Ze zbývajících sotva 10 miliónů krychlových kilometrů vody podstatnou část obsahují podzemní fosilní jezera, což jsou neobnovitelné zdroje. Použitelná a
dosažitelná voda v jezerech, nádržích a tocích představuje pouze 0,26 procenta celkového množství sladké vody nebo 0,007 procenta veškeré vody na Zemi vůbec.
Celosvětová využitelnost vodních zdrojů stoupla od začátku 20. století z asi dvou procent na přibližně osm a půl procenta. Za pětadvacet let se toto číslo zvýší o další čtyři procenta. Během posledního století výrazně stoupla i spotřeba vody na
jednoho člověka. V Německu spočítali, že zatímco začátkem 50. let stačilo jednotlivci na den 85 litrů, nyní už musí mít 138 litrů.
Ve spotřebě vody v jednotlivých zemích panují ohromnérozdíly. Spojené státy uváděly na začátku devadesátých let 7200 litrů na hlavu a den, ale jejich protipól Indie vykazoval pouze 1500 litrů. Vysvětlení je zejména v obrovském množství vody
používaném v průmyslu. Na získání litru ropy stačí 10 litrů, ale na tunu oceli 20.000 litrů a na tunu papíru dokonce 100.000 litrů vzácné tekutiny.
Podle zprávy tří specializovaných agentur OSN zveřejněné v listopadu 2000 nemá dosud přijatelné prostředky pro očistu 2,4 miliardy osob a 1,1 miliardy není napojeno na moderní systém zásobování vodou, především v megalopolích a v nejzaostalejších venkovských oblastech. Právě ve velkoměstech a rozsáhlých
aglomeracích spotřeba vody vysoce překračuje běžný průměr a ztráty této životodárné tekutiny se blíží až ke 40 procentům. V takových sídlech by měla už brzo žít celá polovina lidstva.
V rozvojových zemích jsou města z jedné třetiny zásobována vodu nepravidelně, v Asii pak z více než poloviny. Kritická situace je v Číně: v mnoha částech země kvůli nekontrolovanému průmyslovému rozvoji extrémně klesla hladina spodní vody, došlo k vysušení řek a jezer. Z 668 čínských měst trpí 400 nedostatkem vody. Sedm set miliónů Číňanů pije vodu kontaminovanou.
Největší spotřeba a zároveň nehospodárnost ve využívání vody je v zemědělství, které spotřebuje více než sedmdesát procent využívaných vodních zdrojů (v roce 1900 to bylo více než 90 procent). Především zavlažování má velmi nízkou efektivitu. Až šedesát procent vody se v závlahových systémech ztratí a
nedostane se k plodinám. Zemědělství a průmysl také vypouštějí 40 procent své spotřeby jako odpadní vody, které obsahují všechny možné látky škodící životnímu prostředí a lidskému zdraví.
Znečišťování povrchových i podzemních vod v posledních letech výrazně přispívá k omezování dostupných zdrojů pitné vody. Proto byl v roce 1974 zahájen Mezinárodní hydrologický program (IHP), který koordinuje Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) za podpory Světové banky. V rámci IHP jsou připraveny projekty zaměřené na technické, ekonomické, ekologické a legislativní problémy spojené s využíváním a ochranou povrchových a podzemních vod tekoucích přes hranice států.
Současné celosvětové investice do vodního hospodářství, které činí sedmdesát až osmdesát miliard dolarů ročně, doporučili v březnu 2000 účastníci Světového fóra o vodě zvýšit do roku 2025 na 180 miliard dolarů. I díky těmto finančním zdrojům by mohly být uskutečnitelné cíle stanovené v září minulého roku na summitu
tisíciletí v New Yorku: do roku 2015 snížit o polovinu počet obyvatel, kteří nemají přístup k vodě, a do roku 2025 zajistit přístup k vodě všem obyvatelům světa.
 |
