Noc hrůzy na Mount Everestu

Z vrcholu Mount Everestu si můžete zatelefonovat, poslat e-mail i vysílat přímý televizní přenos. Jenže hora má stále moc zabíjet. Před sedmi lety na ní zahynulo osm lidí během jediného dne, je to nejhrůznější příběh historie lidského dobývání nejvyšší hory světa. A přitom ten den začal téměř kouzelně.

10. května 1996 byl krásný den; jasná obloha a lehký větřík stály na začátku smutného dramatu.

V ten den se k vrcholu vydaly tři výpravy z jižní, nepálské strany. Čekal je výstup ze čtvrtého výškového tábora, který byl ve výšce 7986 metrů, k vrcholu ve výšce 8850 metrů.

Dvě další výpravy šly nahoru ze severní, tibetské strany. Zkušení horští vůdci, Rob Hall z Nového Zélandu a Američan Scott Fischer, vedli na jihu výpravy svých zákazníků, kteří za výlet na Everest zaplatili kolem 65 000 dolarů, téměř dva miliony korun.

Hallovu klientovi Seabornu Beckovi Weathersovi se při výstupu začínal horšit zrak a rozhodl se, že počká, až se ostatní vrátí z vrcholu. "Rob mi říkal, že by měl zkažený den, kdyby na cestě zpátky zjistil, že už jsem odešel," říká Weathers. "Bohužel, Rob se nikdy nevrátil."

Jen Messner byl s Everestem sám

O Everestu se sní, i se pro něj umírá

Patnáct cest na Mount Everest - kudy se kdy vylezlo na vrchol

Seznam Čechů, kteří vystoupili na Mount Everest, a českých expedic, které se o to pokusily

Rekordy na Everestu

Celkem 22 lidí se v ten den podívalo na svět z nejvyššího místa. Ale osm z nich už se nevrátilo. Nebezpečí přišlo náhle. Začalo sněžit a vítr získával na síle. Základním pravidlem při výstupu na Mount Everest je být na vrcholu nejpozději v jednu odpoledne. Pak je reálný návrat do setmění.

V ten černý den ale měli horolezci časovou ztrátu. Bylo příliš pozdě. Lezci sestupovali dolů, unaveni výstupem, sužováni nedostatkem kyslíku a vysilováni sílící bouří a mrazem. Viditelnost byla téměř nulová. Hallův asistent Andrew Harris zmizel u stěny Lhoce. Předpokládá se, že spadl do propasti, jeho tělo se nikdy nenašlo.

Sám Hall zůstal ve smrtelné výšce 8750 metrů se svým americkým klientem Dougem Hansenem, který trpěl omrzlinami a nemohl chodit. Přečkali spolu noc, Hansen nepřežil a Hall byl příliš zesláblý, aby se vrátil zpátky. Těsně před smrtí ještě po telefonu mluvil se svou manželkou na Novém Zélandu.

Ani Fischer nepřežil. Byl nalezen mrtev, zřejmě zůstával zpět, aby jistil své klienty. Weathers se probudil v osm hodin ráno, hodinu a půl cesty od čtvrtého výškového tábora. Japonka Yasuko Nambaová, s níž sestupoval, byla mrtvá.

Weathers přežil. Vyvázl s omrzlinami, za týden už byl zpátky ve Spojených státech. Na severní straně tři Indové odmítli poslechnout příkaz z tábora, aby se vrátili. Místo toho vyrazili na vrchol. Všichni v bouři při sestupu zahynuli. "Když se neotočili, Šerpové v základním táboře říkali, že to nepřežijí," vzpomíná Josef Nežerka, který se tehdy teprve chystal na výstup.

       Češi na Everestu

Nejvyšší horu světa zvládlo šest Čechů. "Everest nezajímá, cos dělal poslední měsíc, ale celý život," říká Leopold Sulovský, první Čech, který byl na vrcholu.

1991: LEOPOLD SULOVSKÝ
Za pět minut půl čtvrté, 17. května. První Čech je na Mount Everestu. Leopold Sulovský se rozhlíží kolem a hlavou mu víří: "Mám radost, že jsem tady a nikde jinde a hrozně rád bych si foukl jednu petru. Ale už došly a nikdo jiný nekouří."

Sulovský se dostal nahoru lehkým stylem, prvovýstupem kuloárem Norton v obtížné severní stěně. Bez kyslíkového přístroje. Spolu s ním vylezl nahoru Ital Battista Bonali. Na vrcholu ve čtyřicetistupňovém mraze zůstal Sulovský něco málo přes 40 minut. Pak se s Bonalim vraceli stejnou cestou dolů.

"Jsem hoře vděčný, že mě pustila tam i zpátky," říká Sulovský, který vyznává alpský styl lezení. A kritizuje komerční výpravy, kde horští vůdci táhnou na vrchol lidi bez kondice a zkušeností. "Na normálních trasách je to na Mount Everestu jako ve frontě. Ale když si zvolíte náročnější cestu, jste na ní pořád sami."

1996: JOSEF NEŽERKA
Jít na vrchol a dýchat umělý kyslík? Nebo bojovat bez něj, ale riskovat, že se nahoru nedostane? Josef Nežerka, trápený zdravotními problémy, se na vrchol vydal s kyslíkovými lahvemi. Nakonec ho však místo pomoci tížily.

"Po návratu z vrcholu jsem v táboře zjistil, že lahev s kyslíkem byla skoro plná. Šerpa mi lahev vyměnil, ale už nezapnul," vzpomíná Nežerka. "Říkal jsem si, že se mi špatně dýchá. Kdybych tu lahev odhodil, šlo by se mi líp."

Pravověrní horolezci tvrdí, že použití umělého kyslíku snižuje hodnotu výkonu o 2000 metrů. Nežerka však s jeho pomocí ušel jen 400 výškových metrů. "To rozhodování o umělém kyslíku bylo snadné," vzpomíná Nežerka. "Měsíc před odjezdem jsem si uhnal zápal plic a nebyl jsem v kondici. Kolegové z norské expedice mě soustavným tlakem donutili se výstupu bez kyslíku vzdát."

1998: RADEK JAROŠ A VLADIMÍR NOSEK
Padesát výškových metrů pod vrcholem se Radek Jaroš obrátil zpátky. "Zjistil jsem, že jsem si vůbec neuvědomoval, co se dělo v posledních minutách, měl jsem výpadky paměti," vzpomíná Jaroš. "Vzpomněl jsem si na své dvě děti a začal jsem sestupovat."

Došel na skalní plošinu, kde si odpočal. Tam potkal Vladimíra Noska, který byl na cestě nahoru. "Zjistil jsem, že tam nejsem sám. A nakonec jsme šli nahoru spolu," říká Jaroš. "On by to možná bez mě dokázal, ale já bez něho určitě ne."

1999: RENATA CHLUMSKÁ
Když se Renata Chlumská vrátila do základního tábora, krajané jí blahopřáli jako první Češce na vrcholu Mount Everestu. Chlumská žije od narození ve Švédsku, mluví však česky. Na vrchol došla s kyslíkovým přístrojem a se svým švédským přítelem.

2002: MIROSLAV CABAN
Z Mount Everestu se vrátil o patnáct kilo lehčí, ale na vrcholu stál. Při pětidenní expedici nepoužil kyslíkový přístroj. "Rok předtím mi manželka říkala: Už nebudeš lézt osmitisícovku, viď? A já na to: Mamko, chci zkusit Everest. To jsem chtěl celý život.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Co hrozí na Everestu

* Omrzliny: Pevné studené bílé plochy na obličeji, uších a končetinách. Hrozí odumírání tkáně a následná amputace.

* Podchlazení: Začíná se projevovat nemotorností, svalovým třesem, podrážděností. Následuje zpomalení funkcí těla, letargie a smrt.

* Vysokohorská nemoc: Vzniká z důvodu sníženého množství kyslíku. Vážnějšími formami jsou otok plic a otok mozku. Kóma a smrt nastávají během několika hodin.

* Vrcholová horečka: Horolezec je otupělý a nepozná okamžik, kdy by se měl vrátit dolů. Místo toho pokračuje na vrchol.

Pohled na Everest z kopce Kala Pathar, respektive Kala Pattar (psáno různými způsoby), výška 5545 metrů; Everest je ten tmavší kopec v pozadí, téměř bez sněhu, na pravé straně od něj je masív Nuptse (je blíž a tak vypadá větší).