Možná ten e-mail přistál i ve vaší schránce. Jeden z těch vzácných milých spamů, které krouží virtuálním světem. Předmětem byl odkaz na video z modelového světa v Hamburku, údajně největší atrakce svého druhu na světě. Když jsem to doma neuváženě rozkliknul před sotva tříletým synem, měli jsme na pár týdnů postaráno o večerníčka.
Jenže pak to klukovi přestalo na monitoru domácího počítače stačit. "Tati, kde je ten Hamburk? Kdy už pojedeme? A můžu tam řídit vlak?"
A tak jsme se před pár dny vypravili vlakem přes celé Německo splnit jeden dětský sen. Tedy ne že by to tátu kdovíjak trápilo.
Život řídí 46 počítačů...
Zajímal mě výsledek energie i milionů eur, které Němci do projektu vložili. V e-mailu se u odkazu na video psalo: "Než si to pustíš, přečti si, kolik to stálo úsilí. Fakt úžasné - mimo jiné 500 000 hodin práce, 1 300 m2 plochy, 13 km kolejnic, 900 vlaků, 12 000 vagónů."
Každou sobotu
Nově rozšířená rubrika Cestování v magazínu Víkend MF DNES
Sice mě hned u vstupu zarazil Matterhorn provrtaný skrz naskrz železničními tunely (něco takového by přece Švýcaři nikdy nedopustili!) a pak ještě pár dalších geografických nesrovnalostí, s nimiž si stavitelé zjevně nelámali hlavu. Ale záhy mi došlo, že podobné detaily tady vůbec nikoho netrápí. A za okamžik jsem sám sebe přistihl, kterak mě ten miniaturní svět natolik pohltil, že jsem na moment pustil ze zřetele podobně uhranutého potomka.
Mohlo to být celkem drahé zakoukání. Zatímco já stál a prohlížel si ten celý svět u nohou pohodlně z výšky, vůbec mě netrklo, že malý kluk nevidí, chudák, nic. A tak se rozhodl vyřešit problém po svém: bleskově se vydrápal po zábradlí ke kolejím a už už chňapal po projíždějícím vláčku...
Tady je takřka vše nadosah. Mezi návštěvníky a modelovou krajinou překvapivě nestojí žádné plexisklové stěny. "Zavedenou muzejní filozofii ‚Ruce pryč!‘ nemáme rádi," říká Theresa Schüttová z vedení Wunderlandu. "Rozhodli jsme se pro co největší interakci, a tu by jakékoli stěny rušily. Pro hosty je lepší, když se mohou naklonit přes zábradlí a prohlédnout si zblízka vše, co je zajímá."
Výjimečná otevřenost však přináší i komplikace: a nejde jen o vtipálky, kteří do minisvěta vkládají vlastní modely. "Tyhle ‚dárečky‘ každé ráno posbíráme, to je hračka," směje se Theresa. "Horší je to s ‚únosy‘, těch tady máme taky dost. Zdaleka nejpopulárnější je mezi zloději bůhvíproč jeptiška sedící na mostě."
Přesto všechno tady otevřenost ctí nade vše. Dokonce i v řídícím centru dýcháte obsluze na záda. Žádná kukaň, žádné dveře. Jedinou zábranou před zvědavci, kteří si posádku velína hamburského minisvěta natáčejí na mobily, je přepážka sahající dospělým přibližně do pasu. Za ní před desítkami monitorů sedí v řadě "ajťáci", kteří sledují provoz a za pomoci 46 počítačů tomu cvrkotu dávají řád.
…dirigují letadla i milence
Cožpak o to, vláčky i autíčka jezdí modelovou krajinou dnes už leckde, ostatně do jednoho takového světa v malém - Království železnic na pražském Andělu - to máme z redakce jen pár desítek metrů. Ovšem v Hamburku dotáhli stavitelé Wunderlandu, 46letá dvojčata Frederik a Gerrit Braunovi, své dětské sny ještě o notný kus dál: v jejich zmenšeném světě – věřte nebo ne – létají i letadla!
Fiktivní letiště Knuffingen obsluhuje ze své čtrnáctimetrové ranveje pět kontinentů. Přistává a startuje zde 40 strojů mnoha světových dopravců: dvoupatrové Airbusy A380 v barvách Lufthansy či Thai Airlines, menší boeingy dalších společností a s trochou štěstí lze spatřit ve vzduchu i legendární nadzvukový stroj Concorde společnosti British Airways. Jakkoli legračně pokaždé zapůsobí okamžik, kdy přistávající či vzlétající letoun svými křídly rozhrne závěs "mraků" na konci ranveje, dojem reality zas a znovu umocňují pronikavý hluk leteckých motorů a monitor s neustále aktualizovaným rozpisem letů.
Chlapíci, kteří se rozhodli vybudovat největší modelový svět planety v roce 2000 nadšeni návštěvou vláčkařského obchůdku v Curychu, jsou velcí hračičkové. Nestačí jim vláčky, autíčka, ba ani letadla. V jejich světě "žije" také přes 200 000 miniaturních, lépe řečeno mikroskopických figurek, na kterých si dali neméně záležet. Bystří pozorovatelé v těch davech trpaslíků mohou rozpoznat lupiče i policisty v akci, odsouzence ve vězení, lidičky v kadibudce, ale třeba i milenecké páry: jeden zamčený v rozkývaném autě, další rádoby ukrytý pod rozkvetlými slunečnicemi.
Kdo ví, co všechno modeláři v Hamburku ještě vymyslí. Zatím stále tvoří, práce mají rozplánované až do roku 2020. Do té doby se expozice rozroste takřka na dvojnásobnou plochu. Ke Švýcarsku, Rakousku, Německu, USA a Skandinávii přibudou další kouty světa, 400 vlaků, 7 kilometrů kolejnic, 100 000 postaviček, stejné množství stromů a hlavně miliony návštěvníků, kterých už tudy za 14 let prošlo víc, než má Česko obyvatel: konkrétně 11,5 milionu. Z Česka jsme byli hosty číslo 8 245 a 8 246.
A nejspíš jsme se na počítadle neobjevili naposledy. Oni totiž nechali synka ty vláčky skutečně řídit, takže jsem ještě před odjezdem z Německa čelil dychtivému dětskému dotazu: "Tati, kdy zase pojedeme do Hamburku?"
Jak se tam dostatDOPRAVA UBYTOVÁNÍ |
