Římský luxus
V oblíbeném letovisku žilo na 20 tisíc lidí a svou vilu tu měl i císař. V palácích tekla voda, v domech byly záchody, koupelny i bazény.
Boháči už v době antického Říma žili v nádheře a luxusu. Hodovali v prostorných jídelnách či na rozlehlých zahradách ve stínu ovocných stromů. Nejbohatší Římané totiž nesměli navštěvovat hospody - jíst na veřejnosti bylo v nejvyšších kruzích považováno za neslušné.
Obyčejní Římané však hned ráno spěchali do ulice Hojnosti, kde dosud vedle sebe stojí desítky antických obchodů a hospod, jejichž nedílnou součástí jsou prodejní pulty s velkými džbány na víno a hrnci na nejrůznější dobroty. Tolik běžný dojem poutníka, který město navštívil ve dne. Ale nás přece zajímá, co se dělo v noci.
Sex za hubičku
Po západu slunce se všechny nálevny změnily na domy lásky. Každý dům měl v patře několik pokojíků, ve kterých si Římané užívali nevázaných sexuálních rozkoší. Servírky se totiž v noci změnily v prostitutky a po celodenním obsluhování v jídelně uspokojovaly hosty také v posteli.
Ceny za sexuální služby byly podle historiků směšně nízké. Za pohlavní akt se platilo stejně jako za dvě sklenice vína.
Pompejané se však milovali i přímo na ulici, na hradbách či v prostorách divadel, které byly v noci prázdné a opuštěné.
Jídelny v ulici Hojnosti, které se v noci měnily na nevěstinec
Polohy pro otrlé
Jen několik metrů od ulice Hojnosti stojí nevěstinec, který patří k nejnavštěvovanějším památkám města. Nad deseti pokojíky v přízemí a v prvním patře jsou vymalovány fresky s erotickými výjevy. Snad ukazují speciální služby, které se v každém pokoji provozovaly, snad jen měly rozproudit fantazii klientů. Kdoví.
Jisté je, že v Pompejích najdete skutečnou evropskou Kámasútru - na freskách jsou znázorněny ty nejodvážnější polohy včetně některých sadomasochistických i krvavých výjevů – a tak dodnes překvapují svým erotickým nábojem a otevřeností.
Není divu, že fresky byly po dlouhá léta veřejnosti zatajovány a později si je mohli prohlédnout pouze mužští návštěvníci. Dnes už jsou erotické artefakty přístupné všem a hlavně japonští turisté při jejich prohlídce neodtrhnou videokameru od očí.
Jak zvážit obří falus
Na starobylých zdech odkryli archeologové také více než 100 nápisů, ve kterých si klienti pochvalovali některé dívky (případně i chlapce). Na jiných se zase chlubili svými sexuálními výkony či dovednostmi, a nejednou se vytahovali velikostí svého pohlaví. V podivném "bordelovém" slabikáři nechybějí ani nejtajnější sexuální přání či vulgární básničky.
Sex se samozřejmě nevyhýbal ani honosným soukromým domům. Také zde byly ložnice zdobeny erotickými, až pornografickými kresbami či soškami nahých dívek. Nejvyhledávanější je slavný dům Vettiů, luxusní šlechtické obydlí, v jehož vestibulu je vymalován bůh plodnosti Priapos, vážící svůj ohromný falus na misce vah. Přestože byl ochráncem všech zemědělců, Pompejím ke štěstí nepomohl.
Bůh plodnosti Priapos, vážící svůj ohromný falus na misce vah
Nečekaná zkáza
Zkáza Pompejí totiž přišla naprosto nečekaně. Tragédie začala v srpnu roku 79 po Kristu. Sopka, která byla pokládána za vyhaslou, zabila během jediného dne přes dva tisíce lidí. Ulice výstavního letoviska se naplnily kvílením umírajících, požáry a tunami smrtonosného lávového popele.
Po třech dnech, když běsnící živel ustal, nebyly už Pompeje na povrchu světa.
Po staletí pak pod Vesuvem pěstovali lidé na úrodných svazích révu, obilí a olivy, aniž tušili, co se skrývá jen několik metrů pod zemí. Až nenasytní hledači pokladů v 18. století objevili zázrak. Antické město plné šperků, starožitností a také mrtvých.
Trik archeologů
V bludišti desítek ulic obkroužených hradbami dnes znovu stojí honosné dvoupatrové domy, lázně, divadla, fontány a chrámy. Bohaté měšťanské vily jsou vyzdobené mozaikami, podlahy září barevným mramorem. Zachoval se nábytek, stříbrné ozdoby, nádobí. A také lidé...
Poněkud morbidním unikátem Pompejí jsou sádrové odlitky těl zemřelých. Žhavý popel, bahno a déšť vytvořily zvláštní mazlavou hmotu, která pohltila mrtvá či umírající těla. Brzy však ztvrdla a vznikla z ní jakási pohřební krusta. Těla, která v ní zůstala uvězněna, později zetlela a rozpadla se. Při vykopávkách dostal ředitel výzkumu Giuseppe Fiorelli nápad - zkusil vylévat tyto dutiny sádrou.
Smrt milenců
Tak vznikla podivuhodná sbírka umírajících Pompejanů, neuvěřitelně bizarní sochy, které odhalují krutou katastrofu. Hledíme na lidi, ze kterých nezbylo vůbec nic - jen výraz jejich tváře a zkroucená poloha těla, v níž je zastihla smrt. Je to až příliš pochmurná podívaná.
Najdete odvahu pohlédnout do tváře mladičké dívenky, jejíž odlitek pochází z "Aleje koster"? Podle tragického gesta je vidět, že se do poslední chvíle bránila před ohněm a dýmem tunikou, kterou si v zoufalství přetáhla přes hlavu.
A jaké byly asi poslední myšlenky milenců, jejichž život skončil v okamžiku největší rozkoše?
Jak do Pompejí
|
