Na město Tata plynule navazuje sousední Tatabánya, která vznikla díky těžbě uhlí, přesněji lignitu. Většinu její zástavby tvoří paneláky, za kterými se zvedá skalnatá hradba pohoří Gerecse. Motoristé, kteří dole po dálnici sviští k Budapešti, tu pravděpodobně zaregistrují obří sochu dravého ptáka, který z výšin hledí do kraje. Proto prvně míříme k ní, a to do výletního centra Gerecse kapuja (Brána Gerecse) položeného vysoko nad městem.
Pompézní socha ztvárňuje Turula, mýtického dravce a hlavní postavu legendy, která popisuje příchod Maďarů do Panonské pánve. Kdesi daleko na východě maďarská princezna Emese ulehla k spánku. V noci se jí zdálo, že se k ní do lůžka snesl ohromný dravý pták – turul (pravděpodobně některý z druhů sokola či raroh velký). Pokud vás teď něco napadlo, tak vás to napadlo správně. Devět měsíců poté se princezně narodil syn. Ten dostal jméno Álmos, což znamená „zrozený ze snu“. Věštci chlapci předpověděli, že Álmos odvede svůj lid do nového domova, který ovšem on sám nikdy nespatří. Za čas se Álmos stal vladařem. Jednou na obloze zpozoroval svého otce Turula, jak letí k západu. To považoval za znamení. Álmos zburcoval svůj lid a společně Turula následovali. Na úpatí Karpat Álmos náhle zemřel. Vedení okamžitě převzal jeho syn Arpád. Následně Maďaři úspěšně překonali Karpaty a šťastně doputovali do své nové vlasti.
Bizarní legenda možná vyvolá úsměv. Zvlášť, když se na infopanelu dočítáme, že zdejší Turul představuje největší „sochu ptáka v Evropě“. Ovšem pozor: Turul se řadí mezi maďarské státní symboly, podobně jako u nás dvouocasý lev. Takže naše švejkování by asi místní urazilo. Podobných soch se na území historických Uher nacházelo více. Dříve se Turul tyčil nad slovenskou Nitrou, rumunským Brašovem i ukrajinským Mukačevem. O nich se návštěvníci více dozvědí z přilehlé naučné stezky. Kromě gigantické sochy Turula si tu užijete i skvělé výhledy.
Spektakulární jeskyně
Gerecse kapuja boduje u příznivců pěší turistiky. Horstvo Gerecse se skládá hlavně z vápenců. A kde jsou vápence, tam se obvykle vyskytují krasové jevy. Chvíli cesty od Turula upoutá naši pozornost černá Selimova jeskyně (Szelim barlang). O ní se vypráví spousta pověstí. Část z nich zmiňuje tatarský vpád, kdy tu údajně východní nájezdníci brutálně pobili místní obyvatele, kteří se sem před nimi schovali. Jiné uvádějí podobný příběh, ovšem z období válek s Osmany. Turci tu prý také zakopali poklad. Mezi místními venkovany dříve kolovaly zprávy, že jeskyně je plná kostí povražděných křesťanů.
Název Selimovy jeskyně se pravděpodobně vztahuje k dobám, kdy část Uher ovládala Osmanská říše.
Díky hrůzostrašným příběhům jeskyně odjakživa přitahovala různorodé badatele. Výzkumy přinesly bohaté nálezy pozůstatků pravěkých zvířat i stopy lidského osídlení z doby kamenné. Archeologové tu také objevili zbytky koster přibližně dvanácti lidí, jejichž stáří spadá zhruba do doby starověku.
Jeskyně sice postrádá krápníkovou výzdobu, nicméně svými monumentálními prostorami bere dech. Podmanivou krásu Selimovy jeskyně zvýrazňuje fantastická hra stínu a světla, které sem dále proniká z bočních vstupů i otvoru ve stropu.
Jedinečná rozhledna
Nad jeskyní přechází vápencová stěna do náhorní plošiny. Na ní převládají listnaté lesy. Pokroucené duby doplňují jasany i javory, chvílemi se objeví husté houštiny dřínu. V otevřených pasážích dominuje nezaměnitelný posel Středomoří, a to ruj vlasatá. Občas pěšina prokličkuje kolem závrtů, jindy ji zase doprovázejí ostré škrapy.
Náhle stezka vyústí na palouk, kde se tyčí vysoká konstrukce těžní věže. Tady přírodu vystřídala technická památka. Kovová věž se proměnila na netradiční rozhlednu, která nese jméno bývalého ředitele zdejšího uhelného revíru – Vincenta Ranzingera. Výhled je odtud parádní.
Po Vincentu Ranzigerovi je nazvána další naučná stezka. Ta nás dovedla zpět k východisku Gerecse kapuja. Stezka se věnuje zdejšímu rostlinstvu. Jen škoda, že infopanely jsou pouze v maďarštině. Fotografie nám však rozšifrovaly jejich obsah. A poskytly nám základní lekci botanické maďarštiny. Například za jazykolamem „medvehagyma“ se skrývá starý dobrý známý medvědí česnek, který tady zjara hojně roste. Mimochodem, doslovný překlad maďarského výrazu také znamená medvědí česnek. Na parkovišti potkáváme dvojici se sedáky a horolezeckou výbavou. Milovníky adrenalinu sem totiž vábí soustava ferrat.
Unikátní krasová zřídla
Infomateriály zdůrazňují, že pohoří Gerecse oplývá vydatnými zdroji vody. Za severním předměstí města Tata se rozprostírá areál Fényes, jehož název vychází z průhledné vody zdejších unikátních krasových vývěrů. Ty vytvářejí soubor malebných jezer. Mezi nimi nejvíce vyniká ostře modré Grófi-tó (Hraběcí jezero).
Grófi-tó je určené pouze pro zkušené plavce. Trénují v něm i potápěči.
Grófi-tó je v reálu ohromná vyvěračka. Zde se dere z podzemí čistá voda se stálou teplotou okolo dvaceti stupňů. Původně toto místo vlastnili Esterházyové a u vývěru odpočívala tehdejší aristokracie. Již tenkrát se Grófi-tó využívalo ke koupání Zároveň si Esterházyové vedle sousedních vývěrů zbudovali relaxační lázně podobné nynějším jacuzzi. Grófi-tó pořád slouží jako jedinečné přírodní koupaliště s hlubokou průzračnou vodou. Současně tvoří epicentrum rozlehlého volnočasového areálu, kam postupně přibyly bazény pro děti, restaurace a kemp. Za vstup se platí, v létě tu bývá narváno.
Jižní půli areálu Fényes naopak vládne příroda. Návštěvníkům ji zpřístupnila naučná stezka. I ona je zpoplatněna. Ovšem stojí za to. Po pár minutách chůze příchozí pohltí džungle lužního lesa protkaného kanály, stružkami a dalšími krasovými vývěry.
Trasa naučné stezky je dlouhá 1,5 kilometru. Text infopanelů obsahuje i anglickou mutaci.
Na rozdíl od klasických luhů je zdejší voda nezvykle čistá. Mezi kmeny i polštáři svěží trávy se lesknou modrá oka jezírek obklopená pahýly stromů. Z každého zákoutí čiší exotika tropického pralesa. Trasa stezky vede převážně po dřevěných lávkách. Byť naše republika je krasová velmoc, tak podobné vyvěračky nejblíže spatříme v rumunských Karpatech nebo na Balkánu. Maximální hloubka krasových vývěrů činí osmnáct metrů.
Příjemná promenáda
Městu Tata vládne vodní živel, proto se často prezentuje jako „město vody“. Historické jádro začíná hned za promenádou, která se vine na břehu jezera Öreg-tó. Jezero vzniklo uměle a zaplavilo bažinatou pánev. První hráz tu zbudovali antičtí Římané, nynější nádrž pochází z poloviny 18. století. Öreg-tó se pyšní primátem největšího rybníka Maďarska. Zároveň představuje eldorádo pro milovníky jachtingu a na jeho východním břehu se táhne oblíbená pláž.
Za horkého podvečera pulsuje promenáda přímořskou atmosférou: na vlnách se houpají zakotvené jachty, ve vzduchu skřehotají racci a ze záhonů pronikavě voní květiny. Nad hladinou jezera se zubatí obrysy kamenného hradu. O něm se tvrdí, že je největším vodním hradem Maďarska. Původní středověké stavbě pozdější přestavby vtiskly romantickou tvář a nyní hrad představuje chaotický koktejl stavebních slohů.
Vodní hrad zosobňuje styl „každý pes jiná ves“.
Rybník Öreg-tó tvoří důležité stanoviště vodního ptactva. Pravidelně se na něm během podzimu koná tradiční výlov.
Kousek od hradu na chuťové pohárky rafinovaně zaútočí michelinská restaurace Platan Bisztro. Další útulné kavárničky najdete roztroušené po okolí. Tajuplnému hradu nastavuje zrcadlo luxusní zámecká rezidence. Zámek taktéž pochopitelně patřil pohádkově bohatým Esterházyům. Tady trávil krušné chvíle krátkodobého exilu císař František I., když opustil Vídeň po porážce od Napoleona v bitvě u Wagramu. Venkovský prvek do centra města přinesla rázovitá polodřevěná zvonička. Ta zdobí park za rušným bulvárem.
Od kalvárie k vodním mlýnům
Jihozápadní půli starobylého centra otevírá monumentální chrám Povýšení svatého Kříže. Z něj zbývá kousek cesty na kalvárii. Tam se šklebí stěna opuštěného lomu, která odkryla vrstvy vápenců. U jejího úpatí se ukrývá geologická expozice. Naopak nahoře se bělá kaplička s kalvárií. Odtud máme město jako na dlani. Nejnáročnější cestovatelé určitě rádi zdolají blízkou rozhlednu. Ta pochází z období prvopočátků rozmachu turistiky.
K opuštěnému lomu na kalvárii zajíždí turistický vláček. V geologické expozici se turisté seznámí s krasovými jevy.
Na opačné straně města se vedle jezera Öreg-tó rozkládá rybník Cseke-tó. U něj Esterházyové založili anglický park. A zkrášlili ho orientálním letohrádkem, který evokuje mešitu i umělou zříceninou. Do ní zakomponovali kamenné články přenesené z trosek románského opatství Vértesszentkereszt. Poblíž parku se nachází starý vodní mlýn. Tato památka nedávno absolvovala povedenou rekonstrukci, která provázala tradiční architekturu se soudobým designem. Interiér přenese návštěvníky do období, kdy Tata byla proslulým mlynářským centrem. Tenkrát se tu otáčela kola devatenácti vodních mlýnů. Jejich pozůstatky se dochovaly na více místech. Některé mlýny se změnily na restauraci i obytné budovy, jiné bohužel chátrají.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditSnadno od sousedů Výletiště Gerecse kapuja se sochou Turula, Selimovou jeskyní a rozhlednou je pro motoristy snadno přístupné díky blízkému výjezdu z dálnice. A nabízí příjemnou poznávací pauzu během cesty do Budapešti či na jih Maďarska. Tata s okolím je rovněž skvělou destinací k aktivnímu prožití prodlouženého víkendu. Internet Kompletní turistickou prezentaci města Tata a inspiraci k programu vaší návštěvy získáte zde. Podrobnosti o značených stezkách, praktické tipy i plán ferrat ve východisku Gerecse kapuja najdete zde. Základní přehled o naučné stezce kolem krasových pramenů a sousedním volnočasovém komplexu můžete načerpáte na těchto stránkách. |
