Zda se, ze to zrcadlo na vareni je videt i ze satelitnich snimku:

https://www.google.com/maps/place/Manang+33500,+Nepal/@28.6654202,84.0249312,301m/data=!3m1!1e3!4m5!3m4!1s0x39be23882a951d9b:0xbfbf63c4a40c37a7!8m2!3d28.666667!4d84.016667

Prošel jsem to pěšky v 96. 26 dní i s ABC. Nádhera. Ale co se dá dělat, pokrok nezastavíš.

já v 95, akorát to půl dne před náma pohřbilo Bagharchap. Měli jsme tenkrát kliku, že jsme dál v dešti nechtěli jít a zapíchli to o vesnici dále.

Já jsem před pár lety absolvoval Manaslu trek, který končí na nástupu na Annapurny. A zatímco Manaslu bylo krásné a přestože tam nejsou "silnice", tak rozhodně ne liduprázdné, tak cesta do Besi Sahar byla pěkná ****** .

A jak se tu někteří navážejí do ochránců přírody o tom, že je to pokrok pro místní obyvatele, tak je evidentní, že vůbec neví, o čem mluví. Oni totiž místní v těchto výškách nežijí. Jsou tam právě jen přes trekovou sezónu a mimo sezónu scházejí dolů, do vesnic, kde žijí. Je pravda, že jídlo tam vynášejí na oslících a jacích a poslední úseky i na zádech, ale to máte v Tatrách taky a nikdo tam silnice nestaví.

Na střeše světa se staví o sto šest. Ochránci přírody to už dávno zabalili

Zdroj: https://cestovani.idnes.cz/manang-nepal-annapurna-himalaj-dzc-/kolem-sveta.aspx?c=A171128_154741_kolem-sveta_hig

Tito tzv. ochránci přírody jsou v mých očích pokrytci. Sami bydlí na bohatém západě se všei jeho vymoženostmi. Občas si vyjedou do země třetího světa, kde vychutnávají přírodu a vychvalují se, že země vypadá jako před 300 lety.

Ale že zde žijí lidé, kteří by taky rádi měli vývoj a výdobytky civilizace - ať už jenom v podobě nové šotolinové silnice - jim nedochází. A radši budou chránit přírodu i proti vůli místních.

To se to sluníčku voda ohřívá, když se vaří už při sedmdesáti stupních.

Tento trek jsem absolvoval letos v březnu. Dal jsem si ho s Besisaharu pěšky až do Pokhary s odbočkou na Poon Hill. Je tedy pravda, že část cesty vedla vybudovanou cestou pro auta. Ale skoro všude jde jít původní trekovou cestou, která vede buď souběžně, nebo na druhé straně údolí. Před sedlem Thorong La jsem provedl vše v rámci aklimatizace, co bylo doporučeno. Ale bohužel jsem kousek pod vrcholem dostal vysokohorskou nemoc. Nakonec jsem sedlo přešel, udělal jsem pár fotek, kde se snažím tvářit normálně. Ale vzhledem ke zdravotnímu stavu to moc nešlo. Takže jsem si sedlo užil až z fotek další den v lodži. Přesto z celého treku zážitek úžasný a doporučuji. Celkově pobyt v Nepálu 29 dnů. Náklady cca 40000,- komplet.

Trek jsem šla 14 dní v listopadu 2011. Až do výšky 3000 m. n. m. byla mlha a nebylo nic z okolí vidět, tudíž ta cesta témeř až do Manangu byla jen o chůzi, nikoliv o výhledech a užívání si krajiny. Tudíž, když se pojede autem, tak asi trekaři o moc nepřijdou. Polovinu trasy jsem měla pocit, že jdu po staveništi, tudíž radši pořádná hotová silnice, než staveniště. Silnice to je prašná, nikoliv asfaltová, takže místní krajinu ani nenaruší. Silnici, jaká je na obrázku, bych přivítala v úseku ze sedla Thorong La dolů. To, co tam bylo tehdy, to bylo pro mě zcela neschůdné. To, co tam bylo, byla již předpřipravená silnice téměř až do sedla, ale vysypaná kameny střední velikosti, po nichž se téměř nedalo chodit. Žádný drobný štěrk, nebo naopak velké kameny, po nichž se dá chodit, ale kameny střední velikosti, po nichž se chodit nedá a podél cesty ve hlíně si trekaři vyšlapávali cestičky. V první vesnici, z níž jel autobus, jsem trek i přes odpor kolegyně ukončila, odmítla jsem si již dále vrklat na téhle cestě nohy, nakonec to i kolegyně uznala a jak jem si všimla, tak již dále šel pěšky jen málokdo, asi právě kvůli té cestě.

Jsem rád, že jsem to prošel, když tam ještě nebyla silnice. Dnes už bych tam nechtěl.

Díky za článek. Silnice je trochu silné slovo. Je to úzká prašná cesta prudkými úbočími. Džíp ji ale projede (je lepší se nedívat z okýnka, z jedné strany padají kameny a z druhé je vidět propasti). Civilizaci nelze zastavit. Pro místní je to jasné zvýšení životní úrovně, což ale nevyhnutelně vede ke společenským i kulturním změnám. Zastavit to podle mě nejde a ani se to zastavovat nemá. Turistický byznys se určitě zhorší ve vesnicích, které byly po pěší cestě, protože turisti tam jen projedou. Objem turistů se ale rozhodně zvětší. Množina lidí, kteří vyrazí na třítýdenní trek je omezená, a navíc už (jsme) tam všichni byli. Solidní zájezd do Nepálu s přechodem kolem Annapurny lze vtěsnat do 10-ti dnů, a to si najde novou klientelu. Navíc lze lidi jen dovézt do opravdu kouzelného Manangu a zase odvézt zpátky. Taková klientela platí o dost lépe než trekaři. Romantika kolem Annapurny holt skončila (už dávno). V Nepálu ale existuje spousta dalších a méně objevených treků. Třeba Langtang.

Nebo Dolpo.