0 / 59
Hned z úvodu poprosíme o zdrženlivost. Do italského prestižního sdružení I Borghi più belli d’Italia, tedy Nejkrásnějších historických sídel v Itálii, je v současné době zařazeno více než 350 měst a obcí. Všechny se nám sem zkrátka nevejdou. Alespoň vám malebnost těch, které tu ukážeme, nezevšední.
Autor: Getty Images
Bylo by asi s podivem, že se městečko se 134 stálými obyvateli, ztracené v úzce sevřeném údolí Aosta, vůbec dostalo do map. Za tu výsadu ovšem vděčí italské Bard stejnojmenné velké pevnosti, která stojí nad městem a průjezd údolím střeží. Kdo drží Bard, kontroluje tím jednu z bran do celé Itálie.
Autor: Hagai Agmon-Snir, Creative Commons
Místní – žije jich tu necelé čtyři stovky – mu říkají Fountramoura. Zní jím to pořád víc italsky, než oficiální pojmenování: Fontainemore. Tak jako tak jde o další zvláště malebné městečko v severozápadní části regionu Valle d’Aosta.
Autor: Hagai Agmon-Snir, Creative Commons
Silniční obchvat městečku Étroubles trable nepřinesl. Naopak, pomohl místním zachovat krásu horského sídla netknutou. K místním pamětihodnostem se počítá kostel se zvonicí z 15. století a strážní věž ze století dvanáctého.
Autor: Hagai Agmon-Snir, Creative Commons
Bobbio provincii Piacenza se neproslavilo jen opatstvím. Když se pozorně zadíváte do pozadí veleslavného obrazu Mony Lisy, dost možná v naznačené scenérii rozpoznáte i hrbatý bobbijský most Ponte Gobbo nad řekou Trebbia.
Autor: Raffaele pagani, Creative Commons
Kostely, hodinová věž, vyvýšená a částečně krytá Stezka oslů a pevnostní zakulacené věže Rocca Manfrediana. Nezní to kdovíjak extra, ale dohromady je to pestré a hezké. Garantuje to, že se vám v Brisighella bude opravdu líbit.
Autor: Umberto PaganiniPaganelli, Creative Commons
Castell’Arquato, usazené na prvních kopcích Val D’Arda, svou reputaci vystavělo na tom, že se tu od 10. století vlastně tolik nezměnilo. Historické jádro vypadá prakticky totožně už tisíc let, a to dodává městu velmi silné osobní kouzlo.
Autor: Profimedia.cz
Pokud vás baví historické drby a zkazky z rodokmenů, právě tady, v Compiano, by snad měly být kořeny Grimaldiů. Koho? Větve rodu monackých králů. Zdejší hrad obývali už v 8. století našeho letopočtu.
Autor: Davide Papalini, Creative Commons
Z Boloně je to sem zhruba stejně daleko jako z Modeny. Sídlo samotné je staré přinejmenším tisíc let, hlouběji do minulosti o něm písemné záznamy nesahají. Pravděpodobně ale bude mnohem starší. Fiumalbo stojí za to vidět, i nějaký čas tu pobýt.
Autor: Massic80, Creative Commons
Gualtieri v provincii Reggio Emilia mělo vždycky tak trochu smůlu. Povodně s ním zúčtovaly už mnohokrát. Ale taky mělo vždycky trochu štěstí. Protože se pokaždé z velké vody vynořilo ještě o něco hezčí. Na snímku je hodinová věž na zdejším náměstí.
Autor: Sailko, Creative Commons
Stačí jen pořádný skok a jste ve Slovinsku. I proto je italské Gradisca d’Isonzo zrovna tak známé pod názvem Gradišče ob Soči. Strategická pozice sídla na hranicích vyznačených řekou se promítla do toho, že se tu velká historie začala psát ještě před Římany.
Autor: Vid Pogacnik, Creative Commons
Jako náš Terezín nebo Josefov. Ovšem italská Palmanova to s tou geometrickou pravidelností pevnostního města trochu překombinovala. Nebojte, krása tohoto symetrického města nevynikne jen při pohledu z výšky, i zdejší ulice a náměstí jsou nádherné.
Autor: Profimedia.cz
Frisanco, respektive jeho městská část Poffabro, má docela rozporuplnou pověst. Ano, pro svou malebnost je zapsaná do Seznamu nejkrásnějších vesnic Itálie. Nicméně historicky má reputaci hnízda zmijí, kacířů a především čarodějnic. Pak se v tom vyznejte.
Autor: Shabicht, Creative Commons
Polcenigo vás neohromí širokými bulváry ani promenádou kolem parků plných soch. Kdepak. Sídlo na obou březích řeky Livenza si vás bude získávat postupně. Jeho historie sahá do 5. století před náš letopočet a zvídavým má pořád co odhalovat.
Autor: ČTK
Jste-li spíš na rovinky, Apricale v provincii Imperia v italském regionu Ligurie vás nejspíš za srdce nechytne. Na druhé straně, na tuhle vesnici zapomněl i čas. A tak si uchovává své osobité kouzlo.
Autor: villlamania, Creative Commons
Z rybářské osady se ligurské Cervo postupně vyšvihlo na město, které patřilo mezi 16. a 18. stoletím mezi nejperspektivnější sídla celé Itálie. Války se mu vzácně vyhýbaly, a přitom se tu dařilo umění i řemeslům. Většina uznávaných mistrů fresek pocházela zpravidla odtud.
Autor: Rudolf Stricker, Creative Commons
O Colletta di Castelbianco nečtete na Cestování naposledy, článek věnovaný této vesničce, opuštěné v roce 1950, už se peče. Proč? Jako jedna z mála vybydlených se totiž dočkala svého znovuosídlení. A dnes je unikátní „moderní“ kamennou vesnicí.
Autor: Davide Papalini, Creative Commons
Je nejautentičtější z pěti vesnic oblasti Cinque Terre. Snad proto, že v ní nejezdí auta. Malebnost rybářské osady Vernazza se vám nejspíš potvrdila už dávno. Pro puzzle i spořiče počítačových monitorů je jedním z nejvděčnějších námětů.
Autor: MedCruiseGuide.com, Creative Commons
Kam si italští umělci jezdili odpočinout od své výjimečnosti, kde že odpočívali od záplavy fanynek a nacházeli inspiraci? Napříč staletími se z toho privilegia těšila nenápadná obec Lerici, která je součástí městečka Tellaro. Najdete ji v zálivu La Spezia v Ligurii.
Autor: Davide Papalini, Creative Commons
Vesnička, která se do historie zapsala jen dvěma neúspěšnými operacemi spojeneckých vojáků, kteří tu za II. světové války chtěli do vzduchu vyhodit tunel. Až na tuhle válečnou epizodu se ale v sídle zvaném Framura zpravidla nic zásadního nestalo, a místní jsou na svůj klid náležitě hrdí.
Autor: Davide Papalini, Creative Commons
Seborga je kouzelná. A vlastně do italského žebříčku nepatří. Když se v roce 1861 Itálie sjednocovala, na toto sídlo se při sepisování státotvorné administrativy zapomnělo. Formálně je tedy pořád suverénním a nezávislým knížectvím. Od roku 1964 se o to zasazoval místní květinář Giorgio Carbone.
Autor: Profimedia.cz
Přesuneme se do provincie Benevento a města Montesarchio, kdysi starobylého hlavního sídla kmene Caudinů. Po těch tu už dnes není vidu ani slechu, ale třináctitisícové město dodnes oplývá oparem nevšední historie. Pokud to tedy nejsou jen mračna před bouřkou, co se sem žene z Monte Taburno.
Autor: Salvatore Di Maro, Creative Commons
Za unikátní se u „městečka“ Atrani na pobřeží Amalfi dá považovat jeho rozloha. Pokrývá plochu dvanácti hektarů, což je ten nejmenší „katastr obce“ v celé Itálii. Přinejmenším je to rekord. Ne všechny milé věci musí být velké.
Autor: Luca Aless, Creative Commons
To kalábrijské Fiumefreddo Bruzio těch kilometrů rozlohy pokrývá více než třicet. I když jsou to převážně skaliska a mezi nimi rozeseté domky. Vypadá to hezky. Vesnice se zapsala i do gastronomické mapy Itálie, skrze Frittata di patate. Omeletu, která se vyrábí bez vajíček, z brambor.
Autor: Roberto Beltrano, Creative Commons
O kalábrijském Scilla hovořil už řecký Homér. A ne hezky. Výběžek útesů, na němž se dnes rozkládá vesnice a pevnost, měli totiž v 12. století před naším letopočtem zasídlit ukrutní piráti. Přidejte k tomu bájnou mořskou příšeru a vyvstává před vámi obraz nádherného sídla se špatnou minulostí.
Autor: JanaZbunka, Creative Commons
Castelmezzano v provincii Potenza bývá opakovaně uváděno v cestovatelských žebříčcích v kategoriích „Místa, o nichž jste nejspíš nikdy neslyšeli, ale vyplatí se je navštívit“. Což pochopitelně vzbuzuje zvědavost. A oprávněně. Někdejší Castrum Medianum si návštěvu zaslouží.
Autor: Mboesch, Creative Commons
Vico del Gargano je přesně tím sídlem, k němuž se hodí přídomky jako „pitoreskní“ anebo „svérázné“. Začíná v nadmořské výšce 0, tedy těsně na pobřeží, a táhne se do výšky 782 metrů nad mořem. A je obklopené chráněnými porosty umbrijského lesa.
Autor: Acquario51, Creative Commons
Otranto se nachází na východním pobřeží poloostrova Salento, na výběžku podpatku italské boty tam, kde se Jaderské moře mění v Jónské. Ta strategická pozice se do minulosti města neblaze promítala vpády, invazemi a nájezdy. Ale krásy sídla ponechala o tu historickou stopu bohatší.
Autor: Holger Uwe Schmitt, Creative Commons
Monte Sant’Angelo, nebo též Mondé, zazářilo na mapě dějin Itálie jen krátce, ale o to výrazněji. Když si v 11. století dělali na Itálii zálusk Normané, toto sídlo na úpatí Monte Gargano si vyvolili za své hlavní město. Dnes zaujme víceméně už jen kostelem, co se nachází v jeskynním dómu.
Autor: Pinolor, Creative Commons
Na listině UNESCO je zapsané už třicet let. Nedá se ale říct, že by to nutně potřebovalo. Alberobello, na dohled italského Bari, o turisty a cestovní ruch nemá nouzi. Proslavené je především svou atypickou architekturou, nasucho stavěnými trulli.
Autor: Benjamin Smith, Creative Commons
V případě Trevi (v provincii Perugia, v Umbrii) snadno zapomenete nejen na to, kde jste – ale i kdy jste. Opevněné městečko je jako výletem do minulosti, která kolem sídla mnohokrát procházela, ale byla k němu lichotivá.
Autor: Hagai Agmon-Snir, Creative Commons
V Passignano sul Trasimeno se letadla už dávno nevyrábí. Přechod od leteckého průmyslu k cestovnímu ruchu tu prošel nad očekávání snadno, protože nádherné pětitisícové městečko má skutečně nabídnout co jiného ke koukání. I bez létání, ze země.
Autor: Hagai Agmon-Snir, Creative Commons
Sídlo proslavené tím, že si tu před dvěma tisíciletími zařídil bohatý patricij letní vilu, Poggio Gramignano? I na tom se dá stavět. Město Lugnano in Teverina z toho historického odkazu těží vlastně dodnes. Mají tu taky skvělé víno, u kterého se na minulost hezky vzpomíná.
Autor: Hagai Agmon-Snir, Creative Commons
Kdo potřebuje moře, když místo něj máte pořádné jezero. A jezero Trasimeno pořádné opravdu je. Město Castiglione del Lago se díky němu pyšní scenériemi, které konkurují přímořským letoviskům. A mají to bez toho otravného slaného vzduchu nebo střídání přílivů a odlivů.
Autor: Hagai Agmon-Snir, Creative Commons
Žádný beton, ale poctivý kámen. Navíc základy některých staveb v Bettoně stavěli ještě Etruskové. Kvůli své pozici ve středu země vždy nabývalo staré Betonium strategického významu. Silnice a jiné dopravní tepny se mu zdvořile vyhnuly, a tak si uchovalo svůj někdejší charakter.
Autor: Hagai Agmon-Snir, Creative Commons
Tisícovka obyvatel, ovšem rozdělená v šesti malých komunách. Domy vystavěné z pískovce a mlhy líně se valící nad údolím. Allerona není velká a nikam nepospíchá. Poslední velkou silnici v okolí vystavěli ještě Římané a od té doby se tu toho zase tolik nepřihodilo.
Autor: Hagai Agmon-Snir, Creative Commons
Bývaly časy, kdy se o Pitigliano hovořilo jako o Malém Jeruzalému. Silnou židovskou komunitu, údajně „největší na jih od Vatikánu“, odtud vykořenil až nástup fašismu. Italští starousedlíci tu ale k transportům své židovské sousedy nevydali. Pomohli jim všem k útěku.
Autor: Virtual-Pano, Creative Commons
Když se ještě necítíte dost silní na to, abyste zvládli davy nedaleké Florencie, anebo naopak, když si od těch davů ve Florencii chcete trochu odpočinout, pak je nejlepší navštívit Palazzuolo sul Senio.
Autor: Mrgenty, Creative Commons
Že se v Montefioralle, malé vesnici v Toskánsku, narodil Amerigo Vespucci? Pravda to není, italský mořeplavec a navigátor, po němž se dnes jmenují dva kontinenty, přišel na svět v Peretola. To ale na „kamenné kráse“ Montefioralle vůbec neubírá.
Autor: Hagai Agmon-Snir, Creative Commons
San Ginesio je italská obec s 3 040 obyvateli, která se nachází v provincii Macerata v regionu Marche. Ten relativně malý počet obyvatel ovšem sídlu nebrání v tom, aby se nazýval Městem stovky kostelů. A zase tolik nepřehání, je jich tu opravdu hodně.
Autor: Enrico Pighetti, Creative Commons
Prapůvod názvu městečka Moresco je nejistý. Buď to opravdu byla maurská enkláva, opevněný obchodní přístav. Anebo, což se zdá pravděpodobnější, jen přístav s pevností vystavěnou proti maurským nájezdům. Hezky tu ale je, ať už to bylo jakkoliv.
Autor: Peter Forster, Creative Commons
Do Říma je to odtud ani ne padesát kilometrů, a Viterbo je ještě blíž. Té relativní blízkosti k velkým městům navzdory si městečko Sutri uchovává svůj rustikální a příjemně nerušivý charakter. Mezi ty nejkrásnější města Itálie rozhodně patří.
Autor: Fiat 500e, Creative Commons
Orvinium skončilo neslavně, přibližně před tisíci lety. Na jeho troskách však bylo vystavěno Orvinio, a to se drží dodnes. Mezi památky města s necelými čtyřmi stovkami obyvatel patří například kostel Santa Maria dei anebo nedaleké romantické zříceniny opatství Santa Maria del Piano.
Autor: Alessandro Blasi, Creative Commons
Greccio v provincii Rieti si to „Řecko“ neosobuje jen svým názvem. Osadu totiž skutečně kdysi dávno založili řečtí kolonisté. A slůvka připomínající řečtinu se tu ve zdejším nářečí pořád zvonivě připomínají.
Autor: Fiat 500e, Creative Commons
Pokud fandíte italským plážím, přímořské letovisko v provincii Latina, Gaeta, vaší pozornosti nejspíš neunikla. Malebné město na mysu v Gaetskému zálivu sbírá ocenění za nejlepší, nejčistší a vůbec nejfajnovější pláže celé Itálie stereotypně poslední dvě desetiletí.
Autor: Kristianpot, Creative Commons
Ne všechna krásná města přetrvají na věčnost. A o Civita di Bagnoregio se dá říct jen tolik, že patří k těm, které nás právě opouštějí. Vymírající vesnice, izolovaná na skalisku a přístupná pouze pro mostě pro pěší, se nicméně těší alespoň zájmu turistů.
Autor: Orlando Paride, Creative Commons
Je to popisná zajímavost, kterou cestopisné zdroje z minulosti i ty nedávné opakovaně zmiňují. Na vlastní oči jsme neviděli, takže nemůžeme soudit. Nicméně o Scanno v provincii L’Aquila se říká, že tu mají ty nejkrásnější ženy celé Itálie. A městečko prý taky docela ujde.
Autor: Mario75Romano, Creative Commons
Stálých obyvatel v Santo Stefano di Sessanio dnes nežije víc než sedmdesát. Přesto je tu živo. Vesnice „prorazila“ do cestovního průmyslu s tím, že si tu na dovolenou můžete místo apartmánu pronajmout rodinný dům. Hotelové pokoje tu tedy mají svou adresu.
Autor: Ra Boe, Creative Commons
Ať už vás lákají prameny, vodopády anebo rozsáhlé lesy na skaliscích národního parku Majella, výchozím bodem k túrám vám nejspíš bude Pacentro. Městečko, situované v nadmořské výšce 650 metrů, je ideálním startovním bodem. A velmi příjemným místem k pobytu.
Autor: Verdenex84, Creative Commons
Procházka ulicemi Anversa degli Abruzzi je spojena s určitou melancholií. Městečko pamatuje časy, kdy bylo obýváno dvěma tisícovkami obyvatel. Dnes jich tu žijí s bídou necelé tři stovky. Zase jej ale při těch procházkách budete mít celé skoro jen pro sebe.
Autor: Verdenex84, Creative Commons
Že jste nikdy neslyšeli o vesnici Follina, zasazené do scenérie trevisské krajiny? To může mít jen jediné vysvětlení: Nemáte rádi prosecco. Protože kdybyste to šumivé víno rádi měli, věděli byste, že Follina leží ve středu vinařské stezky Strada del Prosecco, která ten opojný nápoj široce propaguje.
Autor: Patafisik, Creative Commons
Jihotyrolský Klausen se úporně snaží dokázat, že je i něčím víc, než jen benzínkou u silnice do Bolzana. A dáte-li mu šanci, nebudete toho litovat.
Autor: rachel_thecat, Creative Commons
Bondone je tou pravou vesnicí pro ty, kteří mají rádi o věcech přehled, aniž by se do nich potřebovali přímo zapojovat. Uvidíte odtud na břehy jezera Idro, brentské Dolomity i malebná údolí kraje Chiusa. Nic z toho není úplně blízko, ale máte to všechno pod kontrolou.
Autor: Syrio, Creative Commons
Vogogna částečně zasahuje do národního parku Val Grande, ale na jeho ulicích si budete spíš než s přírodou dávat dostaveníčko s nádhernou architekturou. Mísí se tu památky románské, gotické, renesanční a barokní.
Autor: Hagai Agmon-Snir, Creative Commons
Nabíráme výšku. Ostana v Piemont totiž leží v nadmořské výšce 1 160 metrů. A na zdejším podnebí to jde citelně znát. K návštěvě tohoto půvabného mini-městečka je příhodnější zvolit letní měsíce, kdy jsou silnice průjezdné.
Autor: Silvia Pasquetto, Creative Commons
Od Turína je to sem jen 40 kilometrů, ale jen pokud umíte dobře plavat. Ty nejmalebnější části Orta San Giulio totiž leží na ostrově v jezeře Orta. Sacro Monte je považována za poutní místo. Překvapí tu nejen množstvím kaplí a kostelů, ale též pro poutní místo atypickou architekturou v maurském slohu.
Autor: Hagai Agmon-Snir, Creative Commons
O Ingria, ztraceném ve Valle Soana, je těžko co říct. Stálých obyvatel je tu podle posledního sčítání všehovšudy sedmačtyřicet, a z toho pak plyne i to, že měřítka obce vás nejspíš neohromí. Ta rodinná pohostinná atmosféra, která tu vládne, by už ale překvapit mohla. Příjemně.
Autor: Hagai Agmon-Snir, Creative Commons
Počet kokosových palem se v Cocconato, obci v provincii Asti v italském regionu Piemont, limitně blíží nule. Čím tu ale vynikají? Gastronomií. Svět je díky této obci bohatší o robiola, což je zvláštní druh zrajícího sýra typu stracchino. Vyrábí ho tu z mléka koz, ovcí a krav současně.
Autor: Andrea Marchisio, Creative Commons
Tremezzo v Lombardii se počítá k těm sídlům, kterým sudičky do vínku nadělily to nejlepší. Město s 1 200 obyvateli, ležící na západním břehu jezera Como, má například velmi příjemné klima, za kterým se sem stahovali do luxusních vilek aristokraté z celé Evropy.
Autor: Mariya Georgieva , Creative Commons
