Boji proti výrobkům z plastu se někteří lidé diví. Vždyť jsou tak levné a praktické! To jistě jsou. Především jsou však problém. Velký problém. Nebezpečí zákeřně číhající „za bukem“. Zkusme si říci proč.
Velryba se zadusila odpadky, v žaludku jí našli osmdesát plastových tašek |
Ještě zhruba před sto lety se v domácnostech používaly převážně přírodní materiály. Dřevo, různé kovy, kosti a podobně. Pak se dostavila vědecká revoluce – chemici syntetizovali polymery a vyrobili umělou hmotu – plast.
Ten se rychle stal hitem. Byl lehký, levný, vhodný k obarvení. Jeden z prvních plastů, který komerčně prorazil, se nazýval bakelit. Ten se dokonce stal symbolem designérského směru Art Deco.
Laboratoře mezitím chrlily další revoluční materiály, syntetický kaučuk známý jako neopren, nylon a tak dále. Přišly PET lahve, igelitové tašky, dětské hračky.
Chvilku trvalo, než si lidé všimli, že plasty nejsou jen kvalitní pomocníci, ale také pořádný problém. Plastový odpad se začal kupit a na povrch se neodbytně drala otázka téměř nerudovská: Co s nimi?
V evropských přístavech se kumuluje odpad, ve hře jsou i plastové doly:
Tuhý kořínek
Plast je totiž docela prevít. Jako syntetický materiál se prakticky nerozkládá. Jistou – a pouze dočasnou – úlevou se stala recyklace plastů. Tříděný odpad, však to znáte.
Takto se však nedá zpracovat zdaleka všechen plast, který už není k užitku. Jeho mikročástečky se časem dostaly prakticky všude. Také do lidského těla, kde se usazují a chystají neplechu.
Nedávno britský list The Times odhalil, že plasty se už našly i na nejopuštěnějším místě naší planety, v tichomořské oblasti Point Nemo. Už dříve byly objeveny i v těch nejhlubších oceánských příkopech, na odlehlých neobydlených ostrovech i v polárních oblastech.
Plastový odpad je všudypřítomný:
Globální problém
„Objev mikroplastů v Point Nemo je neúprosnou připomínkou toho, že krizi kolem umělé hmoty je třeba okamžitě řešit. Svou úlohu zde mají vlády, podnikatelé i jednotlivci,“ citoval list expertku Annu-Cecilii Turnerovou.
Ono se to snadno řekne, ale mnohem hůř udělá. Navíc je zřejmé, že půjde o běh na hodně dlouhou trať, který bude muset skloubit celou řadu různorodých opatření. Mikroplasty, drobné plastové úlomky o velikosti maximálně pět milimetrů, „zákeřně“ pronikly do pitné vody prakticky po celé planetě.
Společnost Orb Media loni publikovala šokující výsledky své studie: vědci analyzovali pitnou vodu z dvanácti zemí světa a málem se jim podlomila kolena – 83 procent vzorků bylo kontaminováno vlákny plastu. Vůbec nejhůř dopadly Spojené státy. Našly se v kohoutkové vodě i v té balené.
Drobounká vlákénka plastu nechyběla v žádném ze 24 testovaných německých piv. Objevila se v cukru, medu a mnoha dalších potravinách. V Paříži zjistili, že mikroskopický plastový prach, nejspíš z pneumatik, tam doslova padá z nebe – na město se ho každoročně snese deset tun.
Předchozí studie se soustředily zejména na objem plastu v oceánech, kde působí obrovské škody na rybách a skrze ně se dostává do potravního řetězce, na jehož konci je člověk. Je evidentní, že z plastového odpadu se stal globální problém.
Britský potápěč pořídil šokující záběry plovoucí skládky:
„Plasty jsou všude: od podešví vašich bot po kontaktní čočky v očích, telefon ve vaší kapse a potravinové nádobky ve vaší lednici. Plasty nás osvobozují, zlepšují náš každodenní život. Ale také nás vězní v odpadu a mikroskopickém znečištění,“ tvrdí autoři studie Orb Media.
Kardinální otázku nedávno položila Sherri Mahonová, expertka na mikroskopický plast: „Nyní máme dost údajů z přírody a jejich dopadů na ni, abychom byli znepokojeni,“ řekla. „Když negativně ovlivňuje přírodu, jak bychom mohli věřit, že nějak neovlivňuje nás?“
Plasty jsou i v nejhlubším koutě Země. V Mariánském příkopu našli igelitku |
V této souvislosti se vědci obávají zejména dvou věcí – samotných částic umělé hmoty a jejich vlivu na lidský organismus a toho, že se v nich mohou skrývat nebezpečné chemikálie nebo jedy.
„Když jsou ve vodě vlákna, je možné, že obsahují i nanočástice, které jsou tak drobné, že je nedokážeme změřit,“ sdělila Mahonová. Mikroskopický plast může přitahovat bakterie, které se vyskytují v odpadu. Může také obsahovat a absorbovat všelijaké jedovaté chemikálie.
Výzkum na divoce žijících zvířatech ukázal, že z plastu se tyto látky velice rychle uvolňují do zvířecích těl.
Velryba se zadusila odpadky:
Vědci zatím nevědí, jak přesně plastové částice působí na člověka. Tuší však, že to nebude nic pěkného nebo něco, co by nám prospívalo. Hovoří se o zvýšení rizika cukrovky, kardiovaskulárních chorob či rakoviny.
„Když je vdechneme, mohou dopravit chemikálie do plic a možná i do krevního oběhu,“ popsal profesor Frank Kelly z londýnské King’s College některá z možných rizik. „Prakticky každý člověk je v nějaké míře působení plastů vystaven,“ tvrdí John Hopkins, badatel z Arizonské státní univerzity.
Detekovatelnou koncentraci bisfenolu-A (látka, která se využívá při výrobě plastů), vědci našli v moči pětadevadesáti procent dospělých Američanů. Odborníci spočítali, že lidstvo už celkem vyprodukovalo okolo 8,3 miliardy tun plastů. Jen devět procent z toho se recyklovalo, zhruba dvanáct procent shořelo.
Zbytek kdesi číhá a lidé moc nevědí, co jim může dříve nebo později provést.
