Návštěvníci se tu hlavně rekrutují z řad domácích, cizinci o této nevšední kráse moc nevědí. Atraktivní geopark vznikl proměnou mamutího povrchového dolu, který leží těsně vedle silnice z Gántu do Zámoly.
Gánt se nachází v krasovém pohoří Vértes (někdy též Vértes hegység), které geomorfologicky přísluší do Zadunajského středohoří. To tvoří součást Panonské pánve. V horninové skladbě pohoří Vértes převládají dolomity. Kromě bauxitových dolů sem vábí návštěvníky nedozírné lesy, kde se již projevuje nádech evropského jihu. Najdete zde také dolomitová skaliska, zříceniny starých hradů, voňavé panonské stepi s bohatou paletou vzácných bylin i četné jeskyně. Pohoří Vértes zároveň křižuje hustá síť značených stezek.
Pro naše cestovatele je geopark v Gántu výborným tipem k zastávce během tranzitu, neboť leží poblíž dálnice do Budapešti. A ze slovenského Komárna je to sem přibližně šedesát kilometrů. Návštěva geoparku se dá hezky zkombinovat s pobytem u nedalekého jezera Velence. O tomto jezeru jsme už v naší redakci psali, přečtete si: Víkend v maďarských Benátkách. Jezero Velence si zamilujete.
Naučná stezka končí soustavou vyhlídek.
Povrchovým dolem vás provede naučná stezka s třinácti zastaveními, bohužel doprovodný text převážně obsahuje jen maďarštinu. Prohlédnout si můžete také návštěvnické centrum. Délka stezky činí 1,3 kilometru.
Rudý Mars i nehostinná poušť
Geopark je nekrásnější za slunečného počasí. Také my jsme zde kvůli hezkým snímkům dlouho čekali na plné světlo.Z časových důvodů jsme vypustili prohlídku ostatních opuštěných dolů, jejichž haldy ostře probleskovaly ze zeleného porostu naproti za silnicí. Určitě sem nechoďte po dešti, to se povrch dolu místy změní na mazlavé oranžové bláto. Trasa stezky je sice vysypaná štěrkem, ovšem pak si z ní neodskočíte do volného terénu.
Bauxit není klasická ruda, která se skládá z jednoho nerostu. Naopak se jedná o horninu s proměnlivým obsahem složitých minerálů. Bauxit vznikl intenzívním chemickým zvětráváním v tropickém podnebí. Zde se začal vytvářet zhruba před 110 miliony let. Tento proces trval s pauzami dohromady 30 až 35 milionů let.
Ačkoli hliník je součástí řady nerostů, například drahého rubínu i safíru, tak jediným jeho zdrojem zůstává bauxit. Blízkými příbuznými bauxitu jsou oranžové lateritické půdy rovníkové Afriky i červená „terra rosa“, kterou známe ze Středomoří. Tam byl také bauxit poprvé popsán. Jmenuje se po místě objevu, a to francouzské vesnici Les Baux-de-Provence.
Těžba v Gántu se naplno rozeběhla roku 1926, skončila v druhé půli osmdesátých let. Do té doby se Gánt pyšnil prvenstvím největšího ložiska bauxitu v Evropě. Nyní se sem opět vrací příroda a měsíční krajinu postupně osidlují první pionýrské rostliny. Kontrast svěží zeleně s oranžovým okolím je velmi efektní. Na dně velkolomu se příležitostně objevují tůně a mělká jezírka. K nim si již našli cestu obojživelníci a na stěnách povrchových dolů zahnízdili sokoli stěhovaví.
Ze slovenského Komárna to do Gántu trvá přibližně hodinu jízdy autem.
Nevlídná pustina tak zvolna ožívá, ale pořád působí nehostinně. Chvílemi evokuje poušť, jindy se zase podobá povrchu dalekého Marsu. Místy ze dna dolu vystupují bizarní solitéry obnaženého dolomitové podloží pokrytého silnou krustou minerálů železa i manganu. Tyto surrealistické útvary připomínají hlavy kamenných postav z tajuplného Velikonočního ostrova, obří nepravidelné homole i vulkanické kužely pak evokují mimozemskou krajinu ze sci-fi literatury.
Podobných míst, kde opuštěné doly hrají všemi barvami, existuje více. Známé jsou například lomy na jílovitý okr u provensálské vesnice Roussillon. Tam toto barvivo těžili už staří Římané. K antickým lomům houfně míří cestovatelé, ale Gánt zatím na turisty spíše čeká. Nás se tu během všedního dne a úplně mimo hlavní sezonu sešlo pouze pár. Barevnými hříčkami neživé přírody se pokocháte i v Česku, byť jsou jiného původu. Populárním cílem výletů se stala pískovna u Rudice v Moravském krasu, pestrými odstíny se vyznačují i profily v Podkrušnohorské pánvi. Ohnivě oranžovou barvou pak žhnou porcelanity v lomu za Medlovicemi poblíž Uherského Hradiště a u Korozluk na Mostecku.
Muzejní štola
Bauxit se v Maďarsku rovněž kutal i pod zemí. Proto geopark zahrnuje také malý skanzen důlní techniky a expozici uvnitř muzejní štoly, která se věnuje hlubinné těžbě.
V Uhrách se o nalezištích bauxitu vědělo už závěrem 1. půle 19. století. Zpočátku měl minimální využití a spíše se testoval jako zdroj železa.
V útrobách dolu na vás čekají různé bizarní stroje, které se uplatnily v době velkokapacitní intenzívní těžby po druhé světové válce. Tehdy se ohromné množství upraveného maďarského bauxitu zpracovávalo v bývalém Československu, a to ve Žiaru nad Hronom, kde vyrostla obří hliníkárna. Hliník sloužil hlavně potřebám tamních zbrojovek.
Podzemní expozice obsahuje spoustu vyčerpávajících informací. Infopanely samozřejmě doplňují dobové fotografie. Mě nejvíce pobavil snímek pásového dopravníku, které v bauxitových dolech vleže přepravovaly horníky.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditVstupné do geoparku činí asi 85 Kč pro dospělého, platí se pouze v hotovosti. Více se o něm dozvíte zde. Naproti geoparku začíná značená stezka, která směřuje k ostatním opuštěným bauxitovým dolům. Do jednoho z nich je vstup prý rovněž zpoplatněn, ostatní by měly být přístupné volně. |
