Historickým městem Passau (Pasov) na soutoku Dunaje a Innu zní o víkendech čeština docela často. O pár desítek kilometrů dál, proti proudu řeky Inn na německo-rakouském pomezí, už ale auto s českou poznávací značkou potkáte jen zřídka.
Krajina mezi Pasovem a Salzburgem leží tak trochu "ve stínu" - snad proto, že zdejší roviny a pahorkatiny postrádají výraznějších horizontů. Přesto je tu co objevovat a nudit se tu určitě nebudete třeba celý víkend.
Od selských statků k milionům návštěvníků
Když se těsně před vypuknutím 2. světové války v kraji jižně od Passau prováděl geologický průzkum, věřilo se, že země by mohla vydat zásoby ropy a zemního plynu. Jenže místo "černého zlata" z hlubin vytryskla termální voda a všechno bylo jinak.
Tip na dovolenouVybírejte z pestré nabídky zájezdů na dovolená.iDNES.cz. |
Prvními, kdo mohli využít léčivých účinků hlubinných pramenů v okolí dnešního Bad Füssingu, byli záhy po skončení 2. světové války obyvatelé jednoho z okolních utečeneckých táborů. Jakmile se ale německé hospodářství trochu vzpamatovalo, rozvoj nabral nebývalé tempo.
Lázeňský byznys, založený na léčivých účincích vody s vysokým obsahem síry, sodíku, vápníku a dalších příměsí, se rozjel od poloviny 50. let. To na levém břehu Innu stále ještě stály hlavně osamocené zemědělské statky a malé osady, což dnes už zní skoro jako pohádka. Lázeňské komplexy v nově vybudovaném městě Bad Füssingu přivítají v současnosti každoročně několik milionů návštěvníků, místo disponuje skoro 15 tisíci hotelovými lůžky.
Voda je v Bad Füssingu svedena do tří velkých lázeňských komplexů pojmenovaných Therme I, Europa Therme a Johannesbad - každý z nich má plochu několika tisíc m². Užijete si tu venkovních i vnitřních bazénů, relativně chladných i těch velmi teplých. Ponořit se tu dá do vody až 42 °C teplé, původní teplota vody vyvěrající z hlubin je ale 56 °C.
Důležitou předností Bad Füssingu je kromě snadné přístupnosti z Čech také příjemná láce, jedná se o jeden z nejlevnějších lázeňských areálů v západní Evropě, například denní vstupenka vás tu vyjde jen na 9 až 12 eur.
Nezapomeňte ale, že Bad Füssing je v zásadě léčebným zařízením, nikoli aquaparkem. Zdejším heslem je daleko více relax, oddych a regenerace než divoké cákání. S adrenalinovými vodními atrakcemi typu dlouhých skluzavek nebo divoké vody tady nepočítejte.
Letecký pohled na Therme I v Bad Füssingu
Nejdelší hrad Evropy nad Salzachem
O pár desítek kilometrů dál jihozápadním směrem, na dnešní německo-rakouské hranici, kdysi řeka Salice (Salzach) vytvořila obří zakleslý meandr. Řeka si sice časem našla přímější cestu, ovšem strmý ostroh, dříve obtékaný ze tří stran dosti divokým tokem, zůstal. Ideální místo pro opevněné sídlo, které vlastně ani příliš opevněné být nemuselo.
Na skoro nedobytném útesu se před přelomem letopočtu usadili Keltové, od konce 11. století tu začal vznikat středověký hrad. Ten se postupně rozšiřoval v závislosti na terénní situaci tak, až vznikl nejdelší hrad v Evropě. Od předhradí, jediné snadno přístupné části komplexu, až na konec ostrohu měří podle různých pramenů 1 040 až 1 061 metrů.
Burghausen
Pokud přijedete do Burghausenu od severu, ničeho výjimečného si zprvu nevšimnete a při vstupu do prvního z celkem šesti hradních nádvoří si ani neuvědomíte, že jste dobrých 50 metrů nad úrovní řeky. Směrem k jihu se ale ostroh zužuje a za chvíli pod sebou uvidíte náměstí s malebnými městskými domy. Vlevo pak můžete pozorovat bystrý tok Salzachu a vpravo opuštěný meandr řeky, dnes vodní plochu Wöhrsee. Srázy jsou na obě strany téměř kolmé a konec ostrohu okupuje pevné jádro původního hradu.
Všechna nádvoří včetně toho posledního, jediného plně obestavěného, jsou volně přístupná. V interiérech hradu se dají po zaplacení vstupného vidět reprezentativní místnosti i menší galerie středověkých obrazů, ale nejzajímavější na burghausenském hradu jsou přece jen vyhlídky z různých míst hradního ostrohu. Nevšední jsou hlavně pohledy dolů na město, například špici věže městského kostela sv. Jakuba máte zhruba v úrovni očí, vzdálenou jen pár desítek metrů.
A pokud byste se naopak chtěli na hrad podívat z dálky, tak musíte buď přejet most na rakouskou stranu řeky nebo popojet asi kilometr ven z města po silnici č. 20 směr Salzburg a zastavit u prvního většího parkoviště po levé straně.
Pohled na 3. nádvoří hradu v Burghausenu a na bránu Georgtor
Náměstí v Burghausenu. Nahoře jižní část hradu
Altötting: kam chodíval papež
Jen asi 15 kilometrů od Burghausenu, v ploché krajině mezi Innem a Salzachem, stojí Altötting, jedno z nejnavštěvovanějších katolických poutních míst Německa i celé Evropy. Když byste to předem nevěděli, nejspíš vám to napoví ohromná plocha zdejšího hlavního náměstí Kapellplatz, která je v zjevném nepoměru s velikostí města (v Altöttingu dnes žije necelých 13 000 obyvatel). Kapellplatz je tak velký proto, aby pojal obrovské množství poutníků i světských návštěvníků, kterých do městečka ročně přijíždějí miliony.
Podle legendy přinesla v roce 1489 jedna ze zdejších žen tělo svého tříletého syna, kterého měli po pádu do potoka za utopeného, k oltáři mariánské kaple a chlapec pak zázračně obživl. Po této události začaly do Altöttingu proudit tisíce věřících a kaple (zvaná Gnadenkapelle, tedy milostná kaple) se rozšířila o ochoz, dnes pokrytý tisíci votivními tabulkami.
V moderní době dodaly na významu Altöttingu opakované návštěvy papežů. Ten současný, Benedikt XVI., se narodil v 10 kilometrů vzdálené obci Marktl a v mládí do města často docházel na poutě.
Kaple stojí excentricky na jinak volné ploše náměstí Kapellplatz a nelze ji minout už jen kvůli zástupu poutníků, kteří tu obvykle stojí frontu na vstup dovnitř. V interiéru spatříte mj. tmavou sošku madony z lipového dřeva, v lidové řeči označovanou jako "černou Pannu Marii z Öttingu".
Zatímco milostná kaple je docela malá, náměstí obklopují monumentální budovy, mezi nimiž vyniká skvostný pozdně gotický kostel sv. Filipa a Jakuba. Chcete-li si oživit jednu z neslavných událostí českých novověkých dějin, zajděte do volně přístupné křížové chodby chrámu: v jedné z kaplí je tu pohřben bavorský hrabě Johann t’Serclaes von Tilly, který velel katolickým vojskům v kritické bitvě na Bílé Hoře roku 1620.
Kostel sv. Maří Magdalény v Altöttingu
Za iluzí Svaté země
Poněkud stranou hlavního ruchu najdete v Altöttingu Jeruzalémské panorama (Das Jerusalem Panorama Kreuzigung Christi). Poté, co vstoupíte dovnitř budovy mnohoúhelníkovitého půdorysu a vyjdete po schodech na vyvýšenou platformu, ocitnete se uprostřed obří 360° malby znázorňující Jeruzalém v době Kristova ukřižování. Patetický komentář k jednotlivým scénám se čte v němčině, na výběr je překlad do několika jazyků do sluchátek, ovšem čeština zatím chybí.
Jeruzalémské panoráma v Altöttingu je jedinou originálně dochovanou panoramatickou malbou s náboženským tématem v Evropě. Budova se otevřela roku 1903 a jeden ze spolupracovníků hlavního autora díla, bavorského malíře Gebharda Fugela, předtím podnikl studijní cestu do Palestiny - zobrazené stavby i krajina v pozadí jsou proto dosti věrné.
A protože se při návštěvě Jeruzalémského panoramatu patrně nevyhnete myšlence na obdobné dílo Luďka Marolda v Praze, zobrazující bitvu u Lipan, tak zde je základní srovnání: pražské Maroldovo panoráma je nepatrně starší (1898), trochu menší (1 045 m² proti asi 1 200 m²) i nižší (11 metrů proti 12).
Může se hoditJak se tam dostat Užitečné weby |
