Do bývalého hlavního sídla hrabství Armagnac se musím autem doslova vyšplhat. Tyčí se na skále, nad řekou Gers a vede do něj silnice plná serpentin. Úzká komunikace mě zavádí přímo do centra, které dokonale předvádí bohatství bývalých majitelů, gaskoňských vévodů. Malé uličky krášlí výstavní kamenné domy, paláce, kostely, fontány a malebné zahrady.
Každý krok odhaluje skryté poklady a vůbec se nedivím, že francouzské ministerstvo kultury vyhlásilo Lectoure městem umění a historie. Což dokládá i bývalá nemocnice. Místo, kde se dříve léčili pacienti, dnes okupuje velký trh.
Venkovní galerie, nemocniční kaple a místnosti v přízemí doslova přetékají starožitnostmi. Dá se tu koupit prakticky vše. Od nádobí přes nábytek, sochy, obrazy, vany, lampy až po trombony a sekáčky na maso.
Procházím neuvěřitelnou změtí věcí z různých historických obdobích. Oči mi létají z jednoho úžasného kousku na druhý a na každém metru nacházím nová překvapení. Stejně jako sto dvacet pět tisíc lidí, kteří ročně navštíví tento antik.
„Vše začalo v roce 2014, kdy se Didier Séré setkal se starostou Lectoure, aby mu ukázal svůj projekt na znovuoživení budovy ze sedmnáctého století,“ říká jeden z obchodníků.
Vzniklo tak sdružení „Le Village des Brocs“, které provedlo úklid místností v přízemí a ujmulo se správy. „Prostory pronajalo prodejcům za pět eur za metr čtvereční, včetně elektřiny. Nyní nás tu je asi třicet. Místnosti jsou vytápěny kamny, takže svoji činnost můžeme provozovat i v zimě,“ doplňuje obchodník.
Nemocnici ze 17. století nyní obývají starožitníci.
Trh je neuvěřitelnou změtí věcí z různých historických obdobích.
Kromě nájemníků se spolek rovněž stará o exteriéry. Udržuje živé ploty, trávníky, keře, zaměstnává zahradníka a dvě pracovní síly zhruba na šest hodin týdně. Zároveň pokračuje v dalších aktivitách, aby objekt kypěl životem a přitáhl další návštěvníky. Letos nabídl malířům a řemeslníkům zřízení stálých dílen v místnostech v suterénu.
Móda pro krále
Město, jež svoji historii začalo psát v dobách rozmachu Římanů, zbohatlo na pěstování borytu barvířského, žlutě kvetoucí rostliny, jejíž listy po úpravě barví na modro. Poptávka po barvivu závratně stoupla ve třináctém století, kdy přišla do módy modrá barva ve výtvarném umění a v oblékání.
Modrá byla znakem urozenosti a pláště v této barvě (místo dosavadních červených) začal nosit francouzský a anglický panovník. Více mi již prozrazuje Cécile z Atelier du Bleu, která se zabývá zpracováním borytu.
„Sedláci sklidili listy v září a rozemleli je na mlýnském kameni. Tím vytvořili pastu, kterou nechali kvasit osm týdnů. Poté z ní uváleli koule o velikosti grapefruitu. Cocagnes nechali schnout čtyři měsíce, až ztvrdly, zčernaly a zmenšily se. V této formě byl modrý pigment konzervován na několik měsíců a mohl se snáze přepravovat na lodi i na souši. Zejména v šestnáctém století byla Lectoure významným producentem borytu. O tři sta let později jej vytlačilo indigo dovážené z Indie a později chemická barviva“, vysvětluje Francouzka.
Skupina nadšenců otevřela ve městě obchod, kde se prodávají výrobky obarvené přírodním modrých barvivem.
Pigment z listů borytu barvířského barví látky nádhernou modrou barvou.
Dnes se však v souvislosti s ekologickým trendem přírodní barvivo vrací a v okolí Lectoure boryt znovu zažívá renesanci. Zásluhu na tom má farmář Jean-Marie Neels, který rostlinu pěstuje na svých polích, a skupina nadšenců pod vedením Michela Garcíi. Ti ve městě otevřeli obchod, kde prodávají výrobky obarvené modrých barvivem (například oblečení, módní doplňky, tašky, ubrusy) a kosmetiku s výtažky této rostliny.
Nechybí ani prášek na barvení dřeva či kovu pro domácí použití a barvy pro výtvarníky. V dílně pak pořádají workshopy, během nichž zájemce seznamují s pěstováním a s využitím borytu včetně barvení látek přírodním způsobem.
S mušlí na zádech
Lectoure leží na Via Podiensis, na jedné z větví Svatojakubské cesty, po níž poutníci míří z Francie do Santiaga de Compostela. Člověk je pozná snadno. Většinou mají v ruce hůl a na zádech batoh se symbolem poutníků, s mušlí hřebenatkou. Ať již skutečnou, nebo vyobrazenou na poutním odznaku.
Zemí galského kohouta procházejí poutníci od desátého století po trasách, kde byly postupně vztyčovány orientační patníky, kamenné kříže a boží muka. Posléze vznikly i auberge (většinou noclehárny o osmi až třiceti postelích), které poskytují nocleh pro poutníky.
Lectoure leží na Via Podiensis, na jedné z větví Svatojakubské cesty, po níž poutníci míří z Francie do Santiaga de Compostela.
Bývalé hlavní sídlo hrabství Armagnac se tyčí na skále nad řekou Gers.
Ti se musí při vstupu prokázat poutní knížkou (credencial), s aktuálními daty a razítky míst, které navštívili. Ubytovny ve Francii provozují místní farnosti, obce, soukromí vlastníci, poutnická sdružení nebo kláštery a zpravidla umožňují nocleh jen na jednu noc. Někde pocestní zaplatí za přespání malou částku (přibližně pět až deset eur), jinde je příspěvek dobrovolný.
Zájem o putování po Svatojakubské cestě v posledních šesti letech prudce stoupá. Jen v roce 2017 do cíle cesty, španělského Santiaga de Compostela, došlo přes tři sta tisíc lidí z řad věřících i turistů.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditMěstečko má bohaté vodní zdroje, včetně termálních pramenů. Pro veřejnost jsou otevřeny lázně Thermes de Lectoure, kde léčivá voda o teplotě 32 °C regeneruje pohybový aparát. Krásné venkovní koupaliště také leží přímo pod katedrálou Saint-Gervais et Saint-Protais na terase s kouzelným výhledem na planinu Gers a obrysy Pyrenejí. Každý rok o prázdninách se v tři a půl tisícové obci koná proslulý fotografický festival. Za účasti nejlepších světových fotografů probíhají workshopy, přehlídky, výstavy a projekce. V Lectoure najdou potěšení rovněž gurmáni. Mezi hlavní speciality patří husí játra, paštiky, klobásy, armagnac a méně známý Floc de Gascogne. Nápoj ze šestnáctého století se skládá z jedné třetiny armagnacu a ze dvou třetin čerstvé hroznové šťávy z vinařské oblasti Armagnac/Côtes de Gascogne. Floc vinaři vyrábí v bílé a červené variantě. Pije se jako aperitiv a chutná po mandlích, jasmínu, růži, medu a koření. |
