Galicie na severozápadě Pyrenejského poloostrova nepatří mezi taháky španělského cestovního ruchu. Ovšem pod vrcholkem Monte Neme se u vesnic Malpica de Bergantiños a Leyloyo nacházejí jezera, která odstíny barev vytvářejí iluzi tropických Malediv.
Abyste dorazili až k nim, musíte vědomě ignorovat asi tucet výstražných cedulí se zákazy vstupu a řadou dalších varování. Ano, celou tuto podivnou túru podnikáte s rizikem postihu. Leží totiž na soukromém pozemku, kde dvaadevadesát let probíhala průmyslová těžba a kde pořád není úplně bezpečno. A vy tam stejně musíte lézt „přes plot“. Byť je tedy plot povalený a prorostlý plevelem, takže jej stačí jenom překročit.
Když tedy odstavíte vůz na úbočí kopce, čeká vás ještě přibližně tříkilometrový výšlap vzhůru. Po klikatých štěrkovaných svážnicích, vedoucích mezi „kopečky“ někdejších výsypek. Ty od roku 2012, kdy zde byla ukončena těžba, zarůstají náletovými křovinami. K nějaké přírodní selance to má hodně daleko, vše připomíná spíš depresivně pustou měsíční krajinu. A těsně pod vrcholkem Monte Neme, která sahá do nadmořské výšky 385 metrů a je lemovaná věžemi vysílačů, se konečně nachází ta slavná „senzace“.
Dvojice jezer, která nebývale modrým jasem své hladiny působí naprosto fantasticky.
Uprostřed Pacifiku. Ale jen jako
To menší jezero má tyrkysově nazelenalou barvu, skutečně připomínající karibskou modř. Druhé, větší, hraje spíš do akvamarínové a ledovcové modři. Obě jsou považována za Seixo Branco – zlatý hřeb celého výstupu.
Ale co se tu vlastně dá dělat dál? Lidé, kteří sem navzdory zákazům zavítají, většinou tráví čas hledáním dokonalého záběru pro fotky. Snadné to není, protože jezera jsou poměrně úzká a jejich okolí rozhodně tropický ráj nepřipomíná. Naaranžovat fotku tak, aby vynikla hladina a ne ta spoušť kolem, si žádá um a kreativitu.
Pohanský OlympHodnota Monte Neme, donedávna poměřovaná ještě množstvím wolframových vláken pro výrobu žárovek, je dnes chápána spíše v minulosti. Ještě před příchodem Římanů se tu těžil cín a také zlato. Hora byla osídlena pravděpodobně už v neolitu. Na jejím vrcholku stál kromlech, a také obětiště regionálně významného božstva, Nemet. K nelibosti archeologů většina těchto pamětihodností zmizela se zahájením průmyslové těžby. |
Najde se také nemálo těch, co neodolají lákavé modři a zanoří se do vln. Co by se tak asi mohlo pokazit, že? Jenže právě za takový počin, stejně jako za snímky s karibskou hladinou v pozadí, se platí následky.
Monte Neme je totiž Mina de Volframio, bývalý wolframový důl. A koncentrace toxických látek, pozůstatků těžby na výsypkách, březích a přirozeně i ve vodě, je tu extrémní.
Wolfram sám o sobě není biogenní prvek, a není ani vyloženě smrtící. Ale při velké expozici dokáže velmi rychle vyvolat podráždění očí a nehezké vyrážky na kůži. Dávivý kašel, sípání ne nepodobné astmatickým záchvatům. Pokud navíc někdo neodolal pokušení a vykoupal se tu, může skoro počítat s úporným průjmem a křečovými bolestmi v podbřišku.
Monte Neme si nevybírá daň splácenou lidskými životy, všechny ty následky do dvou týdnů pominou. Příjemné dva týdny to však nebývají.
Proč je tedy někdo dobrovolně podstupoval? V tom spočívá kletba wolframové hory.
Galicijský Černobyl
Láká k sobě návštěvníky, lačnící po kýčovitých fotkách jako z Malediv. Hvězdičky internetu, celebrity Instagramu a další všemožní influenceři si sem jezdí pro snímky, kterými chtějí zapůsobit na své virtuální publikum. Aniž by přemýšleli o možných následcích. Monte Neme jim pak samo udělí nezapomenutelnou lekci.
OBRAZEM: Krásné, ale toxické. Jezero v Rusku láká turisty i přes varování![]() |
Čím déle tu bloumají po březích jezer s průzračnou hladinou, čím více se škrábou do prašných suťových svahů – aby získali dokonalý záběr – tím více se přibližují začervenalým očím, vyrážkám a střevním komplikacím.
Monte Neme je past nastražená na povrchní návštěvníky, kteří nerespektují pravidla. A soudě podle desítek lidí, fňukajících na sociálních sítích, funguje naprosto skvěle. Zveřejněné snímky pak zpravidla lákají další takové výletníky, kteří si chtějí tu fotografickou seanci na břehu wolframových jezer po vzoru svých idolů zopakovat. Důvtipné to od nich zrovna není.
Galicie možná není hvězdou španělského cestovního ruchu, ale pokud se zeptáte místních – a nedáte na internetové celebrity – doporučí vám tu mnoho mimořádných zastavení.
Třeba Lugo, přezdívanou Pláží katedrál; přístavní scenérie combarro u Pontevedry, „konec známého světa“ u La Coruňy, strhující kaňon Do Sil – Ribeira Sacra, termální prameny v Ourense, výstup na horu Santa Trega, cestu k nejvyššímu eukalyptu rostoucímu v pevninské Evropě u Souto de Retorta anebo prohlídka zříceniny předvěké pevnosti Castro de Baroña.
Všechny tyto destinace jsou o poznání pozoruhodnější a bezpečnější než Monte Neme, kterou místní nazývají Galicijským Černobylem. Záleží samozřejmě na tom, k jakým cestovatelům se sami počítáte. Pokud vám jde jen o iluzi karibské vodní hladiny, a ne o skutečné zážitky, zapovězený wolframový důl rád přivítá další oběť.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz