Loupež za denního světla
Makakové nejsou považováni za problém, který by se dal řešit. Těží ze svého statusu posvátného zvířete.
Nestydí se pokazit vám celou dovolenou. Než se nadějete, připraví vás o brýle, telefon i kabelku s doklady. Vůbec jim nesejde na tom, že to drze provádí před svědky a za bílého dne. Loupež je totiž jejich obživou. A trest jim prakticky nehrozí.
Řeč není o nějakém organizovaném syndikátu zlotřilých kapsářů, ale o opicích. Přesněji tedy o tlupách makaků rhézských. Ti už po staletí volně obývají chrámy a stará města v džunglích Asie, která teď považují za vlastní teritoria. A do nichž teď proudí davy zahraničních turistů. Ale makakové chápou výletníky spíš jako sezonní mobilní občerstvovací stanice, z nichž si mohou nabrat, co jen chtějí.
Nedá se přitom říct, že by to byla jen chyba špatného vychování. Makakové totiž byli k podobným kouskům po generace ponoukáni. Turisté s nimi dřív velmi ochotně měnili pamlsky za roztomilé fotky. Až se chytří opičáci naučili, že člověk s foťákem znamená jídlo. Ukradený mobil nebo kabelku – v níž se žádné poživatiny neskrývají – jsou také ochotni za nějakou dobrotu vyměnit. Pokud mají dobrou náladu.
V posledních letech se ovšem jejich výpady stávají agresivnější. Už to není o tom, že by zahráli na strunu rozkošnosti a s pomocí jednoduchých triků odvedli vaši pozornost. Je to opravdu spíš loupežné přepadení, kdy v přesile umí na turisty pomocí zubů a drápů zle zaútočit.
Místo roztomilých triků teď akce makaků v Agře připomínají spíš loupežná přepadení.
Chrámy v indické Agře, včetně proslaveného Tádž Mahálu, jsou proti jejich nájezdům bezbranné. Hinduisté totiž považují opice coby inkarnaci boha Hanumana za posvátné. Nesmí se jim zkřivit ani chloupek, přitom incidentů s nebezpečnými makaky rychle přibývá. Památky v džunglích, které jsou jejich domovem, si berou zpět.
