Americký jihozápad je oblastí kontrastů, a to nejen přírodních… Poté, co jsme strávili tři dny v pouštní oáze Palm Springs s akurátně posekanými golfovými hřišti a klimatizovanými shopping centry, zamířili jsme k Salton Beach na březích Solného jezera, kam nás přivábil ukazatel „To the Beach“.
Bohužel naše vidina palmové oázy se záhy sesypala jak domek z karet. Ve skutečnosti šlo o zpustlou osadu uprostřed bezútěšné pouště. Zchátralé maringotky měly místo oken igelity a zažloutlé plastové židle byly rozházené mezi keříky bodláků. Navíc byl všude cítit odporný zápach brakické vody jezera umocněný čtyřicetistupňovým vedrem. Bezútěšná osada by se klidně mohla jmenovat „Na konci světa“. Tady by chcípl i ten pes, pokud by sem nějaký omylem zabloudil.
Kdo chce park skutečně poznat, ten se musí vydat na pěší túru, například na 1 663 metrů vysoký vrchol Ryan Mountain.
Zdálky nás okukuje skupinka výrostků, a tak intuitivně bereme nohy na ramena. A dobře děláme. Jak se později dozvídáme, hlavním zdrojem obživy je tu výroba drog. Palm Springs a Salton Beach odděluje 70 kilometrů, přesto to jsou naprosto vzdálené světy. Ale jedno mají přece jen společné – nelítostnou poušť. Ovšem i ta může mít jinou, nádhernou tvář, jak se vzápětí přesvědčujeme.
Juka krátkolistá
Ze silnice US 10 odbočujeme na dvaašedesátku a těsně před polednem stavíme před branou jednoho z nejpozoruhodnějších kalifornských parků: národního parku Joshua Tree.
Platíme vstupné 30 dolarů (700 Kč) za auto, fasujeme mapu a vjíždíme do naprosto fascinující pouštní krajiny. Symboly tohoto parku na sebe nenechají dlouho čekat, brzy se kolem nás začínají objevovat extrémně rozvětvené kaktusy velikosti rodinných domů. Jozuovy stromy byly pokřtěny ve 40. letech 19. století mormonskými osadníky, kteří putovali jihovýchodní Kalifornií napříč Mohavskou pouští. Mormoni viděli v siluetách těchto stromů biblického proroka s rukama napřaženýma k modlitbě a byli přesvědčeni, že jim ukazují správnou cestu na západ.
Park se často objevuje ve videoklipech a reklamách.
S každým kilometrem stromů přibývá a záhy jich jsou tisíce. Zajímavý není jen jejich vzhled a původ jména, ale i to, že to botanicky vzato vůbec žádné stromy ani kaktusy nejsou. Jozuovy stromy jsou vlastně obrovské agáve z čeledi juka (juka krátkolistá), které dorůstají do výšky až osmnáct metrů a dosahují stáří i 900 let. Nemají ovšem žádné letokruhy, takže se jejich stáří odhaduje jen podle rychlosti růstu. Ten je na začátku rychlý a s přibývajícím věkem se zpomaluje na zhruba jeden centimetr za rok.
Nejhezčí exempláře stojí v Hidden Valley. Tady startujeme kratší, ale přesto náročný trek ve 40 °C. Doporučovanou dobou k návštěvě parku je podzim a zima, ideální je i jaro, a to především březen a duben, kdy Jozuovy stromy zdobí nádherné bílé květy. V červenci a srpnu rtuť teploměru šplhá často k padesátce.
Nejstarší exempláře rostou v Queens Valley, kde tvoří i celosvětově nejhustší populaci. Jako bychom projížděli lesem v poušti, i když naše evropská představa lesa je samozřejmě trochu jiná. Jako velice praktická se ukazuje vyhlídková silnice Park Boulevard, která startuje u návštěvnického centra u severního vchodu a končí u západní brány nedaleko městečka Yukka Valley.
Vyhlídková silnice Park Boulevard protíná celý park. Startuje u návštěvnického centra u severního vchodu a končí u západní brány nedaleko městečka Yukka Valley.
Téměř povinností je pak výjezd na Key Overlook, odkud se z výšky 1 581 metrů nabízí fantastický výhled na proslulé údolí Coacella Valley, obdivovat můžete i vrcholek San Jacinto Peak a tektonický zlom San Andreas. Při dobré viditelnosti, čímž nejsou myšleny mraky, ale smog z Los Angeles, se odsud dá „nakouknout“ dokonce až do Mexika.
Kdo chce ovšem park skutečně poznat, ten se musí vydat na pěší túru. My volíme výstup na 1 663 metrů vysoký Ryan Mountain. Předpověď počasí hlásí na dnešek zhruba 38 °C, a proto vyrážíme s prvními slunečními paprsky. Odměnou je nejen snesitelná teplota, ale i grandiózní výhled, o který se nemusíme s nikým dělit.
Pokračujeme na západ, opouštíme chladnější Mohavskou poušť a vjíždíme do ještě teplejší Coloradské pouště. Jak mávnutím kouzelného proutku z krajiny mizí Jozuovy stromy a jejich místo nahrazuje cholla caktus. Tento černý kaktus s bílými stonky a žlutými květy je rostlinka zajímavá nejen opticky.
Extrémně pichlavý kaktus přezdívaný „jumping teddy bear” tedy „hopsající plyšový medvídek”
Nenechte se napálit jeho nevinným vzhledem a roztomilým názvem „jumping teddy bear“ tedy „hopsající plyšový medvídek“. Kaktus totiž z dálky skutečně připomíná heboučkého plyšáka! O jeho schopnostech se sami bolestně přesvědčujeme během okruhu Cholla Cactus Garden. Samozřejmě, že neskáče samotný kaktus, ale minimální otřesy půdy vyvolané chůzí stačí k tomu, aby zákeřně vystřelil své pichlavé míčky poseté ostrými bodlinkami. A před nimi člověka neuchrání ani ponožky, ani boty. Z těch, co dopadnou na zem, vyroste nový kaktus, ty, které se zaháknou do kůže, zanechají bolestný fialový flek. A ten se v mém případě ztrácí až po dvou měsících!
Cholla caktus je expert nejen ve skoku, ale i v disciplíně přežití v extrémních podmínkách. Jeho kořeny leží tak těsně a velkoplošně pod povrchem země, že nepromarní ani kapku dešťové vody a okamžitě jí ukládá na horší časy.
Další rostlinou raritou je tzv Kouřový strom (Smoke Tree), který má jiný recept na přežití. V létě, kdy teploty u země dosahují neuvěřitelných 82 °C, šetří energií tím, že shodí veškeré listy a předá fotosyntézu kmenu a větvím.
Národní park Joshua Tree je eldorádem fotografů, geologů i horolezců. Tisíce gigantických balvanů poházených v krajině nabízí nespočet horolezeckých výstupů. Kolem Hidden Valley uprostřed parku se nachází doslova kamenné bludiště s balvany nesoucími jména plná fantazie: Elephat (slon), Chimney (komín) či Turtel Rock (želva). Záleží na představivosti.
Národní park tvoří z devadesáti procent divočina.
Tyto granitové útvary vznikly před miliony lety, když se tekutý křemen dostal pomocí tlaku a extrémních teplot na zemský povrch, kde zchladl a zkrystalizoval. Zbytek díla dokončila za miliony let eroze. Nejhezčí formace – Jumbo Rocks, Indian Cove či Wonderland of Rocks – jsou pohodlně přístupné díky okružní silnici. Jako bychom projížděli živou kulisou městečka Bedrock, domova prehistorické rodinky Flinstonových.
Tato bezesporu nepřátelská krajina nás středoevropany přesto něčím přitahuje. Možná proto, že 90 procent parku je skutečnou divočinou bez silnic, turistických stezek či lidských příbytků, a naopak se stala domovem kojotů, chřestýšů, škorpiónů a dokonce i tarantulí! Ale největším nebezpečím v národním parku Joshua Tree je definitivně počasí. Nezbytná je kromě vody ještě pokrývka hlavy a sluneční brýle, které vás ochrání před světlem odraženým od světlé půdy.
Infrastruktura parku se redukuje na pár malých kempů, a to většinou bez tekoucí vody. Benzinku či obchod byste tu hledali zbytečně. Zásoby můžete dokoupit v jedné z mála osad v okolí parku, třeba v městečku s originálním názvem 29 Palms, které je typickou pouštní „dírou“ s jednou pumpou a malým supermarketem.
Večerní obloha parku vypadá opravdu hypnoticky.
Nejlepší dobou pro návštěvu parku je podvečer, kdy barva zapadajícího slunce dodá už tak abstraktní krajině doslova mystický nádech. Chvilku to dokonce vypadá, jakoby obloha polkla nějaké báječné drogy. Je to vskutku grandiózní podívaná, kterou mi poněkud ruší myšlenky na tarantule. Právě teď se kdesi pod mýma nohama probouzí a brzy vylezou.
Říká se, že největším tahákem parku Joshua Tree je zdejší hvězdná obloha. Možná….Pro nás je největším zážitkem magická atmosféra, kterou umocňuje ticho pouště a pocit naprosté odloučenosti od civilizace.
Může se hoditNárodní park Joshua Tree (Joshua Tree National Park) se nachází v jihovýchodní Kalifornii. Svou existenci vděčí neúnavné aktivistce Minervě Hamilton Hoyt z Passadeny, která v roce 1920 odstartovala kampaň za ochranu kalifornských pouští. Po letech byrokratického boje bylo území o ploše 3 200 km2 vyhlášeno prezidentem Franklinem D. Rooseveltem národní památkou a 24. října 1994 se stalo národním parkem. Do podvědomí veřejnosti se park dostal v roce 1987 díky úspěšnému albu „The Joshua Tree“ irské skupiny U2. Zdejší krajina zdobící i cover desky je dodnes oblíbenou kulisou videoklipů a reklam. Národní park Joshua Tree je plošinou obklopenou až 1 800 metrů vysokými horami, kde se střetává Mohavská poušť s pouští Coloradskou. Ty se odlišují nejen nadmořskou výškou, ale i rozlišnými ekosystémy a jsou součástí pouště Sonorské. Nižší a tudíž teplejší Coloradská poušť (do 900m/m) ve východní části parku je světem kaktusů, zatímco výše položená poušť Mohavská je domovem Joshua Trees neboli Jozuových stromů, které daly parku jeho jméno. Co byste neměli vynechat: výhled Key Overlook, túru v Hidden Valley, Wonderland of Rocks, Cholla Cactus Garden, západ slunce v parku |
