Dodávkou s dětmi. Na rozlučku s létem míříme do italského Livigna

V horách přichází podzim rychle. V italském Livignu zahánějí na začátku září krávy z letních pastvin dolů do údolí a pak si dají do začátku lyžařské sezony pauzu. Poslední dny léta mají v tomto kdysi zapomenutém alpském údolí své kouzlo.

Jemně prší, hory jsou zahalené do cárů mraků. Na polní cestě se vyhýbáme kalužím. V pozdním odpoledni světla rychle ubývá. Junior statečně šlape v nepromokavé bundě a kalhotách, s kšiltovkou naraženou do očí. Cíl máme před očima: nízké šedé budovy pod lesem. U stavení postávají krávy. Jdeme právě včas. Na farmě Alpe Vago se chystá večerní dojení.

Jsme jen pár kilometru za Livignem. Horské údolí s italským městečkem leží v nadmořské výšce přesahující 1 800 metrů. Takže na českou Sněžku bychom museli postavit pořádně vysokou věž, abychom se takhle vysoko dostali. Přežití místních horalů byla křehká hra s přírodou, kdy v izolovaném údolí hledali všechny možné dostupné zdroje. A dobytek byl základ, na kterém lidský ostrůvek obklopený vysokými horami stál.

Podzimní atmosféra na farmě Alpe Vago

Krávy už čekají v chlévě. Farmář dává základní instrukce: sevřít palec a ukazováček, zmáčknout a trochu potáhnout dolu. A Junior jde na věc. V časech, kdy si děti často myslí, že se mléko rodí v tetrapaku v obchodním centru, stiskne teplý cecík a odstříkne bílou tekutinu. „Bravo,“ oceňuje farmář. Zlatý hřeb programu je pak samozřejmě ochutnávka skvělého čerstvě nadojeného mléka.

Toto místo je v podstatě letní pastvina. Stádo tady zůstává do začátku září, kdy ho zaženou dolů do údolí, což je mimochodem velká sláva. Součástí prohlídky Alpe Vago je i ochutnávka sýrů a uzenin zdejší produkce, hotová přehlídka lahůdek.

Hodně netradiční procházka

Zatímco krávy patří k tradičním obyvatelům údolí kolem řeky Spol, lamy jsou „náplavy“. Malé stádo těchto býložravců původem z jihoamerických And chovají na farmě Tresenda. A půjčují je na „venčení“. Jak taková vycházka s lamami vypadá? Kdo by si myslel, že je to záležitost v doprovodu chovatele, ten je na velkém omylu. Tak jako my. Přijíždíme totiž k areálu Tresendy a před recepcí jsou „zaparkované“ hned dvě lamy, které uždibují trávu. Usměvavá recepční nám dává krátkou instruktáž: „T.J. je větší, ale poslušnější. Když chcete, aby šel, držte vodící lano hned u ohlávky. Když povolíte, lamy to vnímají tak, že se mohou napást. Během vycházky sledujte šipky,“ popisuje. To je všechno. Enjoy!

Vycházka s lamami je vhodná i pro menší děti.

Pak už držíme dvě lamy na laně a vzdalujeme od farmy. Bílá alpaka je trochu svéhlavá a chce ochutnat snad všechny rostliny kolem pěšinky, potoka, vesmíru a vůbec. Lamy patří do čeledi velbloudovitých a stejně jako jejich vzdáleným příbuzným jim neustále dorůstají řezáky ve spodní čelisti, takže se dokáže napást prakticky všude. Jejich vedení zvládá i náš pětiletý Junior, který si nemůže vybrat, kterou ze dvou lam bych chtěl vést. Střídá je po pěti minutách a oči mu září nadšením. Na konci vycházky se jdeme ještě podívat do stájí. Vedle boxů pro koně mají svůj kout i lamy. Polehávají a spokojeně přežvykují seno. A všechny mají roztomile komický předkus.

Monte delle Rezze

Být v horách a nevyrazit na túru? To by byl hřích. Livigno se stalo vyhledávanou destinací pro milovníky kol. Horský masiv, který se zvedá západně nad městečkem, je protkán traily a cyklostezkami. Areál obsluhují lanovky. Moderní kabinové Carosello 3000 má horní stanici ve výšce 2 750 metrů nad mořem. Od ní vede červená značka i cyklostezka na Monte delle Rezze (2 858 m). Nejprve široká cesta se postupem doby změní v horskou pěšinu. Na dětský kočárek to opravdu není, ale s dětskou krosnou je snadno zvládnutelná.

Vycházka od horní stanice Carosello 3000 po hřebeni a zpět do italského horského střediska. To jsme ještě měli úsměvy na tváři.

Na vrcholu je překrásný rozhled na liviňské jezero a okolní alpské hřebeny a také turistická útulna – ideální místo na piknik, aby se dětem horská turistika nezprotivila. Na zpáteční cestě jsou dvě možnosti. Spustit se dolů do údolí opět na palubě kabinové lanovky, nebo vyrazit po červené značce po hřebeni a pak dolů. Tato turistická trasa má číslo 162. Vzdálenost ke kostelu Santa Maria přímo v centru Livigna je to slabých osm kilometrů. Ale to převýšení. Na trase turisté sestoupí o 987 výškových metrů.

Zvolili jsme sestup po vlastních. Udržet děti v dobrém rozmaru pomáhala naučná stezka zaměřená na horskou zvířenu propojená s aplikací v mobilním telefonu. Každé zvíře má svoji sochu, aplikace umí přehrát jeho zvuk a nabízí i kvíz. Vše se jednoduše stáhne do mobilního telefonu pomocí QR kódu. Funguje to skvěle. Místo obvyklé otázky „Kdy už tam budeme?“ děti vyhlížejí další zastávku stezky. Nakonec jsme dokodrcali až dolů. Dospělé členy výpravy ještě dva dny bolely lýtkové svaly.

Výhled na vrcholové partie nad italským horským střediskem

Život v jednom pokoji

Na černobílé fotografii vypadají Enrico Silvestri (1874–1947) a Domenica Bormolini (1880–1959) jako vážní lidé. Vzali se v roce 1908. On byl obchodník s dobytkem, ona se starala o chod velkého domu. Neměli děti. Jejich domov se dochoval téměř ve stavu, v jakém jej Enrico a Domenica užívali. Není divu, že dnes „u nich doma“ sídlí muzeum, které ukazuje, jak lidé v minulosti žili a hospodařili v odlehlém horském údolí.

Mohlo by se hodit:

• Livigno provozuje šest linek hromadné autobusové dopravy. Všechny spoje jsou zdarma. Základní informace o zdejší místní autobusové dopravě najdete ZDE.

• Procházka s lamami trvá 30 minut. Vychází se a končí u usedlosti Trecedna. Vycházku si můžete rezervovat ZDE.

• Prohlídka horské farmy s dojením mléka se v letní sezóně koná jednou týdně. Východiskem je parkoviště P8, odkud se pěšky za cca 15 minut dostane přímo na Alpe Vago. Prohlídku si rezervujte s dostatečným předstihem, bývá o ni značný zájem.

• Aquapark a celou zónu sportovišť najdete u liviňského přehradního jezera na samém konci obce. Podrobnosti o nabídce Aquagranda najdete ZDE.

• Liviňské muzeum se nachází přímo ve středu obce. Jeho webové stránky najdete ZDE.

• Kabinová lanovka Carosello 3000 funguje i v létě, kdy ji využívají turisté a také cyklisté, kteří chtějí využít hustou síť trailů nad italským horským centrem. Její webové stránky najdete ZDE.

Prohlídka začíná v suterénu, který ve starých liviňských domech sloužil jako hospodářské zázemí. Přes patra zaměřená na každodenní život, který se často odehrával v jednom pokoji, končí něčím, nad čím by Enrico a Domenica patrně v údivu kroutili hlavou: příchodem moderního turismu. Ten ekonomiku údolí posunul úplně někam jinam. První dva lyžařské vleky byly zprovozněny roku 1959, tedy v roce, kdy Domenica zemřela. O šest let později, v roce 1965, byl dán do provozu tunel Munt la Schera, který spojil Livigno se Švýcarskem a otevřel dveře turistům z celé Evropy.

Tady je důležité zmínit, že ač je kdysi zapomenuté alpské údolí vyhledávaným cílem lyžařů, cyklistů, turistů, milovníků adrenalinu i vrcholových sportovců, kteří se zde dostávají do formy, udrželo vizuálně starosvětskou tvář. I nové budovy kombinují dřevo a kámen na fasádách a nejsou vyhnané zbytečně do výšky. Mimochodem, špičkoví sportovci to tady mají rádi. Před pařížskou olympiádou v Livignu trénovali Josef Dostál i Martin Fuksa a oba pak brali zlato.

Aquapark, sázka na jistotu

Když panuje opravdu škaredé počasí, cachtání v teplé vodě zachrání den. Aquapark Aquagranda se nachází na samém okraji městečka na dohled od jezera. Své si tady najdou jak rodiče (saunový svět), i malé děti, protože bazény tady postavili už od hloubky 20 centimetrů.

Největší atrakci představuje obří káď vysoko na kovové konstrukci, která se neustále plní vodou a jednou za čas s hromovým šplýchnutím vylije. Sází tady na opravdu teplou vodu, při naší návštěvě 34 stupňů. Samozřejmostí je velké parkoviště před akvaparkem, kde je první hodina zdarma a pak se platí jedno euro za každých šedesát minut a to v automatu před vchodem do aquaparku.

Ach ta cla

V Livignu je pozoruhodná koncentrace benzinových pump a prodejen s parfémy. Kvůli tomu druhému si tam člověk připadá tak trochu jako na letišti. Litr nafty jsme tankovali v přepočtu za 30 korun. Kdo zná ceny na italských pumpách si uvědomí, že tady něco nehraje. Livigno má zvláštní daňový a celní status, který má kořeny v historii a v současnosti je velmi výhodný pro turisty.

Přehradní jezero

Neplatí se zde DPH (daň z přidané hodnoty), spotřební daně a do určité míry ani clo. Důvod? Chudobné odlehlé údolí vedlo místní horaly k pašeráctví. A všichni rozumní vládci si spočítali, že hlídat hranice v horách s nevyplatí. Takže osvobození od cel v dnešním významu zavedl roku 1805 císař Napoleon Bonaparte a v jeho stopách pokračovali Habsburkové, Italové a následně i Evropské hospodářské společenství, tedy předchůdce dnešní EU.

Dodávkou s dětmi

S „garsonkou na kolech“ cestujeme už od roku 2010, kdy jsme vyrazili na expedici do východního Turecka malou dodávkou Mitsubishi L300. Když se nám narodil první potomek, nechtěli jsme nezávislé cestování na čtyřech kolech opustit, naopak jsme začali plánovat několikaměsíční cestu po Evropě. Tu jsme absolvovali v roce 2021 vozem Weinsberg CaraBus 630 ME, kterým cestujeme dodnes.

Jedná se obytnou vestavbou do dodávky Fiat Ducato. Motor má výkon 160 koní, uvnitř mohou cestovat čtyři lidé. Proti sériovému provedení jsme přidali na střechu solární panel a k němu měnič napětí se zdvojenou nástavbovou baterií. Po narození Juniorky jsme rozšířili počet míst na spaní na čtyři plnohodnotná lůžka pomocí zvedací střechy se střešním spaním. Vozidlo je servisováno v Karavan Centru Morava.