Zázrak je už jen to, že jede
Není to o pohodlí nebo rychlosti, ale přesto svezení historickou lokomotivou želet nebudete.
Když se po kovových schůdcích šplháte do obstarožních vozů argentinské La Trochita, tušíte předem, že nelezete zrovna za pohodlím. O něm ale tato patagonská železnice není. Jezdí na páru a pohání ji nostalgie.
Ve velmi kompaktních vozech prostor, kde sdílíte společně se všemi cestujícími, často není ani k hnutí. Při té tlačenici uvnitř ještě konduktér zatápí v litinových kamnech dřevem a roznáší čaj. A když začne foukat opravdu silný nárazový vítr, musí vlak dokonce zastavit. Ale co tato linka zjevně postrádá na komfortu, to vynahrazuje pasažérům neuvěřitelným výhledem.
Úzkorozchodná trať se totiž vine téměř liduprázdnou krajinou planinami pod vrcholky And. Na trase mezi Esquel a Nahuel Pan takhle jezdí bezmála sto let. Od roku 1993, kdy začala být provozována čistě pro turisty, se počítá mezi ty nejvýraznější atrakce cestovního ruchu celé Patagonie.
