Verzí legend o stavbě „chodníku“ existuje mnoho. Podle jedné hráz postavil irský obr Finn McCool, který se chtěl dostat přes Irské moře, aby se utkal se skotským obrem jménem Benandonner.
Obyčej odhazovat minci, nebo rovnou celou hrst drobných na populárních turistických místech se táhne předaleko do minulosti. Prstem se dá ukázat na antické Řeky a Římany, kteří takto děkovali bohům za to, že po dlouhé cestě úspěšně dorazili do cíle. Minci, coby obětinu, ovšem házeli do pramenů i Keltové. A nezávisle na nich též Indové a Číňané. Ti pro změnu věřili, že peníz vodu v řece nebo studni očistí a upokojí neklidné duchy.
Ať už šlo o poděkování, dar nebo úplatek, důvod pro zanechání mincí si každý našel. Zpravidla někde u vody. Protože stále se obnovující zdroje pramenů symbolizovaly plodnost a sílu života; jezírka zrcadlila nebesa a studánky propojovaly náš svět s podsvětím.
S postupem staletí ta pohanská praxe doznala změn, zdomácněla ve zvyk, kterým si můžeme předplatit splněné přání nebo štěstí. Ospravedlnit, proč házíme mince do zamřížované hradní hladomorny, přístupné štoly dolu, za zábradlí propasti nebo je lepíme na stropy sklepení, jde tou starověkou logikou jen těžce.
Z geologického hlediska není severoirský Obrův chodník jiný než naše kamenné varhany. Jen je o cosi větší a na efektu mu přidává i blízkost moře.
Není totiž úplně jisté, zda to přivolá přízeň bohů. Ale docela určitě to vyvolá nepřízeň správců té které památky. Své o tom vědí na severoirském Giant’s Causeway. Prvořadé geologické památce, zařazené do UNESCO, kterou známe jako Obrův chodník či Obrovy schody.
Co jsou zač? Říct, že jde o kamenné varhany, ne nepodobné těm, které najdeme na Panské skále u Kamenického Šenova, na Zlatém vrchu v Lužických horách nebo v Krušných horách u Rotavy, je zrovna tak správné jako nepřesné.
Byť ty naše vznikly stejně, sloupcovou odlučností vyvřelého čediče, na rozdíl od té severoirské pamětihodnosti nedosahují takové mohutnosti. A hlavně je v sezoně nenavštěvuje až milion zahraničních turistů ročně.
Obrovy schody vyrůstají ze skoro třicetimetrového lávového příkrovu, přecházejí dramaticky z pobřeží až do moře. Nezvykle široké sloupy tohoto chodníku přitom dosahují značných rozměrů, nejvyšší odkrytý exemplář měří přes dvanáct metrů. Je to zkrátka velkolepá podívaná.
