Už na konci loňského roku se vrátil z půlroční cesty po Africe, pochmurné zimní počasí v Česku ho zatím nesemlelo. Stále je nabitý energií, zejména ze sledování divokých zvířat.
„Měl jsem štěstí. Viděl jsem levharty, lvy, šimpanze, gorily, člunozobce, slony,“ vyjmenovává s nadšením. Slovy ani prý nedokáže pořádně popsat ten slastný pocit, který při setkání s exotickou zvěří prožívá. „V Africe se prostě cítím dobře, prospívá mi to.“
Také proto tam byl poněkolikáté. Před sedmi lety absolvoval cestu na kole z Prachatic až do Kapského Města po západním pobřeží Afriky, v roce 2025 zvolil odlišnou trasu se startem na jihu.
„Na západě Afriky jsem viděl spíš to negativní – pytláctví, odlesňování. Cesta tam byla mnohem horší, musel jsem se brodit bahnem. Na východě to teď byla spíš jízda po turistické trase. A také jsem viděl daleko víc zvířat,“ porovnává. S sebou vezl kompletní výbavu včetně stanu a fotoaparátu. Jeho snímky si můžete prohlédnout v galerii.
Výprask pro zloděje
Ale nenechte se zmást otrlým světoběžníkem, že by to snad byla pohodová vyjížďka Afrikou pro každého. Tadeáš Šíma kromě zmíněné cesty západní Afrikou přejel také Střední Ameriku z Kostariky do Mexika nebo se vydal na kole z Ománu do Česka. A to je mu teprve 33 let.
I při africkém putování dlouhém 192 dní zažil drsné situace. V JAR ho překvapilo mrazivé počasí, na druhou stranu se poté kochal přírodou v národních parcích a rezervacích. Zažil i nečekaná setkání – s jedovatou zmijí útočnou v Jihoafrické republice poblíž jeho stanu, se slony křižujícími hlavní silnici v Botswaně nebo se zlodějem v Zambii.
„Okradl mě syn majitele ‚hotelu‘, kde jsem se ubytoval. Řekl mi, že klidně mohu jít na trh. Pak rozbil okna v jednom z pokojů vlastního hotelu a odnesl dron. Rychle ho ve vesnici chytili. Dostal nabančeno od policisty, byl všem pro smích a navíc ponížil rodinu. Věřte mi, že v těchto končinách nechcete ukrást ani klas kukuřice,“ popisuje Tadeáš Šíma.
Nejohroženější se cítil na silnicích. Po dvouproudovkách jezdí v Africe klidně čtyři auta vedle sebe a cyklista musí jet často hodně za krajnicí. Právě v provozu zažil Šíma i nejméně příjemnou situaci.
„V Africe se lidé přepravují načerno na zadní části náklaďáku. Jednou mě předjížděl náklaďák, na jehož zádi se sotva držel kluk. Říkal jsem si, že se nechytil moc dobře. Za dva kilometry jsem ho uviděl ležet na asfaltu. Pokoušel jsem se ho oživovat, zastavilo i nějaké další auto, naložili jsme ho, aby ho převezli do nemocnice. Nevím, jak to dopadlo, ale tuším.“
10 360 kilometrů
Nakonec i přes ošklivý pád, při kterém si v Tanzanii pochroumal rameno, dojel až do Rwandy. Na tachometru měl obdivuhodných 10 360 kilometrů. Původní plán trasy byl jiný. Změnit ho musel dvakrát. Nejprve si dal několik set kilometrů dlouhou objížďku.
„Hranice mezi Burundi a Rwandou byly zavřené, musel jsem zpátky do Tanzanie a rozhodl jsem se objet celé Viktoriino jezero. Do Rwandy jsem se dostal přes Keňu a Ugandu. Možná to šlo naplánovat líp.“ Přitom dobrodružství v Africe chystal celý rok.
Druhá změna se týkala cíle cesty. „Chtěl jsem dojet až do Prachatic, jenže přes Súdán to kvůli probíhající válce nešlo. Věděl jsem, že se tam válčí, ale říkal jsem si, že třeba konflikt skončí nebo bude nějaká pauza a já bych mohl projet. Bohužel to vypadá, že válka tam bude ještě na dlouho,“ vysvětluje, proč skončil ve Rwandě.
Pozemské ráje: na pořádném safari v Tanzanii dáte rádi zvířatům přednost |
Mladý dobrodruh už plánuje, jak se do Afriky zase vrátí. „Mám naplánované dvě výpravy na Kilimandžáro,“ připomíná nejvyšší horu kontinentu, kde se mimochodem zastavil i při loňské cestě.
Také chce pozorovat další a další vzácná zvířata. „Například medojeda kapského, který prožene slona a ubrání se lvům, nebo jsem letos nepotkal žádnou krajtu. Určitě se znovu musím vypravit do rezervace Masai Mara. Je to naprosto úžasný kus země.“
Přemýšlí i o dokončení cesty přes Etiopii a Súdán? „Necítím potřebu odškrtávat si země, ale když se politická situace změní, rád se tam na kole podívám. Třeba to vezmu i přes Libyi a nakonec objedu Afriku úplně celou.“
