Kastovní systém byl trnem v oku již samotnému otci indické samostatnosti, slavnému Mahátma Gándhímu, který požadoval jeho okamžité zrušení. Marně.
Lék, o který nestáli
Stojíme na okraji silnice vedoucí z čtyřmilionového Ahmadábádu, hlavního města indického státu Gudžarát. Zatímco proslulé indické památky, jako je Tádž Mahal či Váránasí, jsou plná prodavačů suvenýrů a všemožných tretek, kteří se snaží z turistů vyždímat pár rupií, tady nečeká nikdo.
Slavný Gándhího ašrám Sabarmati, ve kterém indický světec prožil téměř dvě desetiletí, nepřitahuje žádnou pozornost. Nejezdí sem ani místní, ani turisté.
Stejné je to s Gándhího odkazem. Přestože se jeho jménem zaklíná každý indický politik a sochy vychrtlého muže v bederní roušce stojí snad ve všech parcích, podstata jeho učení už se dávno vytratila.
A právě zde, v malé komunitě tehdy žijící daleko za městem, se Gándhí pokusil zrušit zastaralé společenské předsudky a nastolit řád svobody, důvěry a rovnosti. Jeho experiment trval dlouhých šestnáct let, během nichž Gándhí udělal zásadní kroky vedoucí k osvobození Indie. Svobodu své země vybojoval, ale indickou společnost zdaleka nevyléčil.
Gándhího ašrám dnes slouží jako muzeum. V malém domku přijímal indický světec krále i prezidenty.
Boj proti kastám
Gándhí svůj ašrám vytvořil v roce 1917 jako modelový příklad moderní společnosti a tajně doufal, že by tak jednou mohla fungovat celá Indie.
Strávil zde dlouhých 16 let, během niž se snažil na území ašrámu vybudovat komunitu založenou na morálních principech. Jedním z nich bylo i zrušení kastovního systému, který podle jeho názoru paralyzoval indické dějiny. Snažil se, aby lidé v ašrámu překonali kastovní předsudky, a pokud se jim to nepovedlo, museli z komunity odejít. I když to byli třeba Gándhího vlastní příbuzní.
Gándhí chtěl změnit Indii na společnost bez kast, kde by neexistovali žádní dědičně nadřazení bráhmani ani bezmocní nedotknutelní, ale to se mu nepovedlo a Indie se dodnes potácí ve velmi složitém systému kastovních nerovností.
Kastovní cejch je stále prvním bodem, na který musí lidé myslet při uzavírání manželství. Když čtete seznamovací inzeráty v novinách, příslušnost ke kastě stojí na prvním místě. Žádný pohledný vysokoškolák, ale bráhman, 23 let, hledá...
V ašrámu se tak trochu žilo podle hesla bez práce nejsou koláče a tak i samotný Gándí pravidelně usedal ke svému kolovrátku.
Vládní peníze nikdo nechce
I když kastovní systém zrušila ústava z roku 1950, dodnes přetrvává. Zatímco bráhmanů je jen 50 milionů, nejnižší vrstva dalitů čítá přes 600 milionů lidí.
Na absolutním dně indické společnosti stojí rodiny, které se živí vynášením výkalů z žump. Těch je údajně 30 milionů.
Indická vlády sice proti kastám bojuje. Posledním trumfem indické federální vlády je návrh, že se bude za svatbu s dalitem, čili příslušníkem nejnižší kasty, platit. Kdo si vezme za manžela či manželku člověka z této kasty, dostane od státu 50 tisíc rupií (tedy zhruba 25 tisíc korun), což je průměrný příjem za dva roky.
Přesto se do podobných svazků příliš Indů nehrne. Příbuzní je totiž stále považují za zneuctění své rodiny a svého jména. Především na venkově je podobný sňatek stále tabu a pokud ho někdo poruší, je místní společností vyobcován a často dokonce dohnán k sebevraždě.
Navíc v Indii dosud platí pravidlo, že sňatky domlouvají rodiče a přestože nám připadá naprosto nepochopitelné, až 95 procent sňatků stále zůstává zorganizováno prostřednictvím rodičů. A pro ty je pád na dno kastovního žebříčku nepřípustný.
Kasty se Gándímu zrušit nepodařilo. Když se někdo narodí v chýši nedotknutelných, svého puncu se nikdy nezbaví.
Žebráci pro Tádž Mahal
Celá Indie dodnes zůstává zemí nepřekonatelných rozdílů a obrovských kontrastů. Na jedné straně stojí téměř nevyčíslitelné bohatství, na straně druhé nekonečná chudoba a bezmoc. Jenže taková byla Indie vždy. Pohádkově bohatí mahárádžové stavěli velkolepé luxusní paláce a pohádkové hrobky, z nichž ta nejslavnější, turisty opěvovaný Tádž Mahal, téměř zruinovala státní pokladnu.
Dnes má Indie má vesmírný i atomový program, ale děsivá chudoba z ulic nezmizela a miliony dětí se rodí v příšerných slumech bez naděje, že se vůbec někdy naučí číst a psát.
Chudoba v Indii je propastná. Přímo na ulici žijí miliony lidí, jejichž jediným majetkem je miska na jídlo a pár kousků starého oblečení.
|
TIP: Kniha Svět na dosah zkušeného spisovatele a reportéra časopisu Instinkt Libora Budínského přináší soubor unikátních reportáží ze zemí Asie, Afriky a Evropy. Mottem autora je heslo vyzkoušet se má úplně všechno, proto se v reportážích můžete dočíst, jak chutnají smažení brouci, jak se kouří zakázané opium, jaký je noční výstup na posvátnou Adamovu horu či jak se pluje na rýžových člunech po indickém venkově. Kniha Svět na dosah nabízí nejen úchvatný pohled do exotických krajin, ale také spoustu námětů ke snění a tipů na nezapomenutelné dobrodružství. Zásady ašrámu
V komunitě se nejedlo maso, nikdo nesměl kouřit či pít alkohol. V ašrámu se dodržoval celibát a zásada nenásilí, nikdo nesměl vlastnit zbytečný majetek a všichni si byli rovni. Navíc v ašrámu museli všichni pracovat a také Gándhí pravidelně usedal ke svému kolovrátku. Jak se stal Gándí světcem
Když se pustil do boje za rovnoprávnost a nezávislost, oděl se jako chudý Ind a začal žít životem světce. Už od třinácti let byl ženatý, měl několik dětí, ale v osmatřiceti letech se rozhodl pro absolutní pohlavní zdrženlivost. Gándhí si začal také sám prát, sám si stříhal vlasy a vynášel obsah svého záchodu, což byla tradiční práce nejnižší indické kasty nedotknutelných. Později přidal ještě radikálnější způsob duchovní očisty. Jedl jen jogurt a ovoce, nosil pouze bederní roušku, kterou si sám ušil. V ní se dokonce dostavil na jednání s britským králem. Gándhíová versus Gándhí
V pětadvaceti letech se provdala za novináře a politika Fírúze Gándhího, který měl se slavným Gándhím společné pouze jméno. Co však Indíru s Gándím spojovalo, byla násilná smrt z rukou atentátníků. Osmasedmdesátiletého Gándhího zastřelil v roce 1948 třemi ranami z pistole zarputilý nepřítel muslimů Náthurám Gódsé. Když Indíra Gándhíová krvavě potlačila povstání sikhů, čekal i na ni krutý trest. Její vlastní osobní strážce ji zasáhl z bezprostřední blízkosti ze samopalu. Až poté se zjistilo, že to byl sikh.
|
Text a foto: LIBOR BUDÍNSKÝ
