Byla to ta nejpodivnější hodina zeměpisu, kterou žáci jednotřídky velšské vesničky Mynydd Epynt kdy zažili. V září 1939 k nim do třídy nakráčel důstojník britské armády a nechal si přímo od žáků přesně zakreslit do mapy, kde že to vlastně bydlí. Dostali od něj velkou jedničku.

Autor: Alan Richards, Creative Commons

K čemu to ale skutečně posloužilo? Angličtí úředníci tehdy až k uzoufání zápasili s velšským pravopisem a regionálním místopisem, s adresami jednotlivých usedlostí. Tím, že jim školáci velmi správně zakreslili do mapy dvaapadesát usedlostí, přispěli nevědomky ke zkáze svých domovů.

Autor: Profimedia.cz

Hned v listopadu téhož roku začali poštovní zřízenci z armády doručovat přímo ke dveřím těch v údolích ztracených domků úřední psaní. A do prosince devětatřicátého už měli místní jasno. Všichni se musí z rozhodnutí státu vystěhovat.

Autor: Profimedia.cz

Dopis zdůrazňoval význam celé oblasti pro válečné úsilí a podtrhoval skutečnost, že vystěhovaní budou za případné majetkové ztráty štědře odškodněni. Na to, aby vyklidili svůj majetek, dostali čas do dubna. Ti, kteří očekávali narození jehňat, měli „prostor“ až do června 1940.

Autor: Profimedia.cz

A proč to všechno? Britská armáda prý nutně potřebovala nové střelnice pro artilerii. Na území, které v londýnských mapách vypadalo neosídlené, měl vzniknout polygon Sennybridge, největší výcvikový prostor v celém Walesu.

Autor: Profimedia.cz

Území zcela neosídlené nebylo. Žily tu více než čtyři stovky lidí. Hospodařili na padesátce venkovských farem, měli svou hospodu, čtyři zájezdní hostince, školu a kapli. A taky spoustu vzpomínek, které je pevně s tímto regionem pojily.

Autor: Profimedia.cz

Mynydd Epynt rozhodně nebyla typickou vesnicí. Je to spíš obecný název celé hornaté oblasti středního Walesu, nacházející se v hrabství Powys. Území, které začíná přibližně kdesi v údolí říčky Usk a končí údolím řeky Wye.

Autor: Profimedia.cz

Název Mynydd Epynt se dá velmi volně přeložit jako „Místo v kopcích, kudy prochází koně“. Ve své podstatě rozvolněného zasídlení byla tato oblast zabydlena lidmi prakticky už od doby bronzové. Místní tedy neměli jen opustit své domovy, ale tisíciletou historii svého regionu.

Autor: Profimedia.cz

Bolelo to. Řada velšských poslanců se při zasedání parlamentu proti tomuto záměru armády silně vymezovala. Ale nezmohli nic. Odmítnout vystěhování vesnice bylo dáváno na roveň odporu proti válečnému úsilí země.

Autor: Profimedia.cz

Fráze „Cofiwch Epynt“, tedy „Vzpomeňte na Epynt“, tehdy mezi velšskými nacionalisty rychle zlidověla. Nepopírali jí válečné úsilí Británie. Jen upozorňovali na to, že z celého Spojeného království si černého Petra zase vytáhl jejich Wales. Nebylo to poprvé.

Autor: Alan Richards, Creative Commons

Velšany trápilo, že Mynydd Epynt byl živou součástí aktivní velšsky mluvící komunity. Místem, kde se pravidelně konaly oslavy jako Eisteddfodau a Gymanfa Ganu. Vystěhování pro ně nebylo jen záborem půdy o rozloze 12 000 hektarů. Bylo hrubým zásahem do celého kulturního dědictví Walesu.

Autor: Epynt Way

Že to nebyla žádná komunita nebo ves, když z jednoho domu šlo stěží vidět na druhý? Opak potvrzuje tradovaný zvyk ze zdejší minulosti. Když někdo potřeboval pomoc, stačilo mu jen vyvěsit bílé prostěradlo z okna. A sousedé za ním přišli.

Autor: Alan Richards, Creative Commons

Ve čtyřicátém mnoho obyvatel věřilo, že stěhování je jen dočasné. Každá válka jednou nakonec skončí a oni se sem pak znovu vrátí, utěšovali se. Často se sem taky „na zapřenou“ i přes četné zákazy a hrozby postihů vraceli. Chtěli vidět, zda jsou jejich domy v pořádku.

Autor: Profimedia.cz

Hojně citovaný je příklad jednoho z místních starousedlíků, Thomase Morgana. Toho vojenská policie zadržela ve vojenském prostoru Sennybridge, na jeho bývalé farmě, hned několikrát. Jeho statek pak před jeho zraky vyhodili do povětří. „Už se sem nebudete muset vracet,“ řekli mu tenkrát.

Autor: Alan Richards, Creative Commons

Ta hrubá necitelnost správců vojenského prostoru poznamenala celý Wales. Tehdy úhlavní nepřátelé, Němci, prý jen těžko mohli udělat místním něco horšího, než co jim udělala jejich vlastní armáda.

Autor: Profimedia.cz

Mynydd Epynt se stal synonymem lidské tragédie. A zůstal jí i po válce. Armáda se totiž k odchodu z vojenského výcvikového prostoru Sennybridge – největšího ve Walesu a třetího největšího v Británii – zkrátka neměla.

Autor: Profimedia.cz

Mezitím ovšem cvičné střelby, nácviky operací a manévry trvale zničily většinu původních staveb, které tvořily komunitu Mynydd Epynt, včetně původních kaplí a jejich hřbitovů.

Autor: Alan Richards, Creative Commons

Snad aby z té vzpomínky na Mynydd Epynt zůstalo ještě méně, vystavěla britská armáda v roce 1988 na troskách vesnice vesnici novou. Umělou kulisu, sloužící k nácviku bojů v zastavěných oblastech. Domy tu tedy dnes stojí, ale s původní zástavbou společného mnoho nemají.

Autor: Alan Richards, Creative Commons

Výcvikový prostor je dodnes armádou využíván a pohyb uvnitř něj je bez zvláštního povolení přísně zakázaný. Prý z důvodů použití ostré munice a výbušnin. Ovšem pozemky při okrajích vojenského pásma, v nárazníkové zóně, přístupné jsou.

Autor: Epynt Way

Celoročně se na nich mohou v ohradách pást ovce a koně. A připomínají tak, alespoň částečně, farmářskou a pasteveckou historii regionu. V roce 2004 pak Ministerstvo obrany vytvořilo dálkovou stezku po obvodu území.

Autor: Profimedia.cz

Ta stezka, zvaná Epynt Way, je okružní trasa určená pro pěší turisty, jezdce na koních a horské cyklisty. Na délku měří pětasedmdesát kilometrů a vede poměrně náročným otevřeným terénem, plným horských vřesovišť a lesů.

Autor: Profimedia.cz

Celkové převýšení činí přes 2 000 metrů a svou roli v náročnosti Epynt Way tu hrají i „nepravidelně pravidelné“ rozmary zdejšího počasí. Deště a husté mlhy jsou tu běžné. Je to tedy túra, kterou si lidé rádi rozdělí do několika dní.

Autor: Epynt Way

Téměř všechny původní budovy, včetně statků, byly zničeny. Vzácně ušetřena zůstala budova hospody The Drovers Arms Inn.

Autor: Qcne, Creative Commons

A zachován byl též statek zvaný Disgwylfa, který byl zrekonstruován a v roce 2009 otevřen jako Centrum památkové péče.

Autor: Epynt Way

Při výšlapu se turistům nabízí pohled do dvou různých světů. Za vnějším okrajem Epynt Way uvidí obdělávanou půdu, farmy a to nejkrásnější z velšského venkova. Za vnitřním okrajem cesty, směrem do vojenského prostoru, je scenérie tvořená vybydlenou a opuštěnou krajinou.

Autor: Profimedia.cz

Proto se také někdy o Epynt Way hovoří jako o Cestě po okraji světa.

Autor: Profimedia.cz

Návštěvníci, kteří se pohybují po obvodu výcvikového prostoru, budou často narážet na slogan: „Cofiwch Epynt“. Vymalován je na památnících, informačních cedulích i na zídkách podél cest. To zvolání odráží odhodlání uchovat památku na zaniklou komunitu živou.

Autor: Profimedia.cz

Průchozí trasa se omezuje striktně na koridor značené Epynt Way, která se vyhýbá blízkosti střelnic. Mimo ni ve vlastním zájmu sestoupit nesmíte. A pozor, když někde na obzoru uvidíte červenou vlajku, značí to „aktivní střelbu“.

Autor: Nigel Davies, Creative Commons

Kdy že to tu probíhají střelby a cvičení? Na stránkách Ministerstva obrany se dozvíte, že „bouchat“ to v Mynydd Epynt bude od 17.00 v sobotu 16. listopadu 2024 až do 18.00 v úterý 1. ledna 2030. A pak že Britové nemají smysl pro humor. Velšané mu ale rozumět nechtějí.

Autor: Profimedia.cz

Cesta podél Mynydd Epynt, na místa, kam už se Velšané nemají pro co vracet