Když je zima, zahřejí termály
Většina návštěvníků Nového Zélandu vyhledává tuto zemi během naší zimy a využívá tak teplého léta jižní polokoule. I já jsem několikrát takto do země kiwi vycestoval. Lákalo mě ale, jaké to tam bude v zimě. Turistická "mimosezóna" má přeci jenom spoustu výhod – málo lidí, nízké ceny, prázdné hotely, levné letenky atd… Kromě toho mě jako fotografa lákala zimní nálada a celodenní nízké slunce, tolik vhodné k fotografování.
Auckland naši malou skupinu přivítal sluníčkem a příjemnou teplotou 17 stupňů. Po následující tři týdny to byl ale teplotní rekord a kraťasy tak zůstaly nedotčené na dně batohu...
Mrazem pokryté "bobky" v oblasti Waikato
Většinu času jsme se rozhodli strávit na přece jenom teplejším Severním ostrově, proslulém sopkami a termálními prameny. Hned první den míříme na poloostrov Coromandel, na jehož východním pobřeží leží domorodcům dobře známá pláž "Hot Water Beach".
Do hostelu v Hahei přijíždíme již se soumrakem a bez dlouhých cavyků fasujeme od majitelky dva rýče a vyrážíme na pláž. Už z dálky prozrazují termální prameny chomáče páry, dobře viditelné v mrazivém povětří.
Spolu s několika dalšími výletníky hledáme v písku horký pramen a kopeme si mělký bazén, který se vzápětí plní horkou vodou. Příboj Pacifiku zlověstně hučí, nebe už je docela tmavé, a my si přitom hovíme pěkně v teploučku!
Výhled z poloostrova Kaikoura
Termální jezírka na Hot Water Brach
Kde se milují sopky
Naším dalším cílem je národní park Tongariro. Pověsti o zdejším vrtkavém počasí ani tentokrát nezklamaly, a tak nás po dva dny v horách provází vichřice. Díky tomu nemůžeme vyrazit na proslulou túru "Tongariro Crossing" a bereme za vděk několika kratšími výlety v okolí sopky Ruapehu.
Parkoviště u informačního centra ve Whakapapa puká ve švech – zimní lyžařská sezona je totiž v plném proudu a o pár kilometrů dál leží největší lyžařské centrum Nového Zélandu. Jsme jedni z mála, kdo namísto lyží vytahuje z auta pohorky. Vyrážíme ke kráterovým jezerům Tama a obdivujeme kontrast svěže zeleného lesa a zasněžených hor v pozadí.
O pár dnů později přejíždíme na západ ostrova, kde leží osamocená sopka Taranaki. Podle maorské pověsti sem vulkán doputoval právě z oblasti n. p. Tongariro, když prohrál spor o milovanou sopku Pihanga s mocným sokem Tongarirem.
N. p.Tongariro
Pod vrcholem Taranaki
Máme štěstí na počasí, neboť podle Novozélanďanů je sopka málokdy vidět. Jak mi říkal jeden domorodec – když není sopka vidět, tak prší, když je vidět – tak bude pršet! V nejdeštivější oblasti Severního ostrova nám ale svítí slunce a nebe je zcela bez mráčků.
Za tmy vyrážíme k vrcholu sopky a pod jižním křížem stoupáme hustým lesem stále vzhůru. Naše boty drtí zamrzlé kaluže a tu a tam se otřeme o jinovatkou pokryté větve staletých stromů. Po hodině opouštíme hranici lesa a zmrzlým sněhem pokračujeme výš a výš.
Naši cestu ukončuje ledem pokrytý svah, na který bychom potřebovali mačky a cepíny. Jsme ale i tak dost vysoko na to, abychom mohli obdivovat nezapomenutelný východ slunce a pohled na 150 km vzdálený vrcholek nejvyšší sopky Nového Zélandu, Mt. Ruapehu.
Namrzlé listy pod horou Taranaki
Vodopád Taranaki Falls v n. p. Tongariro
Nejhezčí pobřežní túra
Po dvou týdnech přejíždíme lodí na Jižní ostrov a těšíme se na národní park Abel Tasman. Park je proslulý svými dlouhými písečnými plážemi, které sem v létě přitahují tisíce turistů. Na moři v té době burácejí motory člunů, pláže jsou přecpané výletníky a v turistických chatách to hučí jako v úle.
Z těchto důvodů jsem se nikdy nevydal na známou a velmi populární túru "Abel Tasman Coastal Track". Až teď, v zimě, kdy namísto 400 lidí denně tu projde stěží 20 poutníků, má podle nás smysl se na tuto třídenní trasu vydat.
Pusté pláže n. p. Abel Tasman
Naše očekávání se splnilo – za tři dny potkáváme jen pár dalších trampů a na chatách spíme sami. Dokonce máme štěstí na počasí a dva dny nám na cestu svítí sluníčko. Díky vylidněnosti si vychutnáváme samotu pobřeží a na plážích sbíráme velké lastury mušlí, v létě již beznadějně vysbírané.
Jeskyně Cathedral Cove na poloostrově Coromandel
Naše poznání je takové, že komu nevadí relativní zima, ten si zimu na Novém Zélandu rozhodně užije. Jedinou podstatnou nevýhodou je studené moře a velmi krátký den – ale zase člověk nemusí tak brzo vstávat na východ slunce…
Může se hoditDoprava tam: Lze letět několika leteckými společnostmi, vždy min. s jedním přestupem (Singapur, Hongkong, Los Angeles, Dubaj, Den Pasar atd.). Novinkou je přímý let společnosti Korean Air z Prahy do Soulu a následný let Soul Auckland. Ceny za letenku včetně tax se pohybují od 35 000 Kč. Doprava na místě: Ideální je pronájem auta. Většina společností poskytuje v zimním období slevu. Osobní auto můžete mít v zimě již od 18 NZD/den! Ubytování: Není problém, v zimě je většinou vše prázdné. Výjimkou jsou zimní střediska (Tongariro, Queenstown, Wanaka) a město Rotorua, kdy se vyplatí včasná rezervace. Otevřené jsou i kempy, i když na stanování může být opravdu chladno. Počasí: Nejchladnější měsíc je červenec, kdy průměrné teploty dosahují na severním ostrově 5-14 °C, a zejména v horách může být celý den pod nulou. V této době také častěji prší a sníh leží v nadmořských výškách od 1300 m. Jiná situace je na chladnějším Jižním ostrově, kde často sněží a na silnicích leží námraza (vyplatí se auto s pohonem na 4 kola). Lyžařská sezona začíná většinou v červnu a trvá do září, někdy i déle. Slunce v červenci vychází kolem 7.30 a zapadá kolem 17.00. Autor článku Jan Hocek je fotograf a nezávislý publicista. Je autorem knihy Nejhezčí túry světa. Najdete v ní reportáže a fotografie z osmnácti nejhezčích světových túr pěti kontinentů – od Aljašky po Nový Zéland včetně map a praktických rad. Více o autorovi na http://www.hocek.cz/.
|
Text a foto: JAN HOCEK
