Dva měsíce strávené na tamějších silnicích nám poodhalily Mexiko a Guatemalu mnohem barevněji než kdybychom seděli v sedačce luxusního klimatizovaného autobusu a putovali mezi hlavními turistickými centry.
Předsudky vůči latinskoamerických obyvatelům jsou asi největší zábranou při stopování v Mexiku i Guatemale. Nezbytný knír, sombréro a boty "kovbojky", atribut každého hispánce, přímo ztělesňují vaši představu o postavě největšího lupiče a intuitivně se vám po zastavení do auta první dny moc nechce. Nicméně opatrnost je na místě. Autům v Mexiku i Guatemala dominují hlavně užitková vozidla. Obvykle řádně ojetý pick-up dovezený z Ameriky. Na korbě jsme strávili minimálně polovinu celé cesty. Někdy opravdu s kuriózními náklady, lahvovým pivem a obřími kameny na stavbu silnice konče.
"Gringos", tedy všichni, co mají světlejší pokožku než místní, jsou na silnici skutečnou atrakcí, zvláště pokud mají blonďaté vlasy. Ostatně, nikoho jiného na silnici nepotkáte. Postavy okolo silnice čekají na collectivos, minibus zastavující v podstatě kdekoliv. Tyto neustále přecpané dopravní prostředky se stanou záhy vaším největším nepřítelem, protože považují i evropského stopaře za svého samozřejmého klienta a okamžitě zastavují, jen co vás uvidí. Vaše odmítnutí nechápou. Zejména výjezd ze Ciudad de México je proto stopem téměř nemožný.
Zvědavost řidičů na "bledé tváře" u silnice je dost vysoká a tak u silnice jsme většinou nestáli dlouho. Někdy možná "vytuhnete", ale to bude spíše proto, že jste v oblasti, kde skoro nikdo nebydlí. Špatně se nám stopovalo jen v Chiapasu, který je výrazně chudší než jiné mexické státy a nejezdí tam tolik aut. Snažte se vyhnout stopu v neděli, protože čekání je o dost delší. Důvod? Mexičani i Guatemalci silně poznamenaní katolickou církví opravdu neděli ctí a s celou rodinou vyjíždějí na výlety. Místo prostě nemají. Ve spojení s málo osídleným krajem pak jde o brutální kombinaci, kterou nezbývá vyřešit jinak než použitím placeného dopravního prostředku. Připravte se, že autobus je v Mexiku hodně drahá záležitost, hlavně kvůli neexistenci jakýchkoliv pasů na celou zemi.
| Neocenitelná zkušenost: cizinci cestující stopem mají u místních jedno velké plus - poznají tak, že nejste Američané, kteří jezdí uzavřeni v autobuse ve snaze přijít co nejméně do styku s místními. V Mexiku se nám nestalo, že by od nás někdo někdy chtěl za svezení peníze. |
Někdy to jsou opravdu nekonečné vzdálenosti, hodina pochodu okolo osmiproudé výpadovky není vyjímkou. Menší města jsou také dost dlouhá a většina je postavena na stejném principu. Před obcí je křižovatka na obchvat města, který se později napojí opět na silnici, která vede centrem. Pak řešíte obvykle dilema, kde se nechat vyhodit. Na křižovatce není takový provoz, z centra je to daleko. Takže nejlepší je vystoupit na druhém konci města ve vašem směru.
Je dobré ovládat alespoň trochu španělštinu. Anglicky jsme se příliš nedomluvili. Mexičani jsou milí a debaty v autě se odehrávají často podle obehraného scénáře: Odkud jsme (Republica Checa někdy nezabrala, Checoslovakia však téměř pokaždé), jak dlouho tu jste, jak se vám Mexico líbí (muy lindo), co děláte. Mexičani rádi mluví o své rodině a otázky na děti jim dělají radost. Řada z nich je velmi pohostinná, často jsme byli pozvání třeba jen na kolu, ale několikrát i domů.
Druhý díl reportáže o stopu v Mexiku a Guatemale si přečtete ve středu 12. prosince v rubrice pohlednice.
