Marocké pobřeží se během několika let proměnilo v jednu z nejžádanějších surfařských destinací. Je to prakticky Mekka pro lovce vln. V létě je zde voda teplejší než v Portugalsku, vlny konzistentní a ceny výrazně nižší než v jiných evropských lokalitách. Z Prahy lze nově doletět přímým spojem do Marrákeše, blíže k pobřežním surfařským spotům je však letiště v Agádíru.
Zkrotit vlny oceánu
Kdyby mělo marocké pobřeží surfařské hlavní město, byl by to Taghazout. Půjčovny surfů jsou prakticky na každém rohu, nabízejí kompletní vybavení od velkých měkkých prken pro začátečníky až po tvrdé i krátké surfy pro pokročilé. K dispozici jsou i neopreny a takzvané leashe, což je šňůra, kterou si přivážete surf k noze, aby vám při pádu neuletěl.
Většina začátečníků se s prknem poprvé setká pod dohledem instruktora, který je nejprve seznámí se základy na souši a teprve potom jim pomůže chytit jejich první vlnu.
Půjčovny surfů jsou prakticky na každém rohu a nabízejí kompletní vybavení.
Místní děti sjíždějí vlny jako profíci. Pláže jsou tu překrásné a většina z nich je bez kamenů, což ocení každý, kdo se na surfu teprve učí. Ale když se pláž jmenuje Devil’s Rock, berte to jako varování, ne jako poetický název. Tam kameny opravdu jsou. Místo vypadá jako z pohlednice, ale docela jednoduše si odřete minimálně nohy. A s tím přichází důležité varování: mořská voda rány nedesinfikuje.
Turismus se na městě výrazně podepisuje. Ulice lemují kavárny se snídaňovým a brunchovým menu i moderní restaurace s mezinárodní kuchyní. K jídlu tu neodmyslitelně patří sklenice čerstvě vymačkaného pomerančového džusu. Vedle moderních podniků však stále kraluje tradiční marocká kuchyně – především tažín, pomalu dušený pokrm z kuskusu, čočky, zeleniny a masa, servírovaný v typické keramické nádobě stejného jména.
Ulice v surfařském městě Taghazout lemují kavárny se snídaňovým a brunchovým menu i moderní restaurace s mezinárodní kuchyní.
Ačkoliv se o marocké hašiš scéně tradují nejrůznější historky a marihuana se tam skutečně ve velkém pěstuje, my jsme za celý pobyt nenarazili na jedinou nabídku. Přitom přátelé, kteří surfařské vesnice navštívili před pár lety, vyprávěli příběhy o surfařích sjíždějících vlny s jointem v koutku úst. Nic z toho. Naopak, když jsme s jedním zaměstnancem půjčovny surfů zavtipkovali na téma hašiš, rychle nás umlčel: „Neříkejte to nahlas, policie je všude, nechci problémy.“
Do písečných dun
Zhruba čtyřicet minut jízdy od surfového ráje leží oblast Tamri a duny Timlalin. Na první pohled místo působí jako konec světa. Písečné kopce tu padají přímo do Atlantiku, a vytváří tak bizarní scenérii.
Za posledních pár let se z místních písečných dun stal prosperující turistický byznys, hlavně díky výletům na čtyřkolkách a sandboardingu. Stačí zastavit u silnice a jste obklopení prodejci: „Sir, madam, quad bike? Best price!“ nabízejí jeden přes druhého. Konkurence je obrovská. A všichni mají jedno společné přání: „Please, good review on Google.“ Dobré hodnocení je tu měnou, která rozhoduje, kdo přežije sezonu.
Za posledních pár let se z místních písečných dun stal prosperující turistický byznys, hlavně díky výletům na čtyřkolkách a sandboardingu.
Ačkoliv se může zdát, že výlet na čtyřkolce bude adrenalinovým zážitkem, realita je mnohem umírněnější. Z bezpečnostních důvodů vám stroj nepůjčí bez průvodce, tzv. guarda. Ten jede jako první, nastavuje tempo a dává pozor, abyste jízdu nepojali příliš sportovně.
Jakmile se pokusíte driftovat nebo přidáte víc plynu, máváním rukou vás okamžitě krotí zpět k poslušnosti. Namísto divokého off-roadu vás tedy čeká klidná vyhlídková projížďka. Ale ty výhledy stojí za to. Hlavně během zlaté hodinky, kdy se celé panorama ponoří do teplých odstínů.
Maroko umírá žízní. Ze zelené oázy se stává suchá a vyprahlá pustina |
Přestože to celé působí jako vstupní brána do opravdové pouště, tato scenérie je spíš jen její ochutnávkou. Nekonečná Sahara leží až o několik hodin dál směrem na východ, blízko alžírských hranic.
Podél pobřeží stojí malé rybářské vesničky s domky, které připomínají chýše. A nejsou to kulisy pro turisty, lidé tam opravdu žijí. Závan rybiny je cítit ve vzduchu a všude narazíte na škeble. U silnic stojí místní s pytlíky sušených mušlí a snaží se je prodat projíždějícím. Marketing zaostává, ale snaha se cení.
Podél pobřeží stojí malé rybářské vesnice. Místní mají z obýváku neskutečný výhled na oceán.
Střet s realitou
Maroko je krásné, ale není to ráj bez chyb. Dokládají to například odpadky, které tu a tam naruší jinak malebné výhledy. Odpadkových košů je v okolí pomálu, ale problém sahá mnohem hlouběji než jen k jejich absenci.
Maročané jsou zvyklí odpad odhodit, kde je to zrovna napadne, třeba z okénka jedoucího auta. A když se vzduchem začne šířit kouř a nosní sliznici podráždí štiplavý zápach, není důvod k panice. To se jen ve škarpě vedle vašeho zaparkovaného auta pálí odpadky. O to víc nás potěšilo setkání se dvěma místními na pláži, kteří sbírali vše, co do přírody nepatří.
Druhá tvář Maroka. Při vyhlídkové jízdě na velbloudech se malebná krajina místy střídá s nelichotivými pohledy na odpadky a nepořádek.
Na ulicích tu potkáte spoustu toulavých psů a koček. Funguje tu nezisková organizace, která se snaží držet jejich počet pod kontrolou. Zvířata odchytává, očkuje proti vzteklině, kastruje a do ucha jim dá malou známku, podle které poznáte, že jsou ošetřená. Místní lidé i turisté je pak často bez obav hladí nebo jim přinesou něco k snědku. Toulavé kočky posedávající ve stínu a psi poklidně ležící na ulici tak paradoxně dotvářejí kolorit marockých měst.
Dopravní chaos
Půjčit si v Maroku auto je skvělý nápad, pokud nechcete celou dovolenou trávit v jednom hotelu. Jenže jízda marockými silnicemi otestuje i ostřílené řidiče a méně zocelené povahy dokáže pořádně rozhodit.
Na hlavních tazích klidně potkáte koně. Realitou je i oslí taxi. Auta hodná srazu veteránů tu denně válí kilometry.
Auta hodná srazu veteránů tu denně válí kilometry.
Helmy na skútrech? Jen když je poblíž policie. V tom shonu si někteří helmu nasadí obráceně, aniž by to vůbec postřehli. Sotva policie zmizí z dohledu, helmy mizí také.
Kruhový objezd je neoblíbeným konceptem místního narativu. Proč ztrácet čas jízdou dokola? Nejčastěji to střihnou napříč do protisměru. Ze dvou jízdních pruhů se běžně stanou tři a na korbě pick-upu se houpá půl vesnice.
Ať už navštívíte Maroko kvůli vlnám, dunám nebo slunci, nenechá vás chladnými. Je to země kontrastů, nádherných výhledů, milých lidí a určitého chaosu. Pobřeží se navíc rychle mění. Vláda sází na cestovní ruch a výsledkem je intenzivní výstavba nových hotelů.
