Nedělní nákupy. Pro nás v Česku je to už pár desítek let tradice, kterou považujeme tak nějak za odvěkou. Prostě se v neděli často celá rodina sebere a místo do kostela vyrazí do obchodního centra. Do novodobého svatostánku. Do chrámu konzumu.
Rychle (a rádi) jsme zapomněli, že v neděli bývaly obchody zavřené. Kdo nestihl vyběhnout s nákupní taškou v pátek, nejpozději v sobotu brzy ráno, protože dopoledne už regály zpravidla zívaly zoufalou prázdnotou, tak prostě na víkend nenakoupil.
Obyvatelé příhraničních krajů, kteří jezdí za nákupy do Německa nebo do Rakouska, to znají dodnes – tamější obchody v neděli nefungují. V sobotu sice zavírají až odpoledne a zboží mají dostatek po celý den, ovšem v neděli si nakoupíte nanejvýš narychlo někde na nádraží. Většina obchodů je zamčená. A zvony zvou do kostela. Do chrámu božího.
Nákupní chrám. Není to vlastně jazykový nesmysl, při té všudypřítomné strohé krabicoidní architektuře obchodních areálů? Zdánlivě nelogického slovního spojení se přičinlivě chytil švýcarský architektonický génius Mario Botta. A dokázal, že to může fungovat, jeho originální nákupní chrám stojí na pomezí Švýcarska a Itálie v obci Mendrisio.
Jeví se to ukrutně daleko, ve skutečnosti ho máme překvapivě blízko: 90 minut s levnou letenkou z Prahy do Milána na letiště Malpensa a odtud přímým vlakem dalších 90 minut do zastávky Mendrisio, San Martino. Peron jihošvýcarského nádražíčka dělí od „kostelního obchoďáku“ Foxtown sotva pět minut pěšky suchou nohou.
Z vlaku sice žádný chrám nespatříte, zvenčí to vypadá jako prachobyčejná komerční krabice, zato uvnitř oněmíte úžasem. Jednak tu na ochozu panuje vzácný klid, nepotkali jsme tu žádné davy, ale hlavně: obchodní patra jsou důvtipně skrytá za ohromnou klenbou.
Klenba je dřevěná, dřevo je přirozeně hebké bez umělých laků, až máte chuť se s těmi voňavými zakroucenými trámy rovnou pomazlit. Tím spíš, že ta klenba má obdivuhodný příběh, propojený se silnou švýcarskou úctou k půdě a přírodě vůbec.
Dejme slovo architektu Bottovi: „Nemůžeme donekonečna stavět nové obchoďáky a roztahovat města, musíme se naučit pracovat s tím, co už je postavené.“ Právě proto mistr Botta vetkl svou klenbu do vnitřku té nevzhledné budovy, aby jí vdechl nový život.
Ale to není konec příběhu. „Na dřevěnou konstrukci jsme použili dřevo z polomů po bouři, která se na podzim 2018 přehnala severem Itálie.“ Takže ke zkrášlení obchoďáku šikovně zužitkovali náhlý obrovský přebytek materiálu, který by jinak dost možná skončil jen jako surovina pro palivové dříví. Nic proti tomu, ostatně celý Foxtown topí teď v zimě dřevěnými peletami. Ovšem krása toho vestavěného chrámového krovu hřeje už jenom na pohled.
A jak to mají jinde ve světě s neobyčejnými nákupními možnostmi?
