Každý Moskvan aspoň jednou taxikářem
Černí taxikáři v Moskvě jsou podle sociologů "živelný sociální jev". Jde prakticky o všechny příslušníky mužské populace; ženy se angažují jen zřídka. Těžko by se prý hledal muž, který se nikdy nepokusil přivydělat si "taxikařením".
Tuto činnost praktikují i důchodci i mládež a využívají k tomu nejen vlastní, ale i služební auta. Vydělat si mohou od deseti dolarů denně a riskují jen vlastní bezpečí. Žádná pokuta jim nehrozí.
Podle sociologických průzkumů až 96 procent přepravy v Moskvě zajišťují soukromníci, z nichž pouze asi deset procent vlastní licenci na taxikaření.
Výhody jízdy s "bombilou"
Řidiči, kteří své zákazníky vozí na vlastní pěst, neplatí daně, nejsou nijak organizovaní, nemají žádná práva, ale ani povinnosti, a nemusí skládat zkoušky ze znalosti města.
|
Jízda s "bombilou" v Moskvě stojí od 70 do 100 rublů, byť jde o cestu přes celé město. Za cestu pravým taxíkem se platí od 200 rublů výš, i když moskevské vedení stanovilo cenu sedmi rublů za jeden kilometr. |
Jediným předpokladem pro jejich činnost je, že nesmějí být chamtiví. Dohoda mezi "černým" řidičem a zákazníkem vždy záleží na klientovi. Ten určuje, kolik řidič za cestu dostane a zda vůbec něco dostane. Často se prý totiž stává, že zákazníci požádají o zastavení s tím, že si odskočí pro noviny či květiny, a pak zmizí v davu. Ani po dopravení na místo nemusí vždy cestující zaplatit.
Na rozdíl od řádného taxikáře "bombila" nemůže předat nesolventního zákazníka policii. Narazil by totiž především sám. Na to, co vydělá pravý taxikář za jednu jízdu, musí "černý" taxikář absolvovat takových jízd deset.
'Sovětské' zkušenosti se hodí
"Rejžovat" tímto způsobem se Rusové naučili už za sovětských časů. Tehdy se jim říkalo soukromníci, neboť oficiálně taxislužba byla pod kontrolou státu. Provozování taxíků v Moskvě začalo v roce 1925, kdy městské vedení nakoupilo za tímto účelem šestnáct renaultů. Teprve od 30. let se začala používat domácí vozidla. Velkorysý vůdce Josif Stalin jednu dobu dokonce trval na tom, aby se jako taxi používaly širokánské ZILy, známé jako vládní vozidla. Později se ujaly prostorné volhy. Dnes vládne všehochuť.
Moskvané znalí poměrů si nikdy nevezmou taxíka, který stojí před halou mezinárodního letiště Šeremeťjevo-2. Stačí poodejít o kousek dál k hotelu Novotel a místo 80 dolarů za cestu dlouhou asi 20 kilometrů zaplatí 80 rublů.
Chcete účet? Vyplňte si ho sami
Taxikáři prakticky nikdy nevycházejí z údajů taxametru a rozhodně se nenamáhají s vypisováním účtenek. Pokud na ní zákazník trvá, pak řidič za účtování může požadovat další poplatek. V případě, že řidiče tak nehorázný požadavek, jako je doklad za jízdu, rozčílí, může klientovi vysypat celou hrst dokladů s tím, ať si je vyplní sám. Rusové zpravidla účtenky po řidičích taxi nežádají.
