Ještě chvilku posedíme a jen tak lelkujeme, ale už nás to nezadržitelně táhne zpět do víru města. Vypadá to v něm, jakoby jediným smyslem života bylo celé dny se bavit, jako kdyby zábava neměla nikdy skončit.
Život v New Orleansu připomíná v širších souvislostech Titanik. Město se s celou deltou Mississippi zvolna potápí (podobně jako Benátky v Evropě), a tak k jedné z mnoha zvláštností New Orleansu patří, že již po desetiletí leží několik metrů pod úrovní Mississippi. Řeka teče městem korytem s uměle vyvýšenými břehy.
A právě tento styl se zdá být pro New Orleans typický – žít naplno i smrtelné hrozbě navzdory. Posledním důkazem může být hurikán Katrina, který v roce 2005 zničil velkou část města. Zatímco některé čtvrti se z pohromy stále nevzpamatovaly, v jiných to už opět tepe, jakoby se nic nestalo.
Dokonce se zrodilo nové odvětví, tzv. hurikánová turistika, organizovaná návštěva postižených míst. Na konci okruhu si můžete v leckterém baru připít populárním nápojem nazvaným Koktejl hurikán. Když si jich dáte víc, spolehlivě s vámi zamávají.
Pohled na domy v New Orleansu, které stojí pod úrovní Mississippi
Srdcem New Orleansu je francouzská čtvrť
Srdcem New Orleansu je stará historická francouzská čtvrť French Quarter s rušnou ulicí Bourbon Street. Zde se soustřeďuje většina barů, restaurací, obchodů a dalších podniků.
Druhé centrum turistického ruchu pak leží na náměstí Jackson Square a v jeho okolí, vše na dohled od Bourbon Street. Postranní uličky tady nabízejí klidnější posezení i ubytovací možnosti, často však za víc peněz.
Celá čtvrť stojí za procházky všemi možnými směry. French Quarter, jejíž kreolská architektura pochází hlavně ze španělského období New Orleansu, je přeplněná zachovanými koloniálními domy, z jejichž malebnosti a hlavně různorodosti vás budou za chvíli oči přecházet. Více v centru převažují dvou až třípatrové domy s typickými balkony, podpíranými kovovými sloupy. Balkony jsou ověšené květináči s bohatými květinovými dekoracemi.
Typický domek ve French Quarter
Uličkami French Quarter je možné se projíždět s kočáry taženými koňmi
Dále od centra začínají převažovat přízemní domky. Každý z nich je originál, natřený jinou pastelovou barvou a vybavený stylovou, ale vždy odlišnou dřevěnou výzdobou okenic, dveří či střech. Starší a prostší z těchto stavbiček patří do stylu kreolských domků, novější se honosí bohatou výzdobou ve viktoriánském stylu.
Stylové lampy jsou pro French Quarter charakteristické
Typické balkony plné květin ve French Quarter
Právě jihoevropská koloniální architektura činí z New Orleansu město s nejevropštější atmosférou v USA. Díky tradovanému rozmařilému životnímu stylu, zavedenému zdejšími plantážnickými elitami, je město opravdu jiné. Pro turisty je zvláště zajímavé, že tady padají nejrůznější americká tabu. V centru New Orleansu se například, oproti zbytku Ameriky, nikdy nepodařilo prosadit zákaz popíjení alkoholu na veřejnosti. Což si návštěvníci náležitě užívají při procházkách s lahvemi piva.
Pouliční harmonikář
Duchové se vnutí i na fotografie
Turistické obchody jsou plné obskurních suvenýrů na téma voodoo a dalších okultních záležitostí. Turistické agentury dokonce nabízejí tzv. Ghost Tours, půlnoční projížďky po místech s vysokou koncentrací duchů, které se občas někomu údajně podaří zachytit i na fotografii. To se však zjistí až při zpětné prohlídce snímků, na nichž lze prý objevit záblesky či stíny, které při focení autor ani jeho okolí nezaznamenalo...
Ano, obyvatelé New Orleansu věří v existenci duchů, tyto entity jsou pro ně běžnou součásti reality. Duch se podle místních zrodí při smrti člověka nepřirozenou cestou. K tomu bouřlivý život města vždy poskytoval řadu příležitostí, ať už při opakovaných zhoubných požárech, důsledkem bohémského života, zvrácených mezilidských vztahů nebo prostě při nejbizarnějších kriminálních činech.
V New Orleansu ovšem duchové lidem nijak neškodí, jen tu přebývají ve svém paralelním světě. Jen občas o sobě dají vědět, když někde zdánlivě z ničeho nic zavrže podlaha či se opakovaně ozývají divné zvuky z nitra některých stěn, ze střech či z temných koutů. Tudíž duchové nikomu příliš nevadí. A nejen to, některým lidem jsou prý dokonce velkým přínosem.
O paranormálních jevech zaznamenaných místními obyvateli si ve zdejších obchodech můžete pořídit hned několik knih. A hotely, které se mohou pyšnit občasným nepravidelným, ale opakovaným výskytem podobných jevů, mají zpravidla pokoje vyprodány na měsíce i roky dopředu.
Bluesový večer v jednom z mnoha podniků dennodenně nabízejících živou hudbu
Nejlepší místo k poslouchání jazzu
Hlavním lákadlem New Orleansu je ale muzika. Oblast Mississippi a americký jih se totiž považuje za kolébku blues, New Orleans pak za kolébku jazzu. Hudební scéna je zde vedle slavné historie stále živá, inspirující a zahrnuje vše od tradičních forem jazzu či blues až po nejmodernější trendy world music.
S muzikanty se v New Orleansu setkáte opravdu všude. Hudební produkce nejrůznější kvality se ozývá z každého nároží či podloubí, většina barů pak nabízí hudbu od časného podvečera. A návštěvníkovi stačí jen se procházet a nasávat atmosféru, nakukovat do jednotlivých podniků a vybírat si dle vkusu či nálady. Doporučujeme třeba vyhlášenou Bourbon Street.
Interpreti místní odnože country jménem zydeco
Jazzman Mike Hook, typický představitel současné hudební scény New Orleansu
Od náhodného diváka se většinou neočekává víc, než že si dá svoje jedno pivo, ale považuje se to spíš slušnost než za pravidlo. Provozovatelé stejně dobře vědí, že tady se jen tak nasucho procházet nelze…
Nálada je strhující, lidé se baví, překřikují, tančí do rytmu rocku, country, jazzu či blues, nebo místních hudebních stylů zydeco či cajun. Čím později v noci, tím je ulice rušnější. Hluk z putyk se zdá halasnější a víc a víc se vše slévá v jednolitý šum, nabitý energií další bouřlivé neworleanské noci.
A pak stačí udělat pár kroků, přejít Jackson Square a náhle se ocitnout na břehu majestátní Mississippi. Tady se můžete nechat lehce ukolébat nenápadným šuměním vody, pozorovat ve vlnkách mihotající odrazy městského osvětlení, nebo pohledem sledovat světélka proplouvající přízračně tiše a pomalu kolem obřích tankerů.
Preservation Hall. Imitátoři Armstrongových časů jsou naprosto dokonalí
Další atrakce v New Orleansu
kdy do new orleansMěsto stojí za návštěvu v kteroukoli roční dobu, v zimním období je ale klima příjemnější a navíc se tu každoročně koná známý karneval Mardi Gras. Letos budou |
Možná je také vyjížďka po Mississippi v imitaci kolesového parníku nebo návštěva hřbitovů, připomínajících bouřlivou minulost – jeden z nich třeba skrývá hrob Marie Laveau, zakladatelky zdejšího voodoo.
Za French Quarter leží Armstrongův park. Právě tady, na místě zvaném Kongro Square, se v neděli odpoledne scházeli černoši, kteří měli v otrokářských dobách tento jediný volný čas během týdne pro sebe, aby zde mimo jiné jammovali a dali tak zrodit jazzu.
Nenápadný vstup do Preservation Hall, bývalého lokálu, kde začínal Louis Armstrong
Socha Louise Armstronga v Armstrongově parku, kde se kdysi mezi jamujícími černochy zrodil jazz
new orleansMěsto založili roku 1718 Francouzi, kteří se tehdy usazovali podél celé Mississippi. Tehdejší Louisiana, kolonie podél Mississippi, zabírala snad čtvrtinu dnešní rozlohy USA, z větší části to bylo neprozkoumané území. Nové město, které dostalo jméno po regentu Francie, Filipu II., vévodovi z Orleansu, bylo založeno na nevysoké terénní vyvýšenině. Na této nerovnosti dodnes stojí French Quarter, nejstarší čtvrť ve městě. I proto se při povodních způsobených Katrinou v roce 2005 záplava zastavila prakticky přesně na hranici French Quarter. O 55 let později města přenechali Francouzi New Orleans v rámci koloniálního přerozdělování světa Španělům. Ti však nebyli schopni najít kteří pro horkou, vlhkou, bažinatou oblast využití a asi proto vrátili roku 1801 město zpět pod kontrolu Francouzů. Právě probíhající napoleonské války v Evropě ale způsobily, že na zámořské državy nezbyla energie a staronoví majitelé již v roce 1803 využívají zájem Američanů o koupi strategického, ale nehostinného území. Navzdory místnímu obyvatelstvu hovořícímu výhradně románskými jazyky. S Američany přichází jejich mimořádná cílevědomost a hlavně schopnost nové území intenzivně zužitkovat. Velmi brzy vznikají první plantáže, zejména cukrové třtiny a tabáku, a brzy se celá oblast stává největším producentem cukru pro USA i zahraničí. Roste hlad po levné pracovní síle. Otroci koupení v jiných oblastech Ameriky pro práci v jižní Louisianě jsou považováni za odsouzence na smrt. Brzy vysíleni těžkou prací velmi často podléhají tropickým nemocem a plantážníci musí kupovat nové.
|
