Jen pro ostřílené horaly
Jako kamenná mohyla z dávných dob trčí z nekonečných hřebenů karpatských hor masiv Dobošanky (1755 m). Tato krásná hora tvaru pyramidy patří k nejkrásnějším vrcholům nejenom v pohoří Horhany (nebo také Gorgany) na území bývalého Haliče, ale v celé Ukrajině.
Poněkud nadneseně bývá v průvodcích označována jako horhanský či ukrajinský Matterhorn, což zřejmě kdekdo ocení ironickým úšklebkem. Pokud se však vezme v potaz obtížnost výstupu, pak se Dobošanka s Matterhornem tak trochu srovnávat dá. V ukrajinských Karpatech totiž budete hledat časově, orientačně i fyzicky náročnější túru opravdu stěží.
Jednodenní túru na Dobošanku a zpět "oceňuje" nejnovější český průvodce po Ukrajinských Karpatech časem 11-15 hodin. To je vskutku úctyhodná doba a platí pro případ, že jdete nalehko bez těžkého batohu a příliš často nebloudíte. Znamená to tedy, že na Dobošanku by se měl vypravit opravdu jen zkušený a ostřílený horal, který toho hodně vydrží a umí se pohybovat v nepřehledném horském terénu a pralese bez turistických značek. Odměnou je nejenom krásný rozhled, ale především nezapomenutelný zážitek z putování liduprázdnou a drsnou přírodou.
Konglomerát 19. a 21. století
Východiskem túry na Dobošanku je vesnice Bystrica v Ivanofrankovské oblasti Ukrajiny. Leží utopená mezi nekonečnými lesy a horskými hřebeny na severní straně Východních Karpat, která patřila v letech 1918-38 Polsku. Tehdy se horská obec s typickým rozptýleným osídlením jmenovala Rafajlowá.
První světovou válku, která intenzivně zasáhla i okolní hory, připomíná památník padlým legionářům psaný v polštině. Podle válečných hrdinů je pojmenován i 8 km vzdálený horský průsmyk (pěreval Lehioniv), přes který lze nejpohodlněji pěšky přejít na Zakarpatskou oblast Ukrajiny – tedy na bývalou československou Podkarpatskou Rus.
Dnešní Bystrica připomene snad každému některý z našich skanzenů. Rozdíl tkví ovšem v tom, že v dřevěných domečcích žijí lidé a ve chlévech domácí zvířata. Moderní současnost reprezentuje ocelová věž mobilního operátora, nablýskaná auta na prašných cestách plných děr a satelitní přijímače, které nechybí ani na té nejmenší dřevěnici. Tvrdě se tu pracuje a ještě více pije. Devatenácté století se snoubí v podivuhodném konglomerátu se stoletím jedenadvacátým.
Příjemným výdobytkem moderní doby je také na ukrajinské poměry velmi solidní penzion Vodohraj, který se může stát základnou pro putování po okolních horách, včetně výstupu na Dobošanku.
Po třech značkách na vrchol
Chcete-li zvládnout Dobošanku za jeden den nalehko, musíte si přivstat a z Bystrice vyrazit brzy ráno. Chce to také mít s sebou mapu a popis výstupu, který vás upozorní na důležité orientační body. V centru obce u autobusové zastávky sice narazíte na směrovky informující o nejvýznamnějších turistických cílech v okolí, další značky však budete již hledat marně.
První zhruba hodinu trvá průchod samotnou Bystricí, která je plošně velmi rozptýlená. Cestu lemují nádherné domečky, oborohy se senem a dřevěné ohrady pastvin. Občas někdo vykoukne z okna či dveří a podiví se, kdože to má zapotřebí bloudit v tomhle zapomenutém "konci světa".
Po vstupu do lesa se jde stále proti proudu bystřiny Dovžiněc po široké lesní cestě, kudy se sváží dřevo z dlouhé doliny. Občas se objeví seník, loučka, ohrada. Důležité orientační místo přichází zhruba po další hodině, kdy je nutné odbočit z hlavní údolní cesty doleva na nenápadnou, zarostlou cestičku a začít konečně strmě stoupat.
V bezprostředním okolí tohoto rozcestí se dokonce na stromech objevují poprvé a naposledy tři turistické značky. Zde začíná vlastní výstup po jednom z bočních hřebínků vybíhajícím z Dobošanky směrem k jihovýchodu.
Strmé úseky se střídají z povlovnými, jde se stále lesem, jen občas se objeví průhled do krajiny. S přibývajícími metry se les mění v prales, jinde než po chodníčku se už ani nedá jít, takže další bloudění v podstatě nehrozí. Stezku, po níž jdete, využívají pastevci koní, takže se lze řídit i otisky koňských kopyt.
Nekonečný svět karpatských hor
Poprvé spatříte vytouženou Dobošanku až nad hranicí lesa, kdy se chodníček noří do husté a vysoké kosodřeviny. Odtud je to na její vrchol ještě skoro další dvě hodiny – nejdříve kosodřevinou, později po obrovských kamenných polích, které pokrývají hřebeny a vrcholky zdejších hor. Zde, na obrovských balvanech, kde nevede žádná stezka, je namístě zvýšená opatrnost. Zlomenina nebo i podvrtnutí nohy může v této liduprázdné pustině znamenat obrovskou komplikaci.
Z kamenného vrcholu Dobošanky se otevírají úžasné výhledy na nekonečné prostory karpatských hor. Uvidíte nejvyšší ukrajinskou horu Hoverlu i sousední majestátní Pětroš, na opačné straně spatříte nejvyšší vrcholy Horhan – Sivulju, Popaďu, Grofu.
Teprve tady nahoře, daleko od civilizace, si člověk po překonání všech nástrah, nebezpečí a úmorného dlouhého pochodu naplno uvědomí svou nicotnost a pokoru vůči dosud nezkrocené přírodě, která ho mlčky a majestátně ze všech stran obklopuje.
O pohoří Horhany
Horský svět Horhan dlouhý téměř 120 km a široký zhruba 40 km neprotíná žádná komunikace. Ze zeleného koberce nekonečných lesů a nad rozvětvenou sítí nepřehledných údolí, hřebínků a vršků se do výšky jako kamenné mohyly z dávných dob tyčí jednotlivé masivy pokryté neprostupnou kosodřevinou a obrovskými kamennými poli.
Na okrajích tohoto divukrásného, pustého světa se ukrývá jen pár dřevorubeckých vesnic. Od nejbližších karpatských pohoří se Horhany odlišují zejména absencí luk, pastvin, skal a jednolitého hlavního hřebene. Výrazně větší zastoupení mají naopak kamenná pole, strže a divočící řeky.
Oleksa Dovbuš a Dobošanka
Dobošance se někdy říká Dovbušanka, a to podle legendárního východokarpatského zbojníka Oleksy Dovbuše, jenž v letech 1738 až 1745 olupoval židovské obchodníky, vypaloval panská sídla a vraždil kupce. V očích místních obyvatel je však hrdinou podobně jako slovenský Jánošík. Oleksa Dovbuš byl po svém zatčení mučen, rozčtvrcen a pro výstrahu ukazován po vesnicích.
Rady do batohuMapy Značení cest Informace Jak se tam dostat Penzion Vodohraj v Bystrici Kam vyrazit z Bystrice |