Na severovýchodním okraji Norska se nachází krajina, která působí téměř nedotčeně. Březové lesy střídá tundra, mezi skalami se drží malé bažiny a údolím se vine řeka Pasvik. Jenže se stačí rozhlédnout pozorněji a idylický obraz se začne měnit.
Ve stromech jsou ukryté kamery, na některých místech stojí strážní věže a po okolí se pohybují vojenské hlídky. Turisté přitom mohou zdejší krajinu procházet po veřejných stezkách. Musí však přesně vědět, kde končí Norsko a začíná Rusko.
Nejsevernější nocleh i nejřidčeji zalidněná část Evropy. Jak nás nezmátl zeměpisný omyl |
Právě sem, do okolí města Kirkenes, se v posledních letech vydává stále více návštěvníků. Kirkenes leží v odlehlém koutě severovýchodního Norska na břehu fjordu nedaleko místa, kde se setkávají hranice Norska, Finska a Ruska. Město je známé především jako jeden z přístavů arktických výletních lodí. Pro část cestovatelů se ale stále větším lákadlem stává zdejší pozemní hranice s Ruskem.
Norská strana nabízí několik tras, které vedou v její blízkosti. Jedna z nich trvá přibližně tři hodiny a prochází březovým lesem, kolem mokřadů a podél řeky Pasvik. Po zhruba kilometru se dostává k takzvanému hraničnímu koridoru.
Hranice mezi Norskem a Ruskem představuje zhruba osm metrů široký pás vykáceného lesa, který samotnou hranici dobře zviditelňuje. Do tohoto prostoru však turisté vstupovat nemohou.
Jde o přibližně osm metrů široký pás vykáceného lesa, který samotnou hranici dobře zviditelňuje. Do tohoto prostoru však turisté vstupovat nemohou.
Hranici označují pravidelně rozmístěné sloupky – na norské straně žluté, na ruské červené. Jakmile se návštěvník dostane příliš blízko, nejde už jen o porušení turistických pravidel. Překročení hranice může skončit zadržením. Pozornost si zaslouží i zdánlivé maličkosti. Podle místních průvodců mohou být problémem například i pokusy házet kameny směrem k Rusku.
Turisty láká historie i současné napětí
Pocit, že člověk není v obyčejné norské krajině, přichází podle průvodců velmi rychle. Při výpravách do pohraničí například vypínají mobilní telefony, aby se zařízení automaticky nepřipojilo k ruským mobilním sítím. Pro případ problémů mají u sebe satelitní telefon.
Bezpečnostní opatření se v oblasti zpřísnila zejména po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Podle průvodce Henrika Hoffmanna, který pohraniční túry vede od roku 2025, posílily dohled nad hranicí jak Norsko, tak Rusko. Turisté přitom mohou krajinu stále navštěvovat. Musí však respektovat přesně vymezená pravidla a držet se na norské straně hranice.
V Rusku ze všeho vyvěrá opovrhování obyčejnými lidmi, popisuje český dobrodruh |
Jedním z vrcholů túry je výstup na svah Russehøgda. Z jeho vrcholu se otevírá výhled na okolní tundru, řeku Pasvik i hraniční přechod Storskog. Ten je jediným legálním pozemním přechodem mezi Norskem a Ruskem. Z výšky lze pozorovat kontrolní stanoviště a silnici E105, po níž stále projíždějí nákladní automobily mířící k ruským hranicím.
Pro běžné turisty však nejde o místo, kde by se dalo jednoduše přejít z jedné země do druhé. Hranice je zde zároveň vnější hranicí NATO a její okolí je pod pečlivým dohledem.
Zájem o výpravy k hranici podle místních turistických organizací v posledních letech roste. Zatímco návštěvnost pohraničního regionu po zahájení ruské invaze na Ukrajinu zpočátku klesla, nyní se právě zdejší hranice stává jedním z důvodů, proč lidé do Kirkenesu míří.
„Mnoho starších cestovatelů je obzvláště zaujatých, protože si pamatují studenou válku a sledují vztahy mezi Evropou a Ruskem po mnoho desetiletí,“ vysvětluje průvodce Henrik Hoffmann. Podle něj návštěvníci nechtějí hranici pouze vidět z okna autobusu. Zajímá je také krajina, historie a každodenní život lidí, kteří v její bezprostřední blízkosti žijí.
Pohraniční výlety nabízejí také společnosti, jejichž lodě připlouvají do Kirkenesu. Podle společnosti Hurtigruten se její exkurze k norské hranici v poslední době stala nejvyhledávanější z osmi výletů, které v oblasti nabízí. Součástí programu je také návštěva krytu z období druhé světové války.
Ruština je v Kirkenesu dodnes vidět
Historii soužití Norska a Ruska připomíná v Kirkenesu řada míst. Město je například jediným místem v Norsku, kde jsou některé cedule s názvy ulic uvedeny zároveň v norštině a ruštině. Nedaleko centra stojí také výrazný ruský válečný památník. Připomíná rok 1944, kdy Rudá armáda osvobodila Kirkenes od nacistické okupace.
O historii zdejšího pohraničí vypráví také Muzeum pohraničí, které dokumentuje staletí kontaktů mezi Nory, Rusy a Finy. Významným místem je rovněž kostel Borise a Gleba. Ruský pravoslavný chrám pochází ze 12. století a jeho okolí se stalo jedním z bodů, které pomáhaly utvářet podobu dnešní hranice.
Po stopách obrů i Pána prstenů. Tyhle výšlapy rozhodně stojí za námahu |
Pohraniční túra tak nabízí zvláštní kombinaci zážitků. Na jedné straně je to klasická severská výprava krajinou, na straně druhé stačí několik metrů a člověk si uvědomí, že se nachází u jedné z nejsledovanějších hranic v Evropě.
Kamery ve stromech, strážní věže a barevné hraniční sloupky připomínají, že zdejší krajina není pouze přírodní scenérií. Je zároveň výsledkem staletí vyjednávání, válek a měnících se vztahů mezi evropskými státy.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
