Maledivy pro mě vždycky byly jednou z vysněných destinací, ale zároveň z těch ve škatulce „drahé, snad někdy.“ Když jsem však letos na jaře objevila zpáteční letenky Praha-Malé za necelých 11 000 korun, zkusmo jsem si řekla, že trochu zapátrám na internetu, jestli by to přece jen nějak nešlo.
Lokální ostrovyCestování na tzv. lokální ostrovy, kde žijí běžní Maledivci, je pro turisty oficiálně dovoleno teprve od roku 2010. Větší výstavba penzionů a hotelů začala o dva roky později. |
Nejdřív jsem prohlédla desítky nabídek rezortů, ale jejich ceny začínaly na několika tisících za noc a končily i v řádu statisíců za jediné přespání. Pak jsem zkoušela v jiných zemích námi velmi oblíbené ubytování u někoho v bytě či domě na Airbnb, ale ani tam jsem příliš nepochodila. Většina nabídek byla do hlavního města Malé a pak na zcela neznámé ostrovy. Tak začalo horečné hledání možností, jak po Maledivách cestovat, abychom toho za 15 dní dovolené viděli co nejvíc.
Pročetla jsem desítky a desítky článků, zkušeností jiných cestovatelů a jejich debat a vyplatilo se. Zjistila jsem, že cestování mezi ostrovy je možné hydroplánem, rychlolodí nebo běžným trajektem. První dvě varianty jsou dost nákladné finančně, poslední možnost zase časově. Na vzdálenější ostrovy se totiž dostanete i za týden a víc, a tak jsme pro naši cestu vybrali tři atoly nejbližší hlavnímu městu Malé – Severní Malé, Jižní Malé a Vaavu.
Na trhu v Malé musíte rozhodně ochutnat čerstvý kokos
Jedna ze zajímavostí hlavního města Malé - Velkopáteční mešita
Ubytování, jídlo a výlety nás nakonec vyšly na jednoho na zhruba 16 tisíc korun, takže komplet s letenkou byla cena za osobu na 15 dní 27 tisíc korun.
Sami na atolu. Připadali jsme si jako celebrity
Cesta s přestupem v Dubaji trvá asi 11 hodin a v Malé přivítá turisty velké teplo a vlhko. Letiště je na uměle vybudovaném ostrově Hulhulé, do hlavního města z něj jezdí každých pár desítek minut trajekty. Místní lidé Malé přezdívají betonová džungle a tahle přezdívka dost sedí. Ostrov je z jednoho konce na druhý posetý vysokými domy, úzké uličky jsou plné skútrů a taxíků, i když dostat se na jeho druhou stranu je v hustém provozu často rychlejší pěšky. Jedinou zelení je tu Sultánův park, což je ale jen pár stromů posetých netopýry.
Romantický západ Slunce pod palmami
Za návštěvu v Malé určitě stojí (samozřejmě ve vhodném oblečení) Velkopáteční mešita, Islámské centrum a hlavně rybí a ovocný trh. Rozhodně ochutnejte čerstvý kokos a jednu z místních specialit, ručně dělanou kokosovou tyčinku bondi.
Naše první cesta vedla na nejsevernější ostrov atolu Severní Malé, Dhiffushi. Zpětně vzato byl tenhle ostrov asi nejlepší. Cesta trajektem trvala zhruba tři a čtvrt hodiny a po příjezdu na nás v přístavu čekali zaměstnanci hotelu. Byli jsme v něm téměř sami, zřejmě kvůli období, kdy jsme přijeli. Hlavní sezona je na Maledivách od listopadu do dubna, to je největší teplo a sucho. My jsme přiletěli v polovině května, v začátku období dešťů. Pršelo ale jen dvakrát a velmi krátce.
Naše první kroky vedly po ubytování samozřejmě na pláž. Krásná, čistá, s bílým pískem a výhledem na jeden z nejstarších rezortů Malediv. Slunečníky a lehátka zdarma na pláži, nikde nikdo. Místní se koupat téměř nechodí, a když ano, rozhodně ne na pláže pro turisty. Na těch místních ale zase není tak čisto, odpadky jsou na Maledivách největším problémem, se kterým si země neví rady. A řeší ho různě – na každém ostrově je malá skládka, něco se pálí, něco odváží, něco odplaví moře. Na odpadcích je mimo jiné postaven i nový ostrov Hulhumalé u hlavního města, který má vyřešit nedostatek místa v Malé i potápějící se ostrovy kvůli stoupající hladině moře.
V tropech bez tropického ovoce
Cestovat po lokálních ostrovech levně znamená i stravu v místních bistrech. Restaurace tu nehledejte, nějaký velký výběr také ne. Maledivci jedí ryby, hlavně tuňáka. Nejčastěji je připravován jako kari s rýží nebo nudlemi, dostanete k němu vajíčko na způsob volského oka.
Maledivská kuchyně je podobná indické, tedy pikantní až pálivá. Během modliteb je zavřeno nebo se nevaří, ale na každém ostrově najdete malé obchody s potravinami, kde se dá drobné občerstvení běžně koupit. Překvapením pro mě bylo, že byť je to tropická země, tropické ovoce tu moc nekoupíte. Maledivy toho totiž pěstují jen velmi málo a jen na některých ostrovech. Většina potravin se dováží, hlavně z Indie a Šrí Lanky. Samozřejmostí je pití výhradně balené vody.
Maledivské ostrovy jsou až neuvěřitelně rozdílné. Vedle „betonového“ Malé tu najdete ostrovy celé zelené, pokryté palmami a hustou vegetací, ostrovy, na kterých není kromě pár domků téměř nic a měří jen pár set metrů, ale i ostrovy s trochu čilejším turistickým ruchem, kde jsou i desítky hotelů a restaurace, jak je známe třeba ze Středomoří. Takovým ostrovem je Maafushi, čilé středisko v Jižním Malé atolu. Soukromí tu nehledejte, zato je tu víc možností zábavy, větší výběr kvality ubytování a taky pestrá nabídka vodních sportů a výletů. Větší konkurence zároveň tlačí ceny níž, tak se nám vyplatilo s většími výlety čekat až tam. Celodenní výlet lodí se šnorchlováním na několika zastávkách tu seženete i za 20 dolarů, jinde jsou obvyklé ceny kolem 35 USD, i více.
Protože jsme chtěli dovolenou co nejpestřejší, zbývající dva ostrovy jsme vybrali spíš divočejší, s minimem ubytování, hodně malé a zelené. Gulhi v Jižním Malé Atolu je dobře dostupný z hlavního města a je na něm hezká pláž. Asi nejvíc mi z něj však utkvělo v paměti to, že jedinými dalšími turisty tu byly dvě Češky. Ostrov Fulidhoo v atolu Vaavu je úplně malý, jen asi 200 × 600 metrů a ubytovat se tu můžete jen ve dvou malých guesthousech po třech pokojích. Velkou atrakcí jsme tu byli pro místní, kteří se všichni bez problémů domluví anglicky (vyučuje se už od počátku školní docházky) a turista je pro ně vítaným zpestřením stereotypního života.
Místní obyvatele nejde nemilovat
Maledivci jsou prostě nezapomenutelní. Během svého cestování po všech koutech světa jsem se snad ještě s takhle milým a usměvavým národem nesetkala. Zcela jistě je to z části dané minimálním turistickým ruchem na lokálních ostrovech, který je ještě nemohl „zkazit“, ale i oni sami říkají, že nejcharakterističtější vlastností je pro ně přátelskost. A skutečně je, stejně jako skromnost. Velká většina z nich nejen že nikdy nebyla mimo Maledivy, ale často se nepodívali ani na jiné vzdálenější ostrovy své země. A přesto jsou skromní, spokojení se svým životem, šťastní.
Místní specialita - velmi pohodlné a na údržbu nenáročné závěsné houpačky jsou na každém kroku.
Ulička ve vesnici na ostrově Gulhi. Stavebním materiálem spodní části místního obydlí je korál.
Maledivské ženy tráví čas většinou venku povídáním. Nebo třeba hraním karet.
Výrazným stavebním materiálem na domy místních jsou korály, dnes je už ale tento způsob kvůli devastaci přírodního bohatství zakázaný. Uvnitř domů jsou jen holé místnosti, kvůli víře striktně oddělené pro muže a ženy. Spí se na zemi na matracích, které ráno opřou o stěnu, aby měli kudy chodit. A přitom by se rozdali, návštěvě nabízejí všechny své skromné zásoby.
Život tu má stále stejné tempo, muži loví ryby, ženy se starají o děti. Ekonomiku Malediv totiž tvoří z 60 procent turistický ruch a ze 40 zbývajících právě rybolov. A že jsou tu pro něj skutečně ideální podmínky! Pěknou rybu k večeři si můžete ulovit i jen tak kdekoli ze břehu na obyčejný kus vlasce omotaného kolem PET lahve.
MaledivyMaledivská republika je ostrovní stát v Indickém oceánu. Souostroví tvoří řetězec 19 korálových atolů, počínající 500 km jihozápadně od břehů Indie a táhnoucí se v délce zhruba 800 km severojižním směrem. Celkově se Maledivy sestávají z 1196 ostrovů. Maledivy jsou zapsány v Guinessově knize rekordů jako nejplošší země světa. Nejvyšší místo ostrova leží jen 2,5 m nad mořskou hladinou. Zdroj: Wikipedie |
Maledivci jsou také národem velmi milujícím děti. Tradiční rodiny mají kolem pěti i více dětí a lidé tu milují všechny děti, tedy i turistů. My jsme Maledivy navštívili s 2,5letou dcerou a právě ona byla jedním z klíčů do srdcí a duší místních lidí. Okamžitě ji vzali mezi sebe a zahrnovali ji stejnou pozorností a péčí jako děti vlastní.
Zároveň se dospělí záhy ukázali jako velmi „moderní“ muslimové. Země je oficiálně stoprocentně muslimská, jiné náboženství nepřipouští. Nejde však o nějaký fanatismus. Ženy tu sice chodí zahalené, ale do debat o náboženství, politice, západním vidění světa i praktickém životě se s námi každý den mnohokrát dávaly vedle mužů i ony.
Islám se tu turistů dotýká ve třech omezeních, která platí právě jen na lokálních ostrovech, na rezortech se vše řídí západními pravidly. Pokud ale chcete chvíli být mezi místními, je třeba dodržovat tři pravidla:
1. Zákaz dovozu a pití alkoholu, a to jakéhokoli. Zapomeňte tak na večerní drink na pláži nebo pivo k jídlu.
2. Zakázáno je koupání v bikinách mimo vyhrazené části pláže, tzv. bikini beach. Jinde musíte mít tričko a kraťasy, což je ale vzhledem k velkému riziku spálení při šnorchlování vlastně výhoda.
3. Oblečení by mělo dosahovat alespoň po kolena a nemělo by příliš odhalovat ramena a dekolt. Pokud tato tři pravidla turista respektuje, vezmou ho místní mezi sebe okamžitě a velmi vřele.
Místní přesně vědí, kam vzít turisty na pozorování delfínů. Plavat se s nimi nedá, okamžitě jsou pryč. Zato rejnoka potkáte pár metrů od břehu.
Žraloka nakrmíte, želvu pohladíte, delfína zahlédnete
Nejkrásnější je na Maledivách jednoznačně podmořský život. Křehké korály, pestrobarevná hejna rybiček, delfíni, ale i obrovští rejnoci manta nebo žralok obrovský, dorůstající délky až 18 metrů. To všechno tu můžete vidět celkem běžně.
Nám se povedlo zahlédnout několik menších rejnoků hned při prvním šnorchlování pár desítek metrů od břehu. Na lepší potápění nebo šnorchlování je pak určitě lepší zaplatit si výlet s místními. Vědí, na jakou část útesu zajet, a vy se tak můžete jen položit do vody, nechat se unášet jemným proudem a pozorovat podmořský svět a jeho stovky a stovky rozmanitých podob. Najdete tu rybky všech barev a velikostí, na některé si můžete téměř sáhnout.
Několik rad na cestu
|
Na korály je třeba dávat velký pozor, jsou totiž extrémně křehké a i jemným dotykem se ulomí. Na mnoha místech, zvláště v bezprostředním okolí ostrovů, jsou už zcela zničené. Jejich zkáze přispívá i oteplování vody v oceánech, na což jsou velmi citlivé. Pokud máte štěstí, je možné na Maledivách vidět i plaché želvy nebo vyrazit honit lodí delfíny dovádějící ve vlnách. Na několika lokalitách je pak možné spatřit i další podmořské vzácnosti – rejnoky manta nebo žraloky obrovské, neboli velrybí.
Pro nás byl největší zážitek s podmořskými živočichy hned na prvním ostrově Dhiffushi. Jednou večer nás totiž místní kluci pozvali na krmení svých „domácích mazlíčků“. Několik měsíců chodili každý den kousek od břehu krmit malé žraloky a rejnoky, až si je ochočili na přesné místo a čas. Stoupli jsme si tedy všichni do mělké vody, do ruky si vzali rybí zbytky a ponořili ruku pod hladinu až ke dnu. Zatímco asi 40centimetroví žraloci se po jídle vrhali a trhali nám ho z rukou, malí rejnoci elegantně překryli celou ruku svým saténově jemným tělem a pomalu si vychutnávali rybí dobroty. Až později jsme se dozvěděli, že jde o velmi jedovatý druh a bodnutí jeho bodcem kvůli nedostupnosti lékařské péče většinou znamená minimálně amputaci části nohy.
Maledivy
