Vědí to asi i turisté, kteří se sem po době covidu začínají vracet. „V době covidu byla situace velmi špatná, ale teď se to zlepšuje,“ říká Frank Dietze z agentury Leipzig Tourismus und Marketing a vyjmenovává hned několik důvodů obnoveného přílivu turistů – Lipsko je kulturní metropole a konečně tu mohou koncertovat kapely, mohou se konat výstavy a festivaly, a hlavně Němci opět po covidové uzávěře začali cestovat.
„Chtějí zase poznávat a rádi jezdí po své zemi, vidíme to a počítáme s tím. A ve městě se zase objevují fanoušci fotbalu. Jde o ty, kteří přijeli na nějaký zápas bundesligového RB Lipsko, město se jim zalíbilo a vracejí se, aby ho poznali lépe. Teď bychom rádi uvítali více turistů ze zahraničí,“ říká muž, který vystudoval slavistiku a několik let pobýval i v Česku.
Výlet do centra
S Frankem máme sraz před Gewandhausem, koncertní budovou na Augustově náměstí. Už jen to, že stojí, je z českého pohledu zajímavé. Brutalistní architektura, což Gewandhaus představuje v dokonalé podobě, je u nás v posledních letech bořena, a ne hýčkána. „Tato stavba Rudolfa Skody byla jedinou svého druhu ve východním Německu, kde nemusely být sjezdy zdejších komunistů, sloužila čistě pro hudbu,“ ukazuje Frank na obří „kulturák“ naproti lipské opeře. Význam stavby byl dán i tím, že se v ní a před ní vedly v roce 1989 diskuze o tom, jak dál ve východním Německu, které nakonec ústily v pád totalitního režimu. Ten dům je prostě symbol.
 |
A to už Frank, který není jen průvodce, ale i hrdý Lipšťan, jak se půvabnou češtinou sám nazývá, s nadšením popisuje jiné parády u „Augustusplatzu“. Jde hlavně o komplex budov souvisejících s tím nejdůležitějším, co Lipsko z mého pohledu má – s univerzitou. Míním, že ve městech, kde jsou aktivní fakulty, jedno zda technické či umělecké, mají naději do budoucna. Lipská univerzita také dává celému centru zvláštní krásu. Teď nemyslím ani tak její zajímavou architektonickou podobu, ale onen život – všude jsou stovky a stovky kol a stovky mladých lidí.
Centrum je plné klasických obchodů jako v kterémkoli jiném velkém německém městě, ale tady je spousta knihkupectví a hlavně nejrůznějších hospod a barů. Studenti posedávají na obrubnících na náměstích, užívají si piknik na travnatých plochách nebo popíjejí ve zmíněných hospodách.
Ale zpět na Augustusplatz a ke zdejšímu panoramatu oněch univerzitních budov. Nápady, co udělat se zdejším socialistickým univerzitním mrakodrapem nad náměstím, byly různé. Po revoluci se dokonce ozývaly z vysoké školy hlasy, že by mohl být „trochu umělecky pobořen“ a mohl by se tak stát symbolem zhrouceného režimu. Nakonec ho vlastní soukromá firma a jsou v něm kanceláře. Frank ovšem ukazuje něco jiného. Náměstí dominoval až do roku 1968 gotický kostel sv. Pavla z roku 1231, komunističtí plánovači ho nechali v roce 1968 odstřelit. Dnešní podobu dostalo náměstí po mnoha sporech až v novém tisíciletí díky návrhu architekta Ericka van Egeraata, jehož komplex budov někdejší kostel parádně připomíná.
Augustusplatz vás ohromí dokonalým mixem historických i moderních architektonických stylů.
Stará radnice s muzeem (Altes Rathaus na Markt 1) patří k nejstarším dochovaným renesančním stavbám v celém Německu.
Ne, nebudu vás nudit popisem historie města, na pár kliků ho najdete kdekoliv na internetu, jen si dovolím stručně podotknout, že Lipsko rovná se obchod a obchod a zase obchod. Nejprve tu zbohatli majitelé dolů ze středního Krušnohoří, posléze obchodníci. Vidět je to v celém centru, ale třeba i na podobě Staré radnice s muzeem (Altes Rathaus na Markt 1), k níž pomalu přicházíme. Patří k nejstarším dochovaným renesančním stavbám v celém Německu. Už v roce 1556 byla stavěna tak, aby úřad zůstal v horních patrech a ve spodních v podloubí byly obchody a prostory pro vystavení zboží kupců, kteří Lipskem projížděli. A domy v okolí radnice sloužily v 19. a 20. století i jako výstavní a veletržní nemovitosti.
Pasáže jako umění
S obchodem jsou pak spjaté i pro Lipsko typické pasáže. Jde o jeden z turistických magnetů. Jsou prostorné a vzdušné, architektonicky rozmanité a překvapující, plné obchodů, bister a restaurací. V Lipsku jich je na 30, v samém historickém centru, tedy asi na ploše kilometru čtverečního, jich najdete 20. Asi nejznámější je Mädlerova pasáž (Mädler-Passage na Grimmaische Strasse 2 – 4).
Obchodník s kůží a koženým zbožím Anton Mädler vybudoval prostor, kam je stropem přiváděno světlo, v letech 1912 až 1914 podle předlohy milánské galerie Galleria Vittorio Emanuele. Dnes je 140 metrů dlouhá elegantní ulice uvnitř bloku domů plná života. Je tu kabaretní podnik, lahůdkářství, krejčovství a řada obchodů s módou.
Asi nejznámější je Mädlerova pasáž (Mädler-Passage na Grimmaische Strasse.
Na jeden z nich mě Frank upozorňuje. „Byl donedávna prázdný a v Lipsku je takové pravidlo, že když je nějaký obchod prázdný, má být za rozumnou cenu nabídnut lidem z Lipska, kteří dělají zajímavé umění nebo designové věci či jiné místní výrobky,“ říká. Přes výlohu pozorujeme starší paní, která plete punčochy a má je krásně vyrovnané v regálech, stejně jako svetry, kravaty a další textil.
K podobnému principu prodeje umění se dostaneme i při prohlídce čtvrti Plagwitz, kde mě Frank upozorní na „šuplíkový“ obchod. Tady pro změnu každý umělec z Lipska, který projeví zájem, dostane určitý prostor třeba v podobě velkých šuplat či stolů, na nichž může vyložit své zboží s cenovkami.
Mimozemská koule
Centrum Lipska je atraktivní díky obchodům a historickým domům, ale dovolte, abych vás pozval i na periferii. Pokud je ozdobou centra propojení historie, socialistické a supermoderní architektury, tak ve čtvrtích bezmála šestisettisícového města najdeme podobné příklady. Na Niemeyerstrasse 2 – 5 ve čtvrti Neulindenau je záležitost, která, pokud vás neokouzlí, tak už nevím… Příběh architektonického kousku s názvem Oscar Niemeyer Sphere ve firmě Kirow začnu trochu zeširoka, protože u nás není příliš známý.
Poradní místnost a příležitostná restaurace ve firmě Kirow. Navrhl ji těsně před smrtí brazilský architekt Oscar Niemeyer (1907– 2012).
V roce 1994 převzal Ludwig Koehne, tehdy 27letý inženýr, za symbolickou marku firmu VEB Schwermaschinen SM Kirow a během dvou desetiletí z ní udělal světového lídra na trhu otočných jeřábů. Firmě se také daří ve výrobě tramvajových souprav. Pan Koehne, který je známý i jako mecenáš a sběratel umění, si při svých cestách po světě zamiloval díla brazilského architekta Oscara Niemeyera. A věřte nebo ne, když mu chtěl dát výpověď šéfkuchař z firemní kantýny s tím, že má vyšší cíle, rozhodl se ho pan Koehne udržet i tak, že mu tedy udělá jídelnu „jakou svět neviděl“.
A tak pan Koehne někdy v roce 2011 sedl a tehdy 104letému brazilskému architektu Niemeyerovi napsal. Architekta nápad na propojení 100 let staré tovární haly v historizujícím stylu a jeho organické architektury zaujal a těsně před smrtí naskicoval kouli usazenou nad firemní jídelnou, v níž je dnes místnost pro porady a příležitostná restaurace navazující na Koehnovu galerii.
Skici od Niemeyera rozpracovali po jeho smrti Jair Valera a německý architekt Harald Kern. Sedm let zabralo plánování a hlavně hledání sofistikovaných nástrojů a prostředků, jak kouli z dokonale provedeného pohledového betonu a skla vytvořit. Největším oříškem bylo hledání výrobce 144 speciálních trojúhelníkových skel z tekutých krystalů, které propouštějí světlo a teplo podle volby lidí uvnitř objektu. Málokdo, kdo kouli a přilehlé prostory navštívil, nebyl z nápadu pánů Koehna a Niemeyera nadšen, to mi věřte.
Oscar Niemeyer Sphere
Dílo dokončené roku 2020 vyšlo na tři miliony eur a ještě není vše hotové. Oscar Niemeyer Sphere se má totiž po úpravě okolí haly odrážet ještě ve vodě rozlehlého bazénu.
Pokud byste byli nuceni Oscar Niemeyer Sphere obdivovat jen zvenku, vězte, že uvnitř jsou tři patra – první pro inženýrské sítě, druhé o ploše 45 metrů čtverečních pro kavárnu či bar a pak hlavní místnost o 91 metrech čtverečních. A dílo je pro Lipsko tak významné, až radnice rozhodla, že ulice, v níž fabrika Kirow sídlí, ponese jméno architekta z Rio de Janeira – Niemeyerova.
Přádelna pro nadané lidi
Můj průvodce Frank mě provedl i dalšími čtvrtěmi – svobodomyslným Plagwitz s řadou starých dílen přeměněných na kavárny a dílny, Lindenau i zmíněnou Neulindenau s mimozemskou koulí. A právě v této čtvrti bych ještě rád zůstal. Je tu totiž ještě další příklad propojení starého řádu a nových poměrů po lipském způsobu – přádelna bavlny (Leipziger Baumwollspinnerei), dnes krátce Spinnerei.
Dnes je ve Spinnerei 10 privátních galerií, velká výstavní síň, tiskárna, archiv, knihovny, restaurace a obchody s uměleckými potřebami.
Od roku 1884 se tu začal rozrůstat (až do 10 hektarů v roce 1993) průmyslový areál. Jádrem byla přádelna, v první polovině 20. století největší v Evropě. V době největšího rozkvětu pracovaly v tomto „městě“ na západě Lipska čtyři tisíce lidí.
V roce 1993 byla výroba zastavena pro nerentabilitu, protože asijské konkurenci nešlo čelit. Následně oblast osídlili umělci, řemeslníci a drobní živnostníci. A jde právě o umělce, kteří bez větší pomoci komunálu dali místu smysl. Dnes je ve Spinnerei 10 privátních galerií, velká výstavní síň, tiskárna, archiv, knihovny, restaurace a obchody s uměleckými potřebami. To vše mezi starými kolejišti, někdejšími nástupišti a nově vytvořenými parčíky.
Stará přádelna bavlny. V roce 1993 tu byla výroba zastavena pro nerentabilitu. Následně oblast osídlili umělci, řemeslníci a drobní živnostníci.
A je tu i Neo Rauch. Jeden z nejvyhledávanějších malířů světa tu má ateliér, a snad to byl dokonce on, kdo sem všechny další malíře Nové lipské školy přivedl, když si zde po krachu přádelny pronajal jednu halu pro svou práci. Rauch (ročník 1960) je autorem jedinečných tajemných obrazů, na nichž se zvláštním propojením surrealismu a socialistického realismu popisuje osobní historie, průmyslové odcizení a záhadné boje mužů a žen z jiných staletí. Malíř v Lipsku studoval a kousek od něj i žije. Do Spinnerei dojíždí na kole téměř denně a dlouhé hodiny tu tvoří. Ostatně zájemci si u jeho tří galeristů zamlouvají ještě nenamalované obrazy na roky dopředu.
Nápaditý stadion
Dalším místem, kde se podle mě propojují doby NDR a nového Německa, je lipský fotbalový stadion Red Bull Arena (dříve Centrální stadion) ve čtvrti Waldstrassenviertel. Pokud toto místo neznáte, představte si, že by tribuny pražského Strahova byly pokryté dokonale upraveným trávníkem a doprostřed plochy by bylo zahloubeno hřiště. A nad tím vším by byla vztyčena lehoučká konstrukce hlediště pro bezmála 50 tisíc diváků. Dílo architektonických studií Wirth+Wirth a Glöckner Architects, jež vzniklo mezi roky 1997 a 2002, je totiž přesně takové.
Do spartakiádního stadionu postaveného v roce 1956 byla nevšedně a sympaticky usazena nová aréna pro mistrovství světa v Německu v roce 2006. Dnes v Red Bull Areně hraje své zápasy tým RB Lipsko a uvidíte zde největší hvězdy světového fotbalu. Účastník Ligy mistrů a špičkový bundesligový tým umí z méně známých hráčů dělat reprezentační hvězdy (příkladem budiž Nkunku, Olmo, Poulsen, kdysi třeba Timo Werner) a v uplynulé sezoně 2021/22 získal první cennou trofej – německý DFB-Pokal.
Zajděte si v Lipsku na fotbal! do Red Bull Areny.
Budova hlavního nádraží v Lipsku
Doprava a hlavní nádraží
Z osobní opakované zkušenosti vím, že do Lipska je dobré dojet vlakem. Navíc je lipské Hlavní nádraží (Willy-Brandt-Platz 5) opravdu příjemným místem pro start i cíl vašich cest. Už v roce 1856 se toto nádraží stalo nejdůležitějším v Saském království a dnes je největším hlavním nádražím v Evropě – má rozlohu na 84 tisíc m², 19 nadzemních nástupišť a v prosinci 2013 byla ještě otevřena dvě podzemní.
Ohromná nádražní budova byla dokončena v roce 1915. Dnes se nádraží díky dvěma zapuštěným patrům proměnilo v obří obchodní dům s řadou bister a restaurací, kde lze pohodlně nakoupit vše potřebné a dobře se občerstvit. Aby ne, denně místem projde na 120 tisíc lidí.
Pokud přijedete autem, můžete využít několikapatrový parkovací dům hned vedle nádraží, parkovné na 12 hodin vyjde na šest eur (150 Kč), celodenní pak na 12 eur (300 Kč). Před nádražím je tramvajový uzel, ze zastávek se pohodlně dostanete do všech čtvrtí Lipska.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditCo ještě vidět v Lipsku Muzeum výtvarných umění (MdbK – Museum der bildenden Künste, Katharinenstraße 10) vlastní jednu z nejstarších sbírek umění v celém Německu. Speciální důraz klade muzeum na tzv. Novou lipskou školu. Každou první středu v měsíci je vstupné zdarma. (více na mdbk.de) Panoramatická věž (Kurt-Masur-Platz) – v lipském mrakodrapu německého architekta Herrmanna Henselmanna kdysi bývaly univerzitní prostory. Nyní v něm najdete kanceláře a ve 29. poschodí restauraci Plate of Art a vyhlídkovou terasu. Na Lipsko shlížíte z výšky 120 metrů. Vstupné na plošinu je čtyři eura (100 Kč) a otevřeno je od 11:30 do 23 hodin, v pátek a v sobotu do 24 hodin. Památník Bitvy národů (Völkerschlachtdenkmal, lidově Völki, Pragerstrasse) – obří připomínka bitvy, v níž Prusko a jeho spojenci porazili v říjnu 1813 Napoleona, se nachází jihovýchodně od centra města. S výškou 91 metrů je památník největší stavbou svého druhu v Evropě. Základní kámen byl položen v roce 1898 a stavba byla slavnostně otevřena ke stému výročí bitvy 18. října 1913. V době třetí říše sloužil památník k různým slavnostem nacistického režimu, proto se po druhé světové válce objevily návrhy na jeho likvidaci. Nakonec byl však zachován. Otevřeno je tu denně od 10 do 18 hodin. Kde se dobře najístRadniční sklípek (Ratskeller der Stadt Leipzig) Restaurace Bayerischer Bahnhof (Bayerischer Platz 1) Poslední doporučení se týká pozdní snídaně či brzkého oběda anebo dobré večeře, prostě jak vám to vyjde. Zkuste zajít do restaurace Felix v 6. patře staré pošty (Augustusplatz 1 – 3). Jestli máte rádi design, bude se vám v prostředí upraveném v příjemně industriálním duchu jistě líbit. Možná ani nepostřehnete, že sedíte v rozřezaném zásilkovém kontejneru. Brunch pro jednoho tu vyšel v polovině května na 11 eur (275 Kč). |
