Skupinu devíti moravskoslezských horolezců doplnila jedna posila. "Přidal se k nám zkušený matador Zdenek Hrubý z expedice Radka Jaroše, která musela ze zdravotních důvodů ukončit činnost," hlásí ze základního tábora Libor Uher.
Základní tábor je v těchto dnech skoro liduprázdný, protože většina lezců je ve stěně. Do oblasti ale dorazila další expedice. Takže kromě české a americké výpravy bude pod stěnou K2 znít i rutina.
A jak to vypadá přímo ve stěně? "Samozřejmě, že si do těch stanů v prvním táboře nechodíme jen tak schrupnout. Každá skupina podle možností natahuje nebo opravuje fixní lana a reviduje skoby a štandy," vysvětluje Uher.
Horolezci z týmu Leopolda Sulovského počítali, že použijí významnou část lan, která natáhli ve stěně Česenova pilíře před dvěma lety. "Nejpracnější je osvobozování lana z ledosněhového krunýře, což je činnost fyzicky nejnáročnější. Lezeme v podstatě najisto," míní lezec, ale připouští, že lana jsou na mnoha místech dosti poškozená.
Kvalitní česká lana doplňují japonská silonová fixní lana, o jejichž kvalitě horolezci pochybují. "Cestu je třeba celou znovu zajistit, opravit, případné poškozené či chybějící úseky dofixovat. Doufám, že nám k tomu našich 1400 metrů postačí," přemítá Uher.
Ve stěně se neustále střídají tři skupiny. "Je to takový kolotoč, něco jako ranní, odpolední, noční," smějí se horolezci. Jinak to ani nejde udělat, protože v každém výškovém táboře se po velkém úsilí dají postavit pouze 2 stany pro max. čtyři lidi.
"Sklon Česenova pilíře je natolik strmý, že je velice obtížné najít solidní místa pro postavení stanů a každá vodorovná plošinka je výsledkem několikahodinového sekání ve skále a ledu kde kyslíku není na rozdávání," tvrdí Libor Uher.
Předpověď počasí horolezcům zatím přeje a dobré podmínky by měly vydržet nejméně do pátku. "To by nám mělo umožnit postavení druhého výš. tábora ve výšce 6350 metrů a zásobit jej materiálem pro třetí tábor," doufají horolezci.
