Naše katedrála, která byla vystavena ve výšce 515 metrů nad mořem, je uvnitř trochu tmavá, protože okny tolik neproniká denní světlo. Prolíná se v ní románský, gotický a renesanční styl, tudíž při její prohlídce procházíte několika staletími. Na zdi vpravo od oltáře máme vycpaného krokodýla. Pravděpodobně jej přivezl nějaký poutník ze Svaté země a zvíře dómu věnoval jako votivní dar,“ říká průvodkyně Agnés.
Saint-Bertrand-de-Comminges patří do Sdružení nejkrásnějších vesniček ve Francii. Spolek založil v roce 1982 Charles Ceyrac, tehdejší starosta Collongesla-Rouge, jenž chtěl podpořit turismus v malých venkovských obcích s bohatým historickým dědictvím. Nyní je na seznamu 159 vesnic.
Římské lázně
Pokračuji do lázní Bagneres-de-Luchon. Jsem těsně u francouzsko-španělských hranic, pod vrcholky Pyrenejí. Všude bují hustá zelená vegetace, pod níž v roce 76 před naším letopočtem odpočívala i armáda římského generála Pompeia, když se vracela ze Španělska a narazila na termální prameny, které zde vyvěraly na povrch. Vojáci okamžitě skočili do léčivé vody a objevili její blahodárné účinky.
Římané tu vybudovali tři bazény a provozovali termální lázně. Dlouho je však využívali pouze místní. Až v 18. století přijel do Bagneres-de-Luchon baron d’Etigny. Do místa se okamžitě zamiloval. Nechal postavit lázeňskou budovu s promenádou a zařídil kompletní lékařskou službu pro pacienty. Získal královské dotace a peníze investoval do dalšího rychlého rozmachu lázní. Jejich popularitu ještě zvýšil pobyt francouzské císařovny Evženie.
Dnes prameny plné síry pomáhají vrátit zdraví pacientům s onemocněními ORL, pohybového aparátu a kůže. Nicméně i náhodný návštěvník si zde přijde na své. Může si odpočinout v bazénu o teplotě vody 34 stupňů na bublinkových lůžkách, pod masážními tryskami nebo ve vaporariu.
V unikátní jeskyni se klikatí dlouhé chodby, v nichž lidé volně procházejí nebo usedají na lavice a relaxují. Termální voda zde prosakuje stěnami a vytváří vlhké teplo (38 až 42 stupňů Celsia), které působí jako přírodní parní lázně. Ročně v lázních také produkují třicet milionů lahví minerální vody s terapeutickými účinky.
Dva elixíry zdraví
Loučím se s Pyrenejemi a směřuji do departmentu Gers na oslí farmu. V Asinerie d’Embazac v L’Isle Jourdain chovají ušaté býložravce přírodním způsobem. Po celý rok pobíhají venku a při nevlídném počasí se ukryjí v přístřešcích či ve stájích.
Na oslí farmě
„Osly chováme na mléko, jež se v medicíně využívá jako pitná kúra. Posiluje imunitu, pomáhá při onemocněních trávicí soustavy a regeneruje po vyčerpávajících nemocech,“ vysvětluje majitel usedlosti Jean-François Wambeke. Získávání „bílého elixíru“ však není vůbec jednoduché, samice je březí jen jednou za dva roky. Po porodu mláděte začne produkovat mléko, které farmář třikrát denně ručně nadojí. Přitom musí být oslátko vedle své matky, ta jinak mléko nevydá.
Poté se sladký produkt dvakrát přefiltruje, nalije do sterilních nerezových bandasek a uloží do mrazicího boxu. Objednávku si buď vyzvednou zákazníci, nebo chladírenský vůz dopraví mléko do laboratoře, kde ho lyofilizací (sušení mrazem) upraví pro firmy vyrábějící biokosmetiku.
Gaskoňský venkov je také protkaný vinicemi, jejichž řádky mě zavádějí do Domaine d’Embidoure. Na usedlosti nedaleko Réjaumontu hospodaří sestry Nathalie a Sandrine Menegazzo. „Vinohrad o rozloze 52 hektarů jsme převzaly po prarodičích. Za naše víno Floc de Gascogne a armaňak jsme získaly mnoho cen a uznání od odborníků,“ vypráví Nathalie.
Vinný destilát je tradičním nápojem Gaskoňců již od 15. století. Často si dávají denně sklenku pro zdraví, neboť tvrdí, že armaňak je lék na čtyřicet nemocí. Jeho jedinečnost tvoří podnebí, půda, odrůdy vína, destilační proces, zrání a místo výroby. Může být vyráběn pouze ve třech oblastech Gaskoňska a jeho kategorie je určována podle stáří nejmladší použité vinné pálenky eau-de-vie.
Krajina v Gaskoňsku
„Floc je o sto let mladší, skládá se z jedné třetiny armaňaku a ze dvou třetin čerstvé hroznové šťávy z vinařské oblasti Armagnac/ Côtes de Gascogne. Vyrábíme jej v bílé a červené variantě, přičemž po namíchání nápoj uchováváme deset měsíců ve sklepě. Aperitiv chutná po mandlích, jasmínu, růži, medu a koření, pije se vychlazený a nechybí na žádné společenské akci v Gaskoňsku,“ dodává Francouzka.
Barva pro krále
Sklenička flocu na mě musí ještě počkat. Dopřeji si ji až po 20 kilometrech v Lectoure. Nejkrásnější zajížďka ve Francii se tyčí na skále nad řekou Gers a vede do ní silnice plná serpentin. Bývalé sídlo gaskoňských vévodů má skvostnou architekturu, na jejíž výstavbu přispělo i pěstování borytu barvířského. Žlutě kvetoucí rostlina, jejíž listy po úpravě barví na modro, přinášela značné bohatství.
Město Lectoure
„Poptávka po barvivu stoupla ve středověku, kdy přišla do módy modrá barva ve výtvarném umění a v oblékání. Byla znakem urozenosti a pláště v této barvě začali nosit francouzský a anglický král. Hlavně v 16. století bylo Lectoure významným producentem borytu. Ale po napoleonských dobách je vytlačilo indigo dovážené z Indie a později chemická barviva,“ povídá Cécile z Atelier du Bleu, který se zabývá zpracováním borytu.
Dnes se díky ekologii přírodní barvivo vrací. Zásluhu na tom má farmář Jean-Marie Neels, který rostlinu pěstuje na svých polích, a skupina nadšenců pod vedením Michela Garcíi. Ti v Atelier du Bleu pořádají workshopy, během nichž zájemce seznamují s pěstováním borytu a barvením látek přírodním způsobem.
Na vlnách Garonny
Okcitánii křižuje kanál řeky Garonny. Byl zbudován v 19. století jako pokračování Canal du Midi, který spojuje Středozemní moře s Atlantikem. Průplavem putovalo zboží dovezené námořními loděmi po říčních plavidlech dále do vnitrozemí. A to až do roku 1970, kdy vše nahradil říční turismus.
Kanál řeky Garonny
Zájemci si tu mohou pronajmout obytné lodě. Plavidlo, jehož rychlost nepřesáhne rychlost osmi kilometrů za hodinu, pohání dieselový motor, přičemž zásoba paliva vystačí na týden plavby. Posádka nepotřebuje žádnou licenci, jen projde krátkým zaškolením.
Loď může během cesty zakotvit téměř kdekoliv a turisté mají možnost navštívit zdejší pamětihodnosti: například klášter v Moissacu či vesničku Auvillar.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditFrancouzi jsou za volantem ohleduplní, zdvořilí, na nikoho netroubí. Dobrou zkušenost jsem měla i s policisty, kteří mi ochotně poradili cestu. Radost z jízdy umocňovaly i skvělé francouzské silnice. Rezervaci auta doporučuji provést předem přes internet, budete si moct vybrat a dostanete nižší cenu. Sjednejte si doma také připojištění (v ceně půjčovného je většinou jen základní pojistka), které pokryje autonehodu, poničení vozu... Cena pronájmu auta se odvíjí od jeho typu včetně hybridu či elektromobilu, jeho kubatury, druhu převodovky, typu pojištění a počtu dnů. Orientačně začíná na 700 korunách na den. Francie má jednu z nejhustších sítí čerpacích stanic v Evropě, v celé zemi jich je přes 11 tisíc. Litr benzinu tu stojí 1,44 eura, nafty 1,37 eura. Opel Crossland se ukázal jako spolehlivé auto. V horách, kde občas pršelo a byla mlha, se mi osvědčily přední a zadní LED světlomety a vyhřívaná zpětná zrcátka. Ocenila jsem i praktický head-up displej, který mě navigoval a informoval o povolené rychlosti. Ve Francii platí čtyři základní maximální rychlosti plus další rychlostní omezení, například podle počasí či délky vlastnictví řidičského průkazu. Při couvání mi byla užitečným pomocníkem zadní kamera. Převodovku jsem měla na svou žádost manuální. Veškeré dopravní informace najdete na: www.autoroutes.fr/en |
