Existuje dost dobrých důvodů, proč se na rumunské pobřeží nepouštět. Z Česka je tam složitá a drahá doprava, infrastruktura se od doby usmoleného komunismu téměř nezměnila, ubytování často nestojí za nic, veřejný prostor je zaneřáděný a budete mít potíž se tu domluvit. Pokud vám jde především o dovolenou u moře, tak ani krásné pláže, čisté moře a docela nízké ceny výše uvedené handicapy nevyváží. Rumunské resorty zkrátka v mezinárodním srovnání s Itálií, Řeckem, ale ani sousedním Bulharskem nemohou obstát.
Přesto radíme, pro tu změnu, zajeďte tam někdy. Nejlépe před začátkem sezony nebo těsně po ní. Dovolenkáři, tedy v drtivé většině domácí Rumuni, zalidňují černomořské pláže v masových počtech jen od konce června do počátku září a po zbytek roku je tu prázdno. Moře obvykle vydrží teplé do půlky října. Garantujeme zážitky, které si budete dlouho pamatovat. A ti dříve narození si možná připomenou doby před rokem 1989, kdy Mamaia, Eforie i Mangalia patřily ke stálicím letních dovolených v rámci "spřátelených" komunistických zemí.
Široké pláže na pozadí komunismu
Ta část rumunského pobřeží Černého moře, kterou lze využít pro plážovou turistiku, není dlouhá, jde o asi 70 kilometrů dlouhý úsek od bulharské hranice směrem na sever. Největší město oblasti, důležitý přístav Constanţa, přechází směrem k severu v plochou kosu, na které vyrostlo největší zdejší letovisko Mamaia s krásnou, sedm kilometrů dlouhou pláží. Jižně od Constanţy pak najdete dva větší resorty, Eforii a Mangalii, a to je skoro všechno.
Rumunské pobřežní resorty zažívaly zlatý věk v 60. až 80. letech 20. století, kdy sem hojně jezdili na rekreaci občané těch komunistických zemí, které neměly teplé moře. Tedy např. obyvatelé Československa, NDR či Polska. Tehdy vyrostly monstrózní socialistické hotely, typ jednoduchých paneláků přesazených z města k moři. Od té doby se tady, na rozdíl od nedalekých přímořských středisek v Bulharsku, skoro nic nezměnilo. Renovovaných nebo nových hotelů a penzionů je poskrovnu, ulice ani pláže zrovna nevynikají čistotou, doplňkové služby jsou minimální. Zkrátka jeden velký skanzen komunismu v zemi, která je dnes politicky svobodná, kde jinde tohle najdete?
Pozor na to! Dostat se na pláž nemusí být snadné.
O toulavé psy není nouze, na rozdíl od divokých smeček z rumunských hor jsou ale tihle neškodní (Eforie Sud).
Pláže nemají sprchy nebo se za ně platí. Vývěsní štít restaurace je tak otřískaný, že název už nelze přečíst. Každou chvíli se vám o nohy otře toulavý pes. Každou druhou chvíli projede po ulici stovkou černý mercedes se řvoucím motorem, kouřovými skly a bukurešťskou značkou: místní mafie vám dává vědět, kdo je tady pánem. Zábradlí u nábřežní promenády je tak rezavé, až se rozpadá, možná 25 let ho nikdo nenatřel. Schody vedoucí dolů na pláž se už rozpadly, musíte jinudy. Můžete mluvit anglicky, německy, rusky, francouzsky či italsky, stejně vám to tady často nebude k ničemu.
Vylidněné pláže v Eforii Nord
Bahno, černé bahno
Když otočíte pohled od moře do vnitrozemí, rychle zjistíte, že krom "folklóru", který se na ulicích rumunských resortů jaksi přirozeně odehrává, tu není v podstatě nic k vidění. Pozůstatky z římských dob v Constanţě jsou tak minimální, že to nestojí za řeč, a kdysi nejvýstavnější budova města, secesní Kasino (Cazinoul), se v současnosti mění ve smutnou ruinu. Při západu slunce to vytváří mrazivý, surrealistický obraz.
Ale přece! Je tu jezero Techirghiol, na dohled z Eforie. Tato laguna má impozantní rozlohu (přes 11 km²), velmi slanou vodu a hlavně v ní rozpadem planktonu vzniká tzv. sapropelové bahno. To má blahodárné účinky zejména na revmatismus, proto ve stejnojmenném městečku u jezera vzniklo velké sanatorium, kam se mnoho Rumunů jezdí léčit. Vy ale zamiřte do "lázní" přímo u vody.
Casino v Constanţě. Možná bude zase jednou takhle vypadat, současný stav je o mnoho horší.
Sprchy v "lázeňském centru" u jezera Techirghiol
Dá to trochu práci najít, nečekejte tu směrovky nebo jinou navigaci. Z Eforie je třeba popojet do Techirghiolu sběrným taxíkem a místní vám pak už ukážou, kudy, ptejte se na lacul, tedy na jezero, jinak vás pošlou do sanatoria. Polorozpadlý betonový komplex "lázní" působí zvenku příšerně zanedbaně a uvnitř to není jiné... ale to bahno! Po zaplacení vstupného vám obsluha doručí otřískaný kbelík plný mazlavé, páchnoucí hmoty, kterou si natřete celé tělo (komplex má část "textilní" a nudistickou, oddělenou pro muže a ženy) a pak na sluníčku vysycháte, dokud se z vás černý povlak nezačne odlupovat. Můžete to zkusit na lehátku, byť najít nějaké, které by bylo funkční, není zrovna snadné.
Až se dosyta vybahníte, skočte do jezera, ale ne hlavou napřed – slanost vody se tu blíží 10 % a utopit se tedy sice nemůžete, zato zbavit se vody z očí jde pak dost těžko. Paralela s Mrtvým mořem je bližší, než by se mohlo zdát. A pak je třeba nastoupit do sprch. To není nic pro slabé povahy, po podlaze leze kdeco a podobnost s kasárnami je víc než zřetelná. Taková je rumunská riviéra!
Může se hodit
Valašsko a Dobrudža versus Transylvánie a Banát: dvě tváře Rumunska V Rumunsku ovšem existují velké regionální rozdíly, v rámci EU jedny z vůbec nejvyšších. Za hospodářsky nejvyspělejší oblast platí tak jako jinde hlavní město Bukurešť, dále následují vnitrozemské oblasti na sever a západ od karpatského oblouku: Banát a Transylvánie. Na konci vnitrorumunského žebříčku se podle metodiky Eurostatu krčí nejzaostalejší severovýchod (část historické Moldávie) a jihovýchod, tedy Valašsko a právě pobřežní oblasti. Poněkud paradoxně patří tedy turisticky využívané rumunské pobřeží mezi ty chudší části již tak chudého Rumunska. Důvody je asi třeba hledat v odlišném historickém a kulturním zázemí: zejména Transylvánie dodnes nese výrazné stopy středověké německé a maďarské kolonizace, za turecké nadvlády si tyto oblasti vždy uchovaly vysoký stupeň autonomie, později se staly součástí Rakouska-Uherska a jsou prostě blíže Evropě než zaostalejší rumunský východ. |
