Až se vám někdy stane, že k vám přijede na návštěvu cizinec a hned u dveří vám nečekaně předá kytici čerstvých květin, neděste se.
Ve světoznámém cestovatelském průvodci Lonely Planet, v kapitole věnované Česku, se píše v rámečku "dejte si pozor na zvyky", že když je někdo pozván do českého domova, měl by přinést kytici.
Na druhou stranu se v rámečku čtenář dozví i užitečnou věc, že by si měl zout boty nejdále v české předsíni. Tento český zvyk totiž ve zbytku světa moc neznají.
MF DNES se rozhodla prozkoumat, jak vypadá Česko v průvodcích, které drží v rukou cizinci, když se proplétají uličkami Starého Města nebo Malé Strany. V mnohém jde o jinou zemi, než ji známe, a to nejen kvůli nepřesnostem, například že Česko zavede euro v roce 2010.
Naposledy se o zkreslených varováních pro cizince mluvilo před měsícem, když vydalo americké ministerstvo zahraničí varování pro návštěvníky Česka. Podle vládní stránky by si měli turisté dát pozor, aby jim číšník nebo náhodná známost nenasypali do pití uspávadlo rohypnol. Česká policie se ohradila, že takový zločin už dlouho nepamatuje.
MF DNES si vybrala nejnovější dostupné vydání Lonely Planet v angličtině z roku 2007 (Central Europe) a pro srovnání konzervativnější pět let starý německy psaný průvodce od nakladatelství Dorling & Kindersley, který pořád ještě někteří návštěvníci Prahy používají, a také populární japonský průvodce Čikiu No Arukikata (Chození po zeměkouli).
Bohémové z Tábora
Asi nepřekvapí, že průvodce Lonely Planet posílá návštěvníky Česka nejdřív do Prahy a do Českého Krumlova. Zajímavé je, že hned na bronzové příčce se umístilo "univerzitní město" Olomouc. Kromě klasických top památek typu Karlštejn, Kutná Hora, Konopiště a Telč mají svůj odstavec v průvodci i neokoukaný Moravský Krumlov díky Muchově Slovanské epopeji nebo Loket. Německý průvodce zve i na Křivoklát a do Veltrus.
Nejvíce to od Lonely Planet schytaly Karlovy Vary. Jsou prý okouzlující, ale s malým "o" (v originále glam). Festivalového prezidenta Jiřího Bartošku (a asi i letošního hosta číslo jedna Roberta de Nira) by asi moc nepotěšila hláška na stránkách knihy, že na karlovarský filmový festival jezdí hlavně "celebrity kategorie B, které se diví, kam se poděla jejich pozvánka do Cannes".
Když už je řeč o filmech, v minikapitole o české kultuře se Lonely Planet zmiňuje o jediném českém filmu – dokumentu Český sen o reklamě na neexistující supermarket. Na druhou stranu možná obyvatele kulturní země bez nějaké velké divočiny překvapí, že globální průvodce vyzdvihuje zdejší "nápadné lesy, které stále zabírají třetinu země".
Lonely Planet také hodně stojí na kuriozitách. Takže jeho autorům neušel Tábor, kam zve speciální rámeček věnovaný "náboženské sektě husitů". Píše správně, že "shromažďovali svůj majetek na náměstí". Teprve v Táboře podle publikace příchozí pochopí pravý význam slova "bohemian" (znamená v překladu jak Čech, tak bohém).
 ČTĚTE10 nejnavštěvovanějších míst Česka |
Nebezpečný Václavák
Asi nejčastěji se v průvodcích analyzují různá nebezpečí, která v daném městě na turisty číhají. Dlužno dodat, že bedekry bývají úzkostlivé, ať už popisují kteroukoli zemi světa.
Lonely Planet i Dorling & Kindersley píšou, že Praha je co do bezpečnosti srovnatelná s městy v západní Evropě. Lonely Planet varuje před pražskými taxikáři a kapsáři, zejména v tramvajích 22 a 9. To je trefné, dokud turisté a zloději neobjeví osmnáctku, kterou se dá také dojet na Hrad.
V německém průvodci (z roku 2003) se však píše, že "v noci by neměla žena jít sama na Václavské náměstí. Přítomní muži by si ji mohli splést s prostitutkou“. Nebo že by se turista neměl na ulici "nechat zatáhnout do hraní karet, protože hráči švindlují".
Samostatnou kapitolou je popis českých policejních sil. Lonely Planet tvrdí, že české policii nemá smysl volat jinak než česky, a Němci se dokonce pouštějí do popisu různých druhů pražských policistů s nakreslenými postavičkami v uniformách. Tady se český čtenář pousměje, protože se dočte, že pražské ulice hlídá i typický "černý šerif" (Der schwarzer Sheriff).
Úsměv však ztuhne po následující větě, že "mnozí z dnešních černých šerifů působili v komunistické tajné policii a ani Češi s nimi nechtějí mít nic společného".
Nejsou však jediní "černí", kterými se knihy zabývají. Podle Lonely Planet se v Česku projevuje "ve velké míře rasismus namířený proti Romům, který může vyústit v nadávky (eventuálně útoky) proti návštěvníkům s tmavou barvou pleti".
Průvodce Lonely Planet varuje před kapsáři v tramvajích 22 a 9. Ale co když turisté i zloději zjistí, že na Hrad se dá dojet i osmnáctkou?
Pivo, the beer, das Bier
Na tom, že české národní jídlo je vepřo knedlo zelo, se shodují německá i anglická kniha. Německý průvodce navíc přichází i s teorií, že na českých jídelníčcích se váha masa u jídel uvádí jako "pozůstatek válečných časů".
Nebyl by to správný průvodce Českou republikou, kdyby se hodně nevěnoval pivu.
Lonely Planet nás velebí coby jedinou zemi, kde je k mání půllitr plzně za méně než dolar. Dorling & Kindersley rozvíjejí úvahu o tom, že Češi jsou na pivo tak hrdí, že v plechovce by ho nikdy nepili, takže plechovkové pivo jde na export. Možná by si cizí turistické publikace měli přečíst čeští číšníci. Cizince varují před některými jejich zvyky, které nám Čechům přijdou buď samozřejmé, nebo jsme se s nimi už smířili.
"Nebuďte překvapeni, když vám vrchní přinese další pivo, aniž jste si ho objednali," připomíná německý průvodce. Ale uklidňuje čtenáře, že nevítané pivo mohou odmítnout. Zvyk prý vychází z toho, že když Češi přijdou k hospodskému stolu, předpokládá se, že tam vydrží až do zavírací hodiny.
A Lonely Planet připojuje další český zvyk, že prázdný talíř číšník často odnáší, jen na něj dopadl příbor, často ani host nestihl dožvýkat poslední sousto.
Jedna věc nás však může hřát. Lonely Planet potvrzuje, že Pilsner Urquell je opravdu "nejlepší pivo na světě".
"Všechny průvodce při varování přehánějí"
Po přečtení turistického průvodce Egyptem získá turista přesvědčení, že jakmile se tam napije omylem nebalené vody, stoprocentně bude mít střevní potíže. Mnozí návštěvníci oblíbené severoafrické země však takový doušek přečkali bez úhony.
Mluvčí Asociace cestovních kanceláří Tomio Okamura na příkladu Egypta ukazuje, že rozhodně nejde o žádnou diskriminaci Česka. Přehánějí všechny průvodce, hlavně v kapitolách o bezpečnosti.
"Nestává se, že by uváděly neexistující jev. Ale někdy věci, které se stanou turistovi zřídka, popisují jako časté problémy," vysvětluje Okamura.
|
VÍTEJTE DOMA, KDE TO NEZNÁTE Svérázné zrcadlo nastavují Česku cizojazyčné knižní průvodce. Nám přijde samozřejmé, že číšník nosí na stůl pivo bez objednání a talíř odnáší hostům před nosem. Cizince před tím tyto knihy varují. Někdy přičítají Čechům zvyky, které nám vlastní nejsou. Co je Lonely PlanetLegendární edice knižních průvodců, původně z Austrálie. Orientuje se na mladé lidi, kteří cestují individuálně a nemají nic zajištěného. Pro batůžkáře má stejný význam jako Michelin s hvězdičkami pro gurmány. Traduje se, že po zařazení do Lonely Planet (v překladu "osamělá planeta") může i nejzastrčenější nepříliš čistý hostel zdražit, protože má přísun hostů zajištěný. Pro knihy je charakteristický jemně sarkastický jazyk a důraz na kuriozity, kterým věnují speciální rámečky. Pozor na Čechy
|
Sám se mnohokrát setkal s pasážemi v turistických brožurách, které vzbuzují spíše úsměv. Mezi lidmi v cestovním ruchu se to bere jako folklor a nikdo si zřejmě na vydavatele bedekrů nestěžoval. Spíše cestovní kanceláře doplňují průvodce vlastními přesnějšími materiály, jako to dělá i Okamurova cestovní kancelář.
Logicky platí – čím vzdálenější země, tím zkreslenější představy o Česku. "Nejznámější je příklad s knedlíky. V japonských průvodcích se dočtete, že knedlíky jsou něco jako chleba, a Japonci mají proto tendenci mazat si na ně omáčku," vypráví Okamura.
Důkladný průvodce připravuje Japonce i na evropský zvyk smrkat na veřejnosti do kapesníku, a dokonce se tam popisuje, jak Češi nejprve žmouláním kapesníku v kapse hledají na látce volné místo, kam ještě nesmrkali.
V japonském průvodci se také mylně uvádí, že v Česku stačí chodit po ulici s kopií pasu a originál nechat v hotelovém sejfu. Není to pravda.
Turistický průvodce po Praze od nakladatelství Dorling & Kindersley.
Správné stání ve frontě
Některé průvodce zase naopak šijí rady na míru podle země, odkud návštěvník přijíždí. V čínsky psaném průvodci se Číňan před cestou do Evropy dočte, jak se správně stojí fronta po evropském způsobu. "Číňané jsou spíš zvyklí před vchodem do budovy vytvářet vějíř, což je ale chaotičtější," vysvětluje Okamura.
Číňané jsou upozorněni, že se v Evropě neplive na zem, a Japonci se dozvídají o evropském zvyku podání ruky. V Japonsku se totiž uklánějí.
Francouzský učitel Christian Mullot z Paříže, který už letos Prahu navštívil a chystá se zpět v říjnu, říká, že knižní nebo internetové průvodce někdy podceňují služby v Česku. "Dočetl jsem se, že síť veřejné dopravy není v Česku na moc dobré úrovni, ale mně to tak nepřišlo. Dostal jsem se všude, kam jsem potřeboval," dělí se o své zkušenosti Mullot. Ten přidal ještě jeden dojem. Od známých slyšel, že v Praze není po setmění bezpečno, ale jemu to tak rozhodně nepřišlo. "Všude jsem se pohyboval naprosto svobodně," uvedl Mullot.
Česko dělal Novozélanďan
Důležitá je však jedna dobrá zpráva. Žádný z průvodců, které MF DNES analyzovala, neukazuje Česko jako nějakou podřadnější zemi na východ od vyspělé Evropy.
Originální verzi průvodce Lonely Planet píšou "nezávislí pozorovatelé", tedy cizinci, kteří ani nemohou české reálie znát úplně do detailu. Jejich výhodou je nadhled. V knize jsou jejich miniprofily.
Česko měl na starosti člověk z opačné strany zeměkoule, Novozélanďan Brett Atkinson, který o sobě v profilu píše, že tu strávil sbíráním podkladů osm týdnů. Začal tu ještě víc obdivovat pivo a speciálně radí nejezdit Škodou Fabia po padacím mostě do hradu, zvláště když uvnitř není prostor na to se otočit.
V Česku překlady Lonely Planet vydává nakladatelství Svojtka. "Do originální publikace o Česku, kterou pochopitelně nepřekládáme, nijak nezasahujeme. Když v jiných překládaných knihách z edice najdeme chyby, tak je hlásíme," říká redaktor nakladatelství Martin Kolář. I lidé z vydavatelství Svojtka si však v dílu o střední Evropě podivností také všimli. "Píší to lidé z anglosaského světa, a především pro své krajany. Asi takové Česko trochu i chtějí mít," dodal Kolář.
Výběr mýtů o České republic e z průvodce Lonely Planet pochází z edice "Central Europe". Na trhu je také edice "Czech & Slovak Republics", která je však momentálně obtížně k sehnání. |
