V rodinném ráji hluk do dvou do rána
Pobývali jsme v menším středisku Sa Coma na východě ostrově. Přeplněný hotel jsme v druhé půlce července čekali. Jakožto rodiče pětiletého dítěte, které přes prázdniny nemá školku, jsme se rozhodli spojit příjemné s užitečným a užít si „klidnou“ dovolenou s dítětem. Podobný nápad mělo ale samozřejmě více rodičů.
Jídelní hala hotelu praskala ve švech a při snídani nebylo kvůli křiku dětí a dospělých slyšet vlastního slova. To by se ještě v resortu zaměřeném na rodiny s dětmi dalo pochopit. Co se ovšem pochopit nedalo byl noční hluk, který nedovolal nejen sednout si v klidu na terasu, ale později ani usnout. Nejen z našeho hotelu, ale i z okolních podniků se rozléhala okolo hlasitá hudba často až do dvou hodin do rána šest dnů v týdnu.
„Naši hosté to mají rádi,“ pokrčila recepční rameny, když jsme si druhý večer přišli jemně stěžovat s tím, že (nejen) naše dítě nemůže v takovém hluku spát. Setkali jsme se tak s naprosto opačnou zkušeností, než kterou popisují místní sdělovací prostředky. Podle nich totiž po masivních protestech ubylo turistů, především z Velké Británie a Německa. Úbytek turistů je údajně tak citelný, že někteří manažeři dali personálu uprostřed července volno a mají obavy o zachování práce.
Většina míst, která jsme během naší týdenní dovolené navštívili, přitom pod náporem turistů trpí. Středisko Sa Coma, kde jsme byli ubytovaní, je proslavené dlouhou písečnou pláží. Ceny lehátek odpovídají její popularitě – za celodenní pronájem dvou lehátek a slunečníku si připravte obnos 36 eur (900 Kč). I při této ceně bylo nalezení volného lehátka na přeplněné pláži téměř nemožné. Tlačenice je logicky nejen na pláži, ale i v moři, takže pokud si chcete jít zaplavat, musíte se nejdříve probít hradbou turistů.
Zjevné omezení turismu se nekoná ani v přilehlých podnicích, kde je těžké sehnat stůl. Když se bavíme s místními, od každého se dozvídáme něco jiného. Zatímco mnoho obyvatel si nadále stěžuje na přeplněnost, jiní úbytek vnímají a bojí se ztráty zaměstnání.
„Je tady mnohem méně turistů než před rokem. Nechtěli jsme je, tak teď to máme,“ popisuje nám manažer restaurace, přestože s obsazeností jeho podniku je na první pohled všechno v pořádku. Všechny stoly jsou plné a číšníci se nestačí otáčet. „Mně to vlastně nevadí, je to teď větší pohoda, ale jestli to takhle půjde dál, tak přijdeme o práci,“ dodává manažer.
