Ještě větší cenu než drahé kovy a kameny mají u pokladů jejich příběhy.
Nechtěl jsem to říct na rovinu, přece tip na poklad rovnou neprozradím. Jsem si téměř jistý, že pod podlahou sklepa našeho stoletého domu se nachází. Kde jinde? Naproti kostelu, v centru staré Hostivaře, to je místo pro poklad přímo stvořené!
A tak jsem našlapoval kolem ředitele Archeologického ústavu AV ČR Jana Maříka opatrně. „Co kdybych náhodou našel nějaký historický předmět?“ ptal jsem se muže, který už nejeden poklad viděl. „Ideálně byste nám to hned zavolal. Nebo zašel do nejbližšího muzea, což vám ostatně ukládá zákon,“ poví špičkový český odborník. „Pro nás je důležité vidět místo nálezu pokud možno netknuté, jen tak odhalíme všechny souvislosti,“ vysvětluje.
Následně dodal informaci naprosto zásadní: až desetiprocentní odměna za nález se nepočítá jen z ceny drahých kovů, ale právě i z oné kulturně-historické hodnoty. Pokud bych tedy přinesl jen mince a šperky v pytli, okradu sám sebe.
Dobře, výše napsané je míněno v žertu. Poklad ve sklepě nejspíš nemáme. Myslet si, že objevíme v zemi bohatství, by byla iluze z dětských snů. Přesto se náhodné nálezy cenných předmětů dějí a pak je potřeba archeology opravdu kontaktovat.
„Pro nás je nejhodnotnější příběh, který z takového objevu můžeme vyčíst. Nemusí ho vyprávět jenom mince nebo šperky, mohly se s nimi uchovat třeba pyly z uloženého souboru květin nebo další souvislosti,“ upozorňuje Mařík.
Lup u Rakovníka
Snad každý viděl pohádku Lotrando a Zubejda se scénářem Zdeňka Svěráka. Vezme je do loupežnické bandy a na romantickou cestu za láskou do exotického panství arabského sultána.
Nebyla to jen pohádka. Archeologové dobře vědí, kudy takové obchodní trasy na českém území vedly a kde na obchodníky i projíždějící šlechtu čekali nenechaví lapkové. Vědí, že právě tady mají pátrat po střípcích historie.
„Nedaleko Rakovníka se u takové cesty povedl opravdu mimořádný objev a následný výzkum,“ těší Maříka. „Víme, že dva zlaté předměty osazené českými granáty pocházejí ze 70. až 80. let 5. století našeho letopočtu. Jedná se vůbec o první známé využití těchto drahých kamenů z našeho území.“ Přezka a prsten představují unikátní prolnutí několika kulturních oblastí. Vyrobil je zřejmě zlatník ve Středomoří, možná v italské Ravenně či byzantské Konstantinopoli. Granáty pocházely z Čech, almandiny z Indie a Srí Lanky, sklo ze Středomoří.
Historici zmapovali i pravděpodobný vývoj událostí. Klenoty měly patřit některému z předních dvořanů francouzského krále Childericha a následovaly ho i do hrobu na západním kraji tehdejší Prahy. Právě tam se jich zmocnili zloději.
Přezka se našla rozlomená, to značí dělbu kořisti nebo snahu o prodej čistě zlatého dílu. Zdobená část byla na svou dobu tak výjimečná, že by mohla snadno prozradit, odkud poklad pochází. Jeho „nálezci“ se důvodně báli následného trestu.
Podobně historicky cenný nález se povedl v Hostimi u Berouna. „Není sice ze zlata, ale pochází z období stěhování národů v 5. století. Jedná se o šest skleněných nádob, které byly zřejmě dovezeny jako luxusní zboží,“ popisuje Mařík. Dva roky na něm pracovali restaurátoři, aby mohl být od příštího roku vystaven v Muzeu Českého krasu v Berouně.
Původ je opět mimořádně zajímavý, ukazuje do římských provincií a prvních skláren barbarských národů. Kdo mohl takové skvosty vlastnit? Pravděpodobně velmi bohatá domácnost, kterou opět následovaly i do hrobu.
Odkaz budoucím generacím
Zajímá mě, jaký poklad by chtěl najít sám archeolog. Jestli má na českém území nějaké Eldorádo? Pobavím ho. Nad hmotnými statky mávne rukou a míst ke zkoumání mu stále přibývá. Každá nová stavba znamená novou příležitost odhalit kus historie.
„Cokoli už nebylo archeologicky probádáno, je vlastně potenciální archeologické naleziště. Že nic nenajdeme, můžeme s jistotou tvrdit u povrchových dolů,“ říká věcně. „Například při plánování stavby obchvatu Prahy víme o několika lokalitách, kde budeme muset udělat průzkum.“
Při podobně velkých projektech se vždy snaží dopředu upozornit na místa, kde stavebníkům hrozí archeologická rizika a vědcům archeologický potenciál. Vykopání „pokladu“ může realizaci takové dálnice lehce protáhnout.
Každá nová stavba znamená novou příležitost odhalit kus historie.
„Pro nás je zároveň vůbec nejlepší, když nález zůstane uložený tam, kde je. Tedy v zemi. Je to odkaz budoucím generacím. Podstatou naší práce by nemělo být něco hledat, ale interpretovat to, co se objeví,“ dodává pan Mařík.
Pokud bych ve sklepě přece jen narazil kupříkladu na ostatky historického vědra, zavolám na linku jeho pracoviště a budu se těšit na rozpletení celého příběhu.
Svoje příběhy vyprávějí i největší poklady, které se na světě kdy našly. Podívejte se sami.
