Prst ostře napřažený vpřed a radostné jééé. Asi je mi znova dvanáct a tímhle gestem se snažím přilákat všechny okolo k tomu, aby spolu se mnou obdivovali obřího mistra Yodu složeného z kostiček lega. V německém Legolandu se běžně z dospělých stávají děti, takže se nad tímto výjevem nikdo nepozastaví.
A děti? Ty zase velmi těží z výhody svého vzrůstu, takže lépe v modelech měst a pamětihodností odhalují i ty sebemenší detaily.
„Hele mami, támhle za oknem stojí paní, vidíš,“ snaží se do své perspektivy vtáhnout dospěláka jedno z nich. Musí při tom mít nekonečnou trpělivost, protože matce chvíli trvá, než se v tom složitém mikrosvětě zorientuje.
Všechno je tady dotaženo do nejmenšího detailu. A spousta věcí opravdu jen pro ty pozorné. Třeba tlačítka, s jejichž pomocí se dají ovládat některé prvky lego mikrosvěta.
Zmáčknete a model balonu se vydává vzhůru, jinde se zase rozjedou vlaky. A pobaví i záchranná operace na skále, kdy se záchranářskému stroji opravdu točí vrtule. Už tady se dá hodiny a hodiny bloumat a zkoumat každičký detail a drobnost.
Legoland toho samozřejmě nabízí o poznání více. Svět atrakcí, kde se stoprocentně vyřádí malí i velcí. Je libo lítat hlavou dolů nebo aspoň v náklonu ve výšce 22 metrů? Není problém, zážitek zajistí atrakce zvaná Flying Ninjago.
Jestli jste zase odjakživa fanoušky horských drah, tady můžete vyzkoušet hned tři. Jednu menší v tematickém světě středověkého hradu nazvaném Knights Kingdom a pak tu, jež má nejvyšší bod ve výšce 18 metrů a jmenuje se The Great Lego Race.
Sjezd vodopádu v německém Legolandu.
Lego stavby v německém Legolandu.
„Jsem ze Španělska,“ hlesne vedle mě paní, když společně usedáme do minivozítka pro čtyři na této atrakci. „No bezva, aspoň budeme křičet mezinárodně,“ projede mi bleskově hlavou, ale to už si to šineme nahoru na nejvyšší bod, bod zlomu.
Stihnu se ještě otočit na kamaráda, zakřičet, že za to ho jistojistě zabiji a pak už „aaaaaaa“. Vozítko se řítí po kolejích dolů a setrvačnost ho jako nic vystřelí na další vrchol dráhy. Ještě, že jízda má jenom jedno kolo. Když po chvilce vystoupím, říkám si, že bych snad jela znova. Nemáme však čas stát znovu zhruba patnáctiminutovou frontu, utíkáme totiž za dalšími lákadly.
Řítit se tady totiž dá i v loďce z vodopádu. Je úplně jedno, jestli sedíte vepředu, uprostřed, nebo vzadu. Voda si vás stejně najde a tak je potřeba počítat s tím, že z atrakce odejdete tak trochu mokří. Komu by to v příjemně teplém podzimním dnu vadilo. A kdyby náhodou ano, pro choulostivce tady mají připravené i pláštěnky.
Pokročilý ninja
A další atrakce na sebe nenechávají dlouho čekat. V nejnověji postavené Ninjago instalaci (ta je tady od roku 2017) jsme si mohli vyzkoušet ve 3D prostoru střílečku laserem, který se ovládá pohybem ruky nad ovládacími panely. Nám s kamarádem máchání moc nejde, ale třetí člen party zjevně nadání má, nasbíral zhruba třikrát víc bodů než my dva dohromady. Někdo ty videohry asi neflákal. I tak jsme všichni podle tabulek pokročilí ninjové. Rada pro rodiče menších dětí: laserové hledaní pokladů v Knights Kingdom je o poznání klidnější, bude tedy pro ně možná vhodnější.
Lego stavby v německém Legolandu.
Expozice Atlantida v německém Legolandu.
O kousek dál se mohou návštěvníci ponořit do bájné Atlantidy, kde najdou více než dva tisíce ryb a víc než milion lego kostiček – mají tu z něj i ponorku. Děti si pak jistě nenechají ujít příležitost vlézt do miniakvárek a nechat se obklopit rybkami a rostlinami takřka na tělo.
Dostat se i dá i do zdejší minitovárny na Lego, kde vám ukážou, jak kostky vznikají a cestou ke vstupu si na panelech můžete přečíst leccos zajímavého o tomto barevném fenoménu. Věděli jste třeba, že jeho název se odvíjí od dánských slov „leg“ a „gotd“, což znamená „hraj si dobře“?
Hned vedle továrny se nachází atrakce, která připomíná kosmický simulátor. Power Builder je vlastně tak trochu poblázněná robotická ruka, která si s vámi bude zhruba dvě minuty pohazovat různými směry a v různých osách. A jsou to přesně ty precizně krokové pohyby, které znáte z obrázků z továren. Tady však v křesílku není díl, který je potřeba někam zapasovat, ale vy.
Sama jsem atrakci nevyzkoušela, stačilo se mi na ni jen dívat. Ale kamarádi, kteří původně zvolili na pětibodové škále nejprve trojku a po mírném nátlaku obsluhy ji změnili ve čtyřku, se tvářili víc než spokojeně.
Mezi atrakcemi čas ubíhá jako divý, i když jsou to většinou „jen“ dvou až pětiminutové jízdy. Škarohlídi by řekli, že mnohdy strávíte více času ve frontě než při samotném zážitku. Ostatně i ty cedule k továrně jsou na budově hlavně proto, aby lidem pomáhaly krátit čas, pokud už tady v nějaké frontě uváznou.
Jenže pak stačí chvilka a samotná atrakce tu chvilkovou nepohodu hravě přebije. Jak již bylo zmíněno na začátku, toto je prostě ráj, kde si každý najde to své.
A tak jedna jízda střídá druhou, vy se ani nestihnete pořádně otočit a do zavření areálu zbývá jen pár minut. Vypravit se sem na méně než den nemá podle mého smysl. A i když jsem procházela branou ven, opět se ve mně ozvalo mé dětské já. Tentokrát to trochu ukřivděné, že si ještě „pořádně nepohrálo a už musí domů“.
Může se hodit
|
