A co bylo dál? Drak, zřejmě kromobyčejně vzdělaný a s dokonalou znalostí širého okolí, si z nabízených jmen jedno vybral a pak příslušnou dívku zhltl. Místní obyvatelé si na rok vydechli. Tak totiž zněla smlouva - za jednu lidskou oběť se drak zavázal nechat dalších dvanáct měsíců místní lidi na pokoji a hlad tišit v jiných krajích.
Jak vyzrát na draka
Liberecká dračí pověst patří k nejhezčím, protože nejvíce připomíná pohádku. Její pozůstatky najdeme na místě dodnes - upomíná na ni Dračí skála nebo Dračí vrch (676 metrů) ležící skutečně severně od Kateřinek, ale třeba i jméno pohostinského zařízení Dračí sluj v liberecké čtvrti Radčany. Kromě toho kroniky zmiňují, že na zmíněném vrchu bylo léta zájemcům místními ukazováno jak místo, kde drak odpočíval, tak mísovitá prohlubeň, kam se vkládaly kusy dřeva se jmény. Kameny rozvalené pod Dračím vrchem jsou pak prý němými svědky posledního vzteku bestie, drtící v agonii skály.
Zřejmě nejbohatší na legendy o dracích je v Evropě Velká Británie. Museli jim čelit mnozí hrdinové - ne vždy s úspěchem a mnohý drak zapustil natrvalo kořeny v heraldice. To se týká kupříkladu pověsti o zápasu mezi bílým a červeným drakem. Ty nakonec porazila lidská lstivost. Místním bylo zcela jasné, že postavit se otevřeně obludám může jenom šílenec, a tak využili jejich souboje a ve chvíli, kdy draci odpočívali, je zabili a pochovali v horách ve Walesu. Červený drak se stal symbolem války a Wales jej má na vlajce dodnes.
Ani v Čechách a na Moravě nebyli lidé, co se potyček s draky týče, nějakými se vším smířenými beránky. Naopak, vědomí, že by měli v životě hrát pouze roli čerstvého dračího žrádla, je nutilo k mnoha úskočným praktikám. Zvláště značného rozšíření doznalo v tuzemsku nehašené vápno. Stačí zalistovat starými kronikami a zjistíme, že... - V Bohuslávkách, v horách nad vsí, u Brandemburského potoka, je skalka, v níž sídlil kdysi smok (drak vyrostlý z hada) a požíral ovce. Lidé zabili tele, dovnitř nacpali nehašené vápno a dali ho smokovi sežrat. Když se potom napil vody, pukl. - Podle jednoho z vysvětlení, jak přišlo Brno ke svému drakovi, žil tento v Brně-Líšni na Slatinské skále.
Odměnu za jeho polapení si vysloužil chlapík, jenž do volské kůže zašil nehašené vápno a saň tím nakrmil. Obluda vlezla do potoka Švarcavy utišit žízeň, vápno se začalo hasit a saň zcepeněla. - Před dávnými lety žil v Ohři drak a požíral děti. Podle pověsti mu jednou hodili tele nadité nehašeným vápnem a drak zcepeněl. Při troše námahy by se tak dnes dala napsat celá kniha s názvem: Vyhubení draků pomocí neopatrné manipulace s vápnem. Ovšem najdeme i jiné recepty. Obec Běloves na Náchodsku měla kdysi nepříjemného obyvatele. Veliký drak, který pustošil celou oblast, sídlil v jeskyni na vrchu, kterému se říká Hejzlarův kopec. Trpělivost místních přetekla ve chvíli, kdy drak unesl náchodskou princeznu. Pak nepřišlo na řadu vápno, ale meč jistého Jiříka, který s obludou skoncoval. Hned dva stejně zlikvidovaní draci kdysi žili na Rakovnicku. V Dřevíči to byl ohnivý drak, nikoli zdejší, ale přilétající sem zdálky a působící velikou škodu. Dávil dobytek a několikrát zapálil zdejší hrad. Nakonec se jej podařilo přemoci a zabít pomocí magického prostředku. Do obce Hředle zase létal ohnivý drak z vrchu Džbánu. Nakonec jej zabil místní lesník pomocí čarovného prostředku. Obě předcházející pověsti jsou zajímavé ještě z jednoho důvodu - bývají vykládány jako ohlas na dávné vpády Lučanů do pohraničního území Čechů. Drak byl ztotožňován s vpády Lučanů na zdejší pohraniční území Čechů.
Není obluda jako obluda
Tuzemští draci mají různé podoby a také se jim říká různě. Na rozdíl od Francie, kde co obluda, to jiné jméno, u nás se jim říká souhrnně drak (více hlav) nebo saň (jedna hlava). Zvíře, které vzniklo z hada, se označuje buď jako smok - když mu narostou nohy, a když je opatřen i křídly, říká se mu drak. Zmok je pak velký had, kterého po sedm let neviděl žádný člověk.
V Čechách a na Moravě mají draci v drtivé většině negativní vlastnosti a lidé se jimi spíše straší, což se ostatně týká všech takzvaných západních draků. Ti se podobají šeredným tmavým hadům s křídly, plivajícím oheň. Jde o stvůry zlé, a proto jim stateční hrdinové i shluk prostého lidu usilují o život. Zřejmě nejznámějším drakobijcem je sv. Jiří. Podle legendy přijel do města, jehož obyvatele ohrožoval krutý drak. Město mu platilo v té době obvyklou měnou - životy mladých dívek, které drak požíral k večeři. Sv. Jiří s ním svedl boj a zabil ho, čímž byla krásná dívka zachráněna. V severské mytologii zase byli draci hlídači mnoha statečných válečníků. Jelikož byl drak symbolem války, malovali si ho Vikingové na štíty a vyřezávali dračí hlavy na přídě svých bojových lodí. V čínské mytologii se zlí draci téměř nevyskytovali. Byli to společníci bohů. Věřilo se, že dovedou ovládat počasí a že se starají především o to, aby pole měla dostatek vláhy. Aby byla úroda co nejlepší, pokoušeli se lidé draky si předcházet. Protože kdyby se rozzlobili, postihla by zemi povodeň, sucho a podobně.
TIPY NA VÝLET
Kde v Čechách a na Moravě hledat stopy po dracích: Běloves, Bohuslávky, Brno, Budyně nad Ohří, Dobešov, Drahobudice, Drahotuš, Dřevíč, Hředle, Jince, Klapý, Klatovy, Liberec, Loukov, Macocha, Mělník, Náchod, Náklo, Nový Jičín, Nový Knín, Obřany, Pecka, Přerov nad L., Smečno, Starý Bydžov, Škvorec, Šluknov, Štěchovice, Trutnov, Třemšín, Velké Karlovice, Zelená Hora, Zlín, Žákava, Ždánice
Zdroj: Labyrintem tajemna, Paseka 1991
 Jedna z možných podob brněnského draka. |
 Náchodský zámek - i v těchto místech kdysi řádil drak. |
