Vůbec se nedivím, že se Benátkám odedávna přezdívá „serenissima“. To slovo se dá přeložit i jako „nejklidnější“. Právě tento pocit máte, když se procházíte benátskými uličkami i přilehlými ostrovy. Klid, světlo. Auta sem nesmí, ve městě jezdí jen lodě. Nejklidnější město světa. Jenže kdo jede do Benátek poprvé, mívá obvykle strach, že se pro davy turistů ani nehne z místa.
Předsudek o „přecpaných“ Benátkách se i v hlavní turistické sezoně týká jen kratičké trasy od slavného mostu Rialto k nejslavnějšímu náměstí San Marco.
Když z této desetiminutové pochůzky odbočíte kamkoliv, během minuty se ocitnete v prázdných, tajuplných uličkách. Přítomnost života v nich poznáte jen podle čerstvě zalitých kytek na balkonech, sušícího se prádla, vůně pečených rajčat a ryb a občas taky pěkně hlasitého italského popu z televize.
Všechno jsem to zjistila až poté, co jsem desítky let návštěvu Benátek odmítala. Mohly za to odpudivé plakátky cestovek, které po revoluci visely u nás v severních Čechách naprosto všude. To je to město, kam se denně nahrnou statisíce lidí s foťáky a chleby s řízkem, všichni do sebe dvanáct hodin vrážejí a v noci jedou autobusem zpátky.
Předsudek mi vyvrátila přítelkyně Tereza, svobodomyslná malířka, jež mi se zcela vážnou tváří tvrdila, že Benátky miluje. Podezírat Terezu z komerčních inklinací bylo absurdní, a tak jsem vyrazila. Poprvé před sedmi lety. A nestačila jsem zírat.
Rázem se ocitáte v jedné velké galerii. Malíři, sochaři i architekti se napříč staletími spikli a zaplavili Benátky takovým množstvím děl, že uměnímilovný poutník propadá zoufalství. Nedá se to stihnout. Pokud vás umění zajímá, vyberte si pár lahůdek a slibte si, že se sem vrátíte.
Bazilika na náměstí San Marco je základ. Je nádherná, orientální a plná oslnivých zlatých mozaik. Fascinuje mě i úžasná kamenná dlažba. Možná vás otráví fronta, která se vine po náměstí, ale věřte, že postupuje rychle, za čtvrt hodinky budete v katedrále (vstup je zdarma).
Pokud nechcete čekat ani chvilku, můžete si po internetu objednat přednostní vstupenku za 2 eura. I v dalších chrámech najdete neskutečné množství krásy, ale jestli vám sakrální umění nic moc neříká, pusťte je z hlavy a vydejte se nasávat atmosféru města.
Jákobův žebřík od Seana Scullyho přímo uprostřed baziliky San Giorgio Maggiore.
S tištěnými průvodci je to jako s alkoholem či mobily: dobrý sluha, ale zlý pán. Nechte si svobodu.
Každý lichý rok se zde koná Biennale di Venezia, velkolepý mezinárodní festival (převážně) výtvarného umění, každý sudý je to pak bienále architektonické. Obě probíhají od jara do podzimu a kromě řady výstav tu najdete i spoustu doplňujících akcí v unikátním prostředí starých paláců, do nichž je v této době většinou vstup zdarma. A tak i když nepochopíte záměr umělce (to se mi letos stalo s čínským výtvarníkem Sherem Dingem), budete žasnout nad krásou interiérů, do kterých byste se jinak nedostali.
V informačních centrech najdete mapku bienále, která vás zavede na správná místa. Tím pro nás byla třeba výstava Venice Design v Palazzo Michiel, která uchvátila celou rodinu gejzírem skvělých nápadů. Až tam budete, nezapomeňte si užít i výhled přímo na Canal Grande z balkonu galerie.
Naopak jsme váhali nad zářivě barevným Jákobovým žebříkem od Seana Scullyho přímo uprostřed baziliky San Giorgio Maggiore. Záměr umělce jsme pochopili, až když jsme si přečetli, o co vlastně jde.
Procházet Benátky s úmyslem nechat se překvapovat moderním uměním je osvěžující zážitek, člověk si hned připadá tak nějak chytřejší a vzdělanější.
Benátky jsou božské, ale určitě si všimněte také ostrovů kolem. Každý z nich má jinou atmosféru a vytvářejí úžasně pestrý svět. My volíme ubytování na Lidu, což je „plážový“ ostrov na dohled od Benátek.
Lido je oproti těsným Benátkám vilová čtvrť. Není divu, že právě tady se odehrává slavný filmový festival. Skoro každý dům (často palác nebo unikátní středomořská vila) má zahradu plnou oleandrů, mandevil a hortenzií, kamenné schodiště, starobylé dřevěné okenice a několik teras s luxusními výhledy na moře. Obyvatelům Lida je co závidět – třeba i vysoko položené terasy, které najdete na většině starobylých vil. Někdy jsou ve vyšších patrech, jindy na střeše, z každé z nich musí být unikátní výhled na celou Benátskou lagunu. Večer slyšíte z té výšky smích, typické hlasité italské diskuse a samozřejmě cinkání příborů a vinných sklenic… Ach!
Vaporetto, benátský vodní autobus.
Pokud se ubytujete na Lidu, váš pobyt získá spoustu dalších možností, než je jen courání malebnými uličkami. Když vás v Benátkách začnou bolet nohy, chytíte si na Canalu Grande nejbližší vaporetto, za čtvrt hodiny plavby přistanete u Lida a můžete si jen v hotelu vyzvednout plavky a ručník. Od přístaviště k nejbližší pláži přejdete za deset minut. O čistotu vody se bát nemusíte – ta benátská sice není nic moc, ale pláže jsou na protilehlé straně dlouhého a úzkého ostrova. Voda, která je omývá, pochází z otevřeného Středozemního moře. Je krásné se sem přesunout po dlouhém courání Benátkami a podvečer strávit na pláži. Pak se můžete klidně vrátit do večerních Benátek na skleničku nebo večeři.
Jízda vaporettem po Canalu Grande a laguně je jedním ze zdejších nejkrásnějších zážitků, a tak vás plavba na trase Benátky – Lido nemůže omrzet. Canal Grande je hlavní široký kanál, který prochází celými Benátkami od nádraží až k San Marcu, lemován velkolepými paláci. Zajímalo by mě, kolik mobilů navždy spolkly vody kanálu, protože tady prostě musíte fotit, ale vaporetta se občas pěkně houpou.
Ubytování na Lidu bývá levnější než v Benátkách. Musíte ale započítat také cenu „lítačky“ na vaporetta, na týden pro dospělého člověka vyjde na 60 eur. Kupovat si jednotlivé lístky se v případě bydlení na Lidu nevyplatí, vaporetto budete využívat opravdu hodně. K dispozici je i jednodenní a třídenní varianta lístku.
Lido je pro mě příjemný domov, kam se ráda stáhnu a léčím si tady uchozená chodidla. Pláže jsou většinou zdarma, ale za slunečník s lehátkem tu dáte kolem 15 eur, pokud chcete dvě lehátka, už to bude přes dvacet. Nic moc. Půldenní ceny bývají lepší, ale ideální je zajít si na pláž prostě jen tak s ručníkem na dvě hodinky v podvečer, když už budete mít chození akorát dost.
Chlebíčky cicchetti
Slavný benátský karneval
Okolní ostrovy možná nejsou tak slavné, ale jejich atmosféra si s centrálními Benátkami nijak nezadá. Na každý z nich se přitom snadno dostanete vaporettem. Hned nejbližší Giudecca (od Benátek ji dělí jen jeden široký kanál) skýtá parádní pobřežní promenádu s hospůdkami s výhledem na Benátky.
I Giudecca je plná historických domů a památek, ale jak uvidíte, pokud si vylezete na věž sousední baziliky San Giorgio Maggiore, je také plná jinak neviditelných vil s bazény. Jedna z nich patří Eltonu Johnovi. Neptejte se mě, která to je, na zahradě se zrovna neslunil.
Právě výhled z věže je jedním z důvodů, proč se zastavit i na sousedním malém ostrůvku San Giorgio Maggiore. V nádherné bazilice najdete velká díla slavného malíře Tintoretta, ale můžete se také nechat vyvézt výtahem na věž, ze které uvidíte celé Benátky jako na dlani.
Murano je další důležitý ostrov, který najdete velmi blízko Benátek, jen několik minut jízdy vaporettem. Právě Murano znají asi všichni návštěvníci Benátek, protože je proslulé starobylou sklárnou. Dnes tam kromě sklárny můžete obdivovat také muzeum skla (řada uměleckých děl je opravdu neuvěřitelných a spoustu jich najdete i v exteriéru). Na Muranu, stejně tak jako v Benátkách, narazíte na spoustu turistických obchodů s barevnými skleněnými suvenýry a la Murano. Dávejte si pozor, co kupujete, protože velká část z nich jsou levné repliky vyrobené v Asii.
Další unikátní ostrovy jsou přece jen dál – z Benátek pojedete vaporettem necelou hodinu. Přesto by byl hřích je vynechat. Torcello je ostrov hlavně pro milovníky historie, dnes skoro liduprázdné místo bylo historicky prvním osídleným ostrovem v laguně – a naleznete tu díky tomu i baziliku Santa Maria Assunta, která byla postavena už v 7. století. Poblíž ní objevíte skvělou levnou zahradní restauraci, jež je zřejmě jediným místem na Torcellu, kde je vždycky plno lidí (ale zároveň klid a žádné dlouhé čekání, jídlo a pití si koupíte sami u okýnka).
Hned vedle Torcella se nachází malebné Burano. Tento rybářský ostrůvek byl ještě před pár lety docela neznámý, teď už v něm přece jen najdete centrální uličku lemovanou turistickými obchůdky a restauracemi.
Zářivé fasády domů v Buranu.
Burano je však výjimečné něčím jiným, všechny domky tohoto ostrova jsou totiž malované zářivými pastelovými barvami. Tento zvyk tu prý kdysi zavedli rybáři. Když se vracívali domů z širého moře, chtěli už na dálku vidět svůj dům, aby mířili rovnou k němu (zlí jazykové tvrdí, že to potřebovali, protože většinou měli už trochu upito).
Majitelé si unikátní atmosféry ostrova váží, a tak si s výtvarným pojetím svých domků půvabně hrají. Vybírají kontrastní záclony, které potom roztomile povlávají v průvanu. Dveře a okna natírají dalšími zajímavými barvami a toto všechno dotvářejí všudypřítomné barevné kytky v květináčích. Burano je rozhodně jedním z nejkrásnějších míst Benátska.
Restaurace jsou v Benátkách a okolí obecně dost drahé a navíc Italové tvrdí, že je zde nejhorší pizza v Itálii, protože se peče v cizině a vozí se do Benátek zamrazená. Ani bych se nedivila, v tomhle malém městě opravdu není dost prostoru na místní pekárny v takovém množství, jaké by asi bylo potřeba.
Pokud peníze nepočítáte a chcete si užít luxusní zážitek, určitě vám skvěle poslouží tipy z cestovatelských serverů, vždycky si místo radši zarezervujte. Hlad můžete také vyřešit geniální benátskou specialitou, kterou jsou cicchetti. Mini chlebíčky se objevují v poledne a večer ve většině tamějších barů a vináren. Mají spoustu originálních variant, často na nich najdete dílka ze zdejších ryb, salámů, oliv, sýrů nebo pomazánek. Cicchetti stojí kolem 1 až 2 eur. Zapíjejí se proseccem nebo osvěžujícími šumivými drinky.
Pozorovat tu gondoly, uzobávat dvojhubky s naloženými sardinkami (sarde in saor) a sledovat cvrkot v nádherném poklidném městečku… Co si vlastně přát víc?
Benátky nejsou daleko! Přesvědčte se na vlastní oči, že nejsou natolik přecpané, jak straší průvodci.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Úřady v Benátkách bojují s náporem turistů (září 2018):
20. září 2018 |
