FlyShip by měl sloužit především k přepravě nákladů, ale mohl by přepravovat i cestující. Na palubu stroje o délce 37 metrů a s rozpětím kolem 40 metrů by se mělo vejít až 100 lidí. Cestujícím by však nesmělo vadit, že na palubě stráví výrazně delší dobu než při cestě letadlem – FlyShip by měl mít cestovní rychlost kolem 250 km/h. Dopravní letadla létají přibližně trojnásobnou rychlostí. FlyShip má maximální dolet 4 500 kilometrů, což by znamenalo téměř 20 hodin na palubě.
Rychlost stroje však je velmi slušná ve srovnání s nákladními loďmi - ty se obvykle sunou rychlostí maximálně kolem 50 km/h. „Naše technologie vyplňuje prázdné místo mezi levnou a pomalou lodní dopravou a mezi drahou a rychlou leteckou,“ říká Daniel Schindler z konstruktérského týmu.
Placaté letadlo pár metrů nad hladinou
FlyShip na pohled připomíná letadlo, ale nevznese se výš než několik metrů nad mořskou hladinu nebo rovný zemský povrch. Ve vzduchu se nedrží díky „plutí“ na vzduchovém polštáři (jako například vznášedla), ale díky takzvanému dynamickému přízemnímu efektu, k němuž dochází právě při letu ve velmi malých výškách.
Futuristicky vyhlížející dopravní prostředek by měly pohánět dva turbovrtulové dieselové motory umístěné na zádi stroje mezi dvojitým stabilizátorem. V trupu má být umístěna kabina pro cestující nebo náklad o velikosti 140 metrů čtverečních. Široký trup přechází v obrácená delta křídla.
Stroj s tříčlennou posádkou dokáže startovat a přistávat na vodní hladině, a to na poměrně krátké trati: pro vzlet by mu mělo stačit 600 metrů, pro přistání 500 m. „Jako pomoc při zvedání z vodní hladiny jsme vyvinuli přídavný vzduchový polštář, tvořený stlačeným vzduchem, který vrtule vhání do skryté komory v katamaránovém trupu,“ popsal chování stroje Schindler pro list Daily Mail.
S velmi podobnými stroji, takzvanými ekranoplány, experimentoval v období studené války tehdejší Sovětský svaz. Konstruktéři tehdy vyvinuli jak prototypy, tak i několik funkčních strojů pro vojenské účely.
FlyShip by měl sloužit především k přepravě nákladů, ale mohl by přepravovat i cestující. Na palubu stroje o délce 37 metrů a s rozpětím kolem 40 metrů by se mělo vejít až 100 lidí.
Levnější než letadlo
FlyShip by měl kombinovat výhody, nebo spíše eliminovat nevýhody letecké a lodní dopravy. Hlavní výhodou mají být náklady – a to jak pořizovací, tak provozní. FlyShip by měl vyjít přibližně na 37 milionů dolarů (cca 900 milionů Kč). Pro srovnání, pořizovací cena Airbusu A318 se srovnatelnou kapacitou cestujících je cca 70 milionů dolarů.
Díky dieselovým motorům a nižší cestovní rychlosti by pak stroj měl mít mnohem menší náklady na provoz než klasická letadla: výrobci uvádějí spotřebu 250 litrů na hodinu, kdežto u letadla se dvěma proudovými motory, například u již zmiňovaného A318, výrobci obvykle udávají spotřebu přes 2000 litrů na hodinu. Diesel je také levnější než letecké palivo.
Nový projekt však má i své nevýhody. Jednou z největších je nepříliš velká kapacita nákladu. Stroj o váze 39 tun by měl unést maximálně 11 tun, což není mnoho (srovnávaný A318 zvládá minimálně dvojnásobek). A velkým omezením je i fakt, že stroj může fungovat jen nad vodní hladinou. Teoreticky sice může letět i nad zemí, ale prakticky je to kvůli překážkám a nerovnostem terénu téměř neproveditelné.
„Naše technologie vyplňuje prázdné místo mezi levnou a pomalou lodní dopravou a mezi drahou a rychlou leteckou,“ říká Daniel Schindler z konstruktérského týmu.
Německý ekranoplán by měl najít využití především v komerčním sektoru. Využít by se však dal i pro vojenské či bezpečnostní účely, např. by mohl sloužit pobřežním strážím při boji s piráty.
Předchůdce pocházel ze SSSR
Nejedná se však o technologickou novinku, spíše o vzkříšení starého konceptu. S velmi podobnými stroji, takzvanými ekranoplány, experimentoval v období studené války tehdejší Sovětský svaz. Ekranoplán kromě letu nad vodní hladinou dokázal také plout jako loď a letět ve větších výškách jako běžné letadlo – v závislosti na rychlosti, která mohla být od cca 80 až do 500 km/h.
17. srpna 2015 |
Konstruktéři tehdy vyvinuli jak prototypy, tak i několik funkčních strojů pro vojenské účely. Hlavními výhodami vojenského využití ekranoplánů bylo například to, že je neohrožovala například torpéda nebo podmořské miny jako lodě. Díky velmi nízké letové hladině je zase nemohly zachytit radary jako běžné letadlo.
Německý ekranoplán by však měl najít využití především v komerčním sektoru. Využitelný by však mohl být i pro vojenské či bezpečnostní účely - výrobce navrhuje, že by ho proto mohly využívat například pobřežní stráže při boji s piráty.
