"Než nastoupíte mezi čtyřtisícihlavý dav pasažérů na palubu plujícího dovolenkového města, napadne vás, není-li to opovážlivost vydat se na takovém kolosu bez ohledu na zimní počasí na pospas vlnám Středozemního moře a rozbouřenému Atlantiku," začínala jsem svou loňskou reportáž o plavbě megaparníkem Costa Condordia z italské Savony přes Gibraltar k Madeiře a zpět (čtěte zde).
Ztroskotání ConcordieBEZPEČNOST: Cvičení bývá na Concordii až druhý den, i proto zavládl chaos ZÁCHRANA: Už tři lidé vysvobozeni, zvuky zevnitř dávají naději PANIKA NA PALUBĚ: Loď se potápěla a oni nás hnali do kabin ZTROSKOTÁNÍ: U Itálie ztroskotala výletní loď s tisíci lidmi SUPERLOĎ: Jak se pluje na třináctipatrové lodi napříč Středomořím |
V hlavě mi při tom prolétla vzpomínka na potrestanou pýchu Titaniku... O rok později čtu o tragédii lodi Costa Concordia, které velel stejný kapitán. Francesco Schettino.
"Vše je bezpečnější"
Právě jeho jsem se v prosinci 2010 na moři ptala, jsme-li, my lidé, opravdu už tak daleko, že turistický průmysl dokáže ošálit pravidelný běh ročních období a sílu zimní přírody. "Dnes je kapitánská profese o něčem jiném, než dřív," uklidňoval mě padesátiletý kapitán.
"Vše je bezpečnější díky snazší navigaci, dokonalému technickému vybavení a internetu. Pokud dojde k chybě, není tak fatální, protože jsme lépe připraveni na možné komplikace. Máme dobré předpovědi počasí, takže se včas můžeme vyhýbat třeba bouřkám či vichřicím. Přes internet okamžitě víme, jaká je v přístavech, kam míříme, situace. Snáze se dělají důležitá rozhodnutí, protože kapitánovi s nimi pomáhá více lidí, a tudíž na sobě nenese tak velkou tíhu zodpovědnosti jako dřív. I když finální verdikt je samozřejmě vždy na veliteli."
Jak jste se stal kapitánem?
Začal jsem studovat na elektroinženýra, ale díky rodinné tradici jsem se o prázdninách přihlásil na brigádu, abych si vyzkoušel práci námořníka. Můj táta i děda byli kapitáni a já jsem moři také okamžitě propadl. A tak jsem nakonec dal přednost námořnictví.
Nejdřív jsem pracoval osm let na osobních lodích v italském námořnictvu, pak jsem se přeorientoval na obchodní lodě. Tam jsem sice měl vysoký plat, ale byl jsem jen součástí posádky bez možnosti dalšího profesního růstu. Proto jsem přijal nabídku od francouzské plavební společnosti a stal se kapitánem zaoceánských lodí.
Po jedenáctém září se lidé báli létat, a z toho důvodu jsme měli hodně cestujících. Ale pak firma, pro kterou jsem pracoval zbankrotovala, a tak jsem získal místo v italské plavební společnosti Costa Cruise.
Máte rodinu?
Ženu a dceru, ale jsme zvyklí žít část roku odděleně. Pro mě je důležité, aby rodina byla spokojená a šťastná. Rád dělám lidi šťastnými, ale zároveň si uvědomuji, že každý člověk na světě žije sám a umře sám, a proto jde každý svou vlastní cestou.
Jaký máte pracovní režim?
Čtyři měsíce rotuji na různých lodích, pak jsem dva měsíce doma. Pokaždé řídím jiný tým, ale není to problém, všichni jsou dobře zacvičeni a vědí, co mají dělat. Kvůli bezpečnosti musí na lodi panovat téměř vojenská disciplina. Nároky na lidi jsou vysoké. Kapitán musí být zároveň i trochu psycholog, aby si získal důvěru posádky.
15. ledna 2012 |
Jací lidé tvoří posádku?
Evropané pracují na lodích italské plavební společnosti jen ve vyšších manažerských a důstojnických funkcích. Od doby, kdy Itálie vstoupila do Evropské unie, Costa přesunula náborová centra do Asie a Jižní Ameriky - kvůli vysokým daňovým odvodům se nevyplatí zaměstnávat Evropany. Na moři tak pracují stovky Filipínců, Indů, Pákistánců, Malajců a také Mexičanů, Brazilců a Kolumbijců…
Jak se taková multikulturní posádka dá zvládnout?
Nevidím v tom problém, protože všichni lidé reagují na základní emoce stejně. Ale přesto je potřeba trochu znát rozdíly. Třeba Asiati, ti když mluví, nemají skoro žádnou mimiku ve obličeji. Je tak obtížnější poznat, co si vlastně myslí.
Jak vypadá den kapitána?
Ten je u každého kapitána jiný, protože záleží na jeho předchozích zkušenostech. Čím větší má za sebou praxi, tím je jeho den snazší. Já vstávám každé ráno mezi pátou a šestou hodinou. Pokud je špatné počasí, nespím, protože musím být na kapitánském můstku. Jakmile je vážnější situace, kapitán musí mít vše pod kontrolou, být tam, kde je to nutné.
A je-li vše v pořádku?
Sedím u počítače a stahuji z něj důležité informace a propozice k další plavbě. Sleduji počasí, promýšlím strategii plavby, protože je důležité, aby byli pasažéři spokojení. A každý večer musím být na kapitánském můstku, stejně tak při odplouvání z přístavu a při kotvení.
Film Titanic nám lidi naopak nahnal zpět na paluby
Má ještě dnes vliv na myšlení lidí osud Titaniku?
Naštěstí lidé rychle zapomínají na tragédie. Je to jako při leteckých katastrofách. Člověk si myslí, že mně se to nemůže stát. Dokonce slavný oscarový film Titanic z konce 90. let spíš nahnal velkým zaoceánským kolosům klienty na paluby. Na loď nastoupila i dáma, která se v luxusním apartmá nechala malovat nahá s rodinným šperkem na krku jako Kate Winsletová v roli Rose.
Co se stane, když někdo spadne během plavby přes palubu?
Pokud se o tom ví a někdo to vidí, většinou se takový člověk zachrání, protože díky navigaci přesně víme, kam se máme vrátit. Jestliže ale nevíme, že spadl, je zle a není možné oběť zachránit. Také záleží na tom, z jaké výšky spadne. Pokud z té nejvyšší paluby, pak má jen malé šance. Hladina vody je z takové výšky tvrdá, k tomu se přičítá ještě rychlost lodi…
Zodpovědný kapitánBrzy jsme měli možnost kapitánova slova prověřit, neboť jsme podle původního plánu nepřistáli v marocké Casablance ani na ostrově Madeira. V Maroku byly kvůli přívalovým dešťům povodně a v přístavu Funchal se zvedaly tak vysoké vlny, že by se náš kolos poškodil nárazy o kamenné nábřeží. Proto kapitán Schettino rozhodl pokračovat v plavbě směrem na Kanáry a nabídnout nám místo romantického výletu po stopách H. Bogarta a I. Bergmanové vulkanický ostrov Lanzarote. A tak jsme místo dvou nejatraktivnějších lákadel cesty museli vzít za vděk neplánovanou návštěvou Kanárských ostrovů. Mnozí cestující se bouřili, ale já věděla, že i když lidé mají na obrovském parníku pocit, jak vládnou světu, vždycky se musí před silou přírody sklonit. |
Co děláte pro bezpečnost pasažérů?
Na počátku plavby musí všichni povinně absolvovat hodinové bezpečnostní školení, které probíhá v sedmi jazycích. Obvykle první dopoledne po vyplutí opakovanými výzvami z lodních amplionů nekompromisně donutíme celé osazenstvo lodi shromáždit se na čtvrté palubě, kde jsou záchranné čluny (více o průběhu cvičení zde).
Tak se člověk dozví, jak se správně oblékají vesty a ke kterému plavidlu v případě pohotovosti co nejrychleji utíkat. Na vestě objevíte i píšťalku, abyste mohli dát o sobě záchranářům na moři vědět.
Jaký je váš nejhezčí zážitek na lodi?
Nemám jeden. Je pro mě důležitá komunikace s lidmi a pocit, že zvládnu každou složitou situaci, která nastane. To je pro mě nejhezčí. Mám rád chvíle, kdy se stane něco nepředvídatelného, co vás vykolejí ze standardního postupu. Je to výzva k řešení, která mě baví, ať už jde o špatné počasí či něco jiného.
Jaký byl váš nejhorší den?
Na žádný hrozný zážitek si nevzpomínám. Každý moment na lodi je pro mě důležitý, ale nikdy jsem nebyl v nebezpečné situaci, kterou bych nezvládl. Myslím, že je to díky tomu, že se na každý den plavby poctivě připravuji. Je nutné být stále ostražitý.
Nechtěl bych se nikdy dostat do role kapitána Titaniku, který plul oceánem mezi ledovci… Já myslím, že díky přípravě člověk každou situaci zvládne a předejde možným problémům. Bezpečnost pasažérů je pro nás nade vše!
