Jaký byl váš první dojem z Maroka?
Už při své první, ryze turistické návštěvě jsem byla nadšená z hor Vysokého Atlasu. Oproti tomu spletité uličky a neúnavní prodavači v Marrákeši ve mně spíš budili hrůzu. Kdybyste mi tehdy uprostřed toho šíleného mumraje řekl, že tam jednou budu napůl bydlet, od srdce bych se zasmála.
Přitom dnes vozíte do Maroka turisty pod heslem: „Bývalá bankéřka z Evropy a horal z Vysokého Atlasu se rozhodli změnit turistiku v Maroku.“ Jak se to přihodilo?
Pár let po první návštěvě jsem zatoužila po dobrodružství, rozloučila jsem se s bankou a s čerstvě získaným certifikátem na výuku němčiny jsem se chystala cestovat a pracovat v Jižní Americe. Osud mi však poslal do cesty paní Lamrani, ředitelku jazykové školy v marockém Fezu. Ta mě nakazila svým upřímným nadšením pro marockou kulturu a stěhovala jsem se za ní do Maroka. Rozhodující roli v mém „flirtování“ s Marokem pak sehrál Mohamed, kamarád z Vysokého Atlasu, když mi navrhl, ať s ním založím cestovku. Znovu jsem vykročila nejistotě vstříc a na terase oblíbené kavárny Cafe France v Marrákeši jsme s Mohamedem před čtyřmi roky uzavřeli společenskou smlouvu.
Třikrát jsem pozvala místní přátele na české jídlo, třikrát jsem na tom pohořela. Například v českém bramboráku jim chyběl římský kmín. Větší úspěch slaví marocké recepty v Čechách.
