Do hlavního města státu Jalisco - Guadalajary - jsem přijel v polovině prosince. Střed města tvoří široká pěší zóna zabírající dvě souběžné ulice a táhnoucí se od ohromné katedrály s barevnými glazovanými taškami na střeše kolem divadla Degollado až ke kulturnímu institutu Cabañas.
Guadalajara je také centrem společenského dění, své umění zde předvádějí herci, muzikanti a malíři.
V polovině prosince, kdy Mexico zažívá tropická horka, jsem na ulicích potkával do kožichů navlečené, potící se Santa Clausy. Mexickým dětem totiž už dávno nenosí dárky Tři králové, nýbrž americká postavička v barvách kokakoly s chlupatou čepicí.
Mexické tržnice: lahůdky a dechovka z Čech
Guadalajara se může také pyšnit rozsáhlým krytým tržištěm. K dostání jsou nejen tradiční mexická jídla jako třeba tacos, quesadillas, gorditas, chilles rellenos, ale i menu na Mexiko poněkud exotické, jako například suši připravované japonskými přistěhovalci.
K jídlu mohou za pár pesos zahrát mariachis, hudební tělesa o šesti a více muzikantech. Mají na sobě typické kroje se širokánskými sombrery, na kterých hrají stříbrná cingrlátka. Znalci v jejich projevu slyší vlivy české dechovky, dědictví po českých vojácích nešťastného císaře Maxmiliána Habsburského. Ti se v Mexiku po jeho prohře a následné popravě usadili.
Za tequilou? Do Tequily!
Každý návštěvník Jaliscu má přímo svatou povinnost navštívit nějakou palírnu. A protože ty v Guadalajaře už nepálí, pouze stáčejí, je třeba vyrazit na venkov. Na výběr je nepřeberné množství podniků.
Kam tedy vyrazit? Nejlépe do šedesát kilometrů vzdáleného městečka, které převzalo své jméno od proslulého nápoje – Tequila. Přímo ve městě se nalézají dvě světově proslulé palírny Sauza a José Cuervo.
Mě a mého hamburského kamaráda zanesly nohy do Sauzy. Po zaplacení vstupného nám nasadili přílby na hlavy a ujal se nás sympatický průvodce, který nás provedl celým provozem a podrobně nám vysvětlil tajemství výroby.
Přeměna agáve v alkohol
Modrá agáve se nejprve zbaví kožovitých tuhých listů, takže zbyde několikakilogramová bulva, z níž se po rozdrcení vylisuje sladká šťáva. Dostali jsme ochutnat. Šťáva se nechá zkvasit a dvakrát se přepálí až na čirou tekutinu s obsahem nějakých 83% alkoholu. Dostali jsme ochutnat. Dále ředí vodou v takovém poměru, aby se dosáhlo žádaných a hlavně bez následků stravitelných procent. Dostali jsme ochutnat.
|
Mexický stát Jalisco je znám úchvatnou přírodou, jezery s třpytící se křišťálovou vodou mezi vysokými vulkány, tichomořskými, bohatou různorodostí řemeslných výrobků od porcelánu přes sklo až po výrobky z kůže všudypřítomného hovězího dobytka. |
Tequila poté odpočívá v dubových sudech v temných a chladných sálech. Podle doby odpočinku se dělí na stříbrnou a zlatou, mladou a starou (añejo). Ta nejkvalitnější si v sudech pobyde tři roky. Na závěr nás zavedli do podnikového baru, kde jsme dostali ochutnat a kde nás učili tequilu správně pít. Špetka soli, která je součástí rituálu, otevře chuťové pohárky v ústech.
Chuť nápoje je natolik specifická, že je třeba ihned ji zakousnout limetkou. U nás se limetka nahrazuje citrónem, ačkoliv to není totéž. Limetka je menší, zelenější a není tak šťavnatá. Asi jsme byli špatní žáci, protože nás neustále nutili celý proces opakovat.
Prosincové tropické sluníčko pražilo, sil valně ubývalo, těla se stávala stále víc vláčná. Konečně jsme se vzmohli na definitivní a poslední ne, kopli do sebe asi osmého posledního panáka a vypotáceli se na ulici.
Další exurze po palírnách
K naší velké smůle se hned za rohem nacházel vchod do José Cuervo. Do Mexika přece jen našinec nejezdí každou sobotu a tak ojedinělou návštěvu je třeba plně využít.
Nesmí uniknout ani zážitek. Bez dlouhého váhání jsme vzali za kliku a absolvovali další exkurzi. José Cuervo je štědřejší, vstupné nevybírá. Opět jsme absolvovali prohlídku celého provozu, která skončila u podnikového baru. Tentokrát nás nic učit nemuseli, pili jsme, jako bychom byli tequilou odkojeni.
Sličná průvodkyně se zřejmě zalekla naší žízně a k našemu velkému štěstí nás rychle, asi po pátém panáku, vypoklonkovala.
Nechci domyslet, jak bychom byli dopadli, kdyby i v José Cuervo byli tak štědří jako v Sauze. Po mírných potížích s orientací v liduprázdných ulicích města jsme našli autobusovou zastávku, nastoupili do jednoho autobusu, zaplatili jízdné a sesuli se na sedadla. Celou cestu do Guadalajary jsme sladce prospali. Šofér nás vysadil na konečné a vůbec se neobtěžoval nám objasnit, ve které části pětimilionové metropole se vlastně nacházíme.
Naštěstí jsme se doptali spolucestujících a bez úhon dorazili až do hotelu, kde jsme pokračovali ve spánku. Kolem osmé hodiny večerní nás probudila žízeň, kterou jsme uhasili přicucnutím se na vodovodní kohoutek. Následně se dostavil hlad, jež byl zahnán bohatou krmí v jedné z restaurací na tržišti.
Na vlastní kůži jsem se přesvědčil, že tequila je opravdu dobré pití, protože ani přes vypité množství a neustále pražící slunce nás vůbec nebolely hlavy a i naše žaludky si s přísunem ohnivé vody poradily víc než výborně a před spaním nám dokonce dovolily opulentní večeři.
|
MĚSTO GUADALAJARA |
|
Druhé největší mexické město čítající na pět milionů duší a ležící v nadmořské výšce 1650 metrů. Založil ji španělský dobyvatel Nuño Beltrán de Guzmán 14. února 1542 a to sice až na čtvrtý pokus. Se dvěma předchozími lokacemi nebyl spokojen a tu třetí zničily spojené síly cazcanských, tecuejských a zapotéckých Indiánů. Po tomto dramatickém úvodu se město poklidně vyvíjelo a rozrůstalo. |
 Guadalajarská katedrála - stavba trvala pouhých 57 let. Obvykle se podobné stavby protáhly na delší dobu. |
 Guadalajarská tržnice: Chrám tisíce chutí, tak by se dalo pojmenovat guadalajarské tržiště. I ta nejmlsnější ústa zde dojdou gurmánského ukojení. |
 Guadalajarští hasiči zasahují. Hasičské sbory v Latinské Americe bývají většinou vybaveny vyřazenou, leč stále zánovní technikou svých kolegů ze Spojených států. |
 Instituto Cabañas: Kulturní institut Cabañas postavený za časů kolonie v sobě skrývá 22 kouzelných stinných patios. |
 Zapopán je jedno z guadalajarských předměstí, dříve samostaná obec. Mexičané si velmi zakládají na svém aztéckém původu a čile pěstují staré tradice. Podobné tance lze vidět ve středním Mexiku poměrně často. |
 Stavba guadalajarské katedrály trvala pouhých 57 let. Obvykle se podobné stavby protáhly na delší dobu. |
 Malý koloniální kostel v městečku Tequila. |
