V úvahu se musí brát například nejenom běžné elektrické vedení, ale i vedení vysokého napětí, pevnost podloží a podzemní vedení plynu a kanalizace, které by mohlo být obrovským tlakem shora rozdrceno.
Podobné stěhování proběhlo již před několika lety a bylo specifické tím, že bagr musel překročit na své cestě řeku Rur, která je přibližně stejně široká, jako naše Sázava při ústí do Vltavy. Řeka byla tehdy „bypassovana“, tj. vedena jiným, uměle vytvořeným korytem a po průjezdu bagru svedena zpět, na své původní místo. Rozsáhlé terénní úpravy v místě průjezdu bagru byly využity k obnovení původního přírodního rázu řeky. Byly ji vráceny meandry a ostrůvky, kde nacházejí svoje celoroční hnízdiště kachny, lysky a volavky.
Náklady letošního stěhování bagru jsou vyčísleny přibližně na 15 miliónů marek. Tato částka je údajně výrazně nižší, než kdyby byl bagr rozebrán, stěhován po částech a opět sestaven.
Zatímco v České republice zažívají těžební odvětví silný útlum a dochází k orientaci na jadernou energetiku, současná vládnoucí koalice v Německu jaderný program téměř zastavila. Německá energetika bude proto ještě dlouhou dobu závislá na místních ložiscích hnědého uhlí. Nutno podotknout, že zdejší zdroje hnědého uhlí jsou výrazně kvalitnější, než severočeské a neobsahují tak vysoké množství síry, která je zdrojem znečistění ovzduší při spalování. Jsou však také uloženy v hloubce 50 – 300 metrů, což znamená citelný zásah do krajiny.
Kolem povrchových dolů se vrší obrovské haldy, které je zdaleka vidět, protože krajina Severního Porýní je svým rovinatým charakterem podobná krajině Holandské. Na druhé straně vznikají v místě vytěžených pánví hluboké krátery, které se neustále zaplňují podzemní vodou. Aby bylo možné v pánvi pracovat, je třeba miliony kubíků kvalitní podzemní vody odčerpávat do řeky Rýn.
Vzhledem k tomu, že v Německu je vliv ekologických hnutí poměrně silný, jsou těžební firmy nuceny zajistit rekultivaci zdevastované krajiny a pozitivně působit na veřejné mínění. Dobrým příkladem, kde se jim to daří je rekultivovaná halda, nesoucí název Sophienhöhe, poblíž města Jülich. Při rekultivaci se podařilo zajistit vhodné hospodaření se stékající vodou vytvořením teras, kde jsou vysázeny různé druhy dřevin, zpevňující svah a zabraňující erozi půdy. Halda Sophienhöhe se stala cílem jak nedělních procházek místních obyvatel a „pejskařů“, ale na své si příjdou i milovníci jogovaní a horskách kol, kteří si mohou vybrat různě náročné trasy.
Na vrcholku kopce stojí malá rozhledna, z které je vidět na jihu vrcholky vysočiny Eifel, na východě čilý ruch v povrchovém dolu a všude kolem dokola dýmající hnědouhelné elektrárny. Aby byl celý kontrast ještě ostřejší, byla zde vybudována i malá obora s muflony, kteří se rádi nechají rozmazlovat pamlsky návštěvníků.
Plány na další rekultivaci jsou poměrně velkorysé. Po ukončení těžby by se měl kráter zaplnit vodou a mělo by tak vzniknout jezero pro rekreační účely.
Dokud budou hnědouhelné doly prosperovat, najde se patrně i dostatek finančních prostředků na rekultivaci zničené krajiny. Pohled na přetvářenou krajinu mě nutí zamyslet se nad budoucností našich povrchových dolů a směru kterým se bude ubírat naše energetika. Chtěl bych vyjádřit naději, že bude dostatek prostředků na navrácení tváře „měsíční krajině“ severočeské hnědouhelné pánve a nebude třeba nové pánve otvírat. Myslím, že dostatečně přesvědčivá by byla exkurze, uspořádaná pro odpůrce Temelína, do některého z povrchových dolů a do jaderné elektrárny Temelín, aby si mohli sami udělat obrázek o vlivu jaderné a tepelné energetiky na životní prostředí.
 |
