Vzhledem k tomu, že všechny tři vrcholy, na které vystoupíme, leží poblíž sebe, je možné všechny tyto túry podniknout za necelý týden i s časovou rezervou pro případ špatného počasí.
Nepotřebujete zvláštní vybavení, hlavně dobré boty na vysokohorskou turistiku. Pouze na Marmoladu, kde se jde po ledovci, doporučujeme kvůli bezpečnosti mačky a lano pro navázání ve skupině.
Na nejvyšší vrchol Dolomit
Marmolada (3 343 m), která je nejvyšším vrcholem Dolomit, má dvě zcela odlišné tváře. Jižní svahy spadají příkře, místy převisle, z mnoha set metrů vysokou skalní stěnou, která láká zkušené lezce z celého světa. Pro běžné turisty jsou mnohem přístupnější severní svahy, pokryté ledovcem, sem se vydáme i my.
Vyjíždíme k nádrži Lago di Fedaia, od níž je to kousek k dolní stanici lanovky. Ta nás vyveze až k chatě Rif. Pian dei Fiacconi ve výšce 2 625 m. Lanovka vypadá trochu jako "dobytčák" - žádná sedačka, jen malá plošinka obehnaná zábradlím.
Ledovec Marmolady
Kousek nad chatou vstupujeme na ledovec, který je naštěstí bez sněhu a trhliny jsou velmi dobře vidět. Historek o pádech do zrádných trhlin ale známe dost, proto vytahujeme z batohu sedáky, mačky (stoupací železa), pár karabin a navazujeme se na lano. Kličkujeme mezi trhlinami a sledujeme cestičku vyznačenou hroty maček turistů, kteří prošli před námi.
Postupně se dostáváme pod skalní stěnu, která se vypíná nad pravým okrajem ledovce. Výstup stěnou není příliš náročný, jen je nutné použít ruce. Celý skalní výstup pak zajišťuje ocelové lano a kramle.
Netrvá dlouho a stojíme na 3 343 metrů vysokém vrcholu u meteorologické observatoře. Počasí nic moc, předpověď vychází na sto procent, a tak spěcháme dolů. Déšť a bouřka přichází přesně ve 14:00, ale to už jsme bezpečně ze skály i ledovce dole a sestupujeme po sjezdovkách k jezeru Lago di Fedaia.
Nejhezčí vyhlídky na Marmoladu
Další den se vydáváme na odpočinkovou trasu na protějším hřebeni. Od chaty Passo Fedaia stoupáme po širokých cestách a sjezdovkách k chatě Rif. Padon. Tady začíná panoramatická vyhlídková cesta s názvem "Sentiero Geologico Arabba". Kocháme se nádhernými výhledy na celý masiv Marmolady. Na svazích se pasou ovce a občas zaslechneme i hvízdání svišťů horských.
Cesta vede po úbočí a vpravo nad námi se tyčí skalnatý hřeben Padon s jednou z nejatraktivnějších a nejtěžších zajištěných horských cest v oblasti.
Marmolada
Lagazuoi - dynamit, krev a tunel v kopci
Dolomity mají za sebou i kus pohnuté historie. Dokladů a památek na nesmyslné poziční boje první světové války je v těchto horách požehnaně. Tunely střídají staré zásobovací stezky, zbytky opevnění a drátů. Pomyslným návratem v čase je i výstup na legendární horu Lagazuoi (2 756 m).
Kvůli nedostatku parkovacích míst necháváme auto pod sedlem Passo Falzarego, kde si kupujeme lístky na lanovku a vyjíždíme na vrchol Lagazuoi. Už z okna gondoly je na první pohled zřejmé, že kopec není v normálním a přírodním stavu. Stěny jsou rozbité od dynamitových náloží a samotný plochý vrchol je o několik set metrů nižší než okolní kopce.
Kousek pod horní stanicí lanovky se pak vydáváme po naučné stezce vedoucí mezi zbytky opevnění, zákopů, drátů až k tunelu, který tu zbyl jako památka po urputných bojích.
Lagazuoi byl odjakživa, podobně jako sousední Tofany, strategicky významným kopcem. Od začátku bojů na Tyrolské horské frontě byl obsazen bránícími se Rakušany, zatímco Italové operovali "přes údolí" v oblasti Cinque Torri, Averau a Nuvolau. Situace se zdála neřešitelná až do chvíle, kdy italské velení pojalo na první pohled šílený plán. Italské jednotky měly vyhloubit tunely v útrobách vrcholu Lagazuoi a vyhodit stanoviště Rakušanů do povětří, což se jim nakonec podařilo. Od té doby je vrchol plochý a všechny okolní kopce ho výrazně převyšují.
Na konci naučné stezky sestupujeme s čelovkami do starého vojenského zásobovacího tunelu v nitru hory. Občas nám temnotu tunelu spoře osvícenou našimi čelovkami a mobily ozáří světlo pronikající zbytkem střílny.
Jediné, co zde od doby války přibylo, je ocelové lano, které usnadňuje sestup. Jinak je vjem naprosto dokonalý. Tma, samota a beznaděj. Říkám si: "Kurňa, kdyby si ti kluci mohli své nevyřízené účty vyrovnat někde u piva v hospodě, nemuselo být tolik zbytečně mrtvých."
Piz Boe - nejsnadněji přístupná třítisícovka Dolomit
Na závěr vystoupíme na Piz Boe (3 152 m), který má pověst snadno přístupné hory. Nejčastějšími možnostmi k dosažení vrcholu je buď lanovka ze sedla Passo Pordoi, nebo náročnější ferátový výstup ze stejného sedla.
My ale volíme neméně zajímavou a na výhledy a scenérie bohatou turistickou cestu, která začíná u chaty Rif. M Palldi. Zpočátku až příliš prudce klesáme do malebného údolí Val Lastites. Cesta ale zase brzy nabírá výšku a stoupá podél kaskád potoka, impozantních vodopádů a v horních partiích přechází do suťových polí.
Postupně se údolí Val Lastites rozšiřuje. Vysoké nebetyčné skalní stěny a rozsáhlá suťová pole vyjadřují divokou nespoutanost zdejší krajiny. Nádherné výhledy doslova berou dech.
Na vrcholu pak romantiku bohužel vystřídají davy turistů, nejsnadněji přístupná třítisícovka Dolomit se nezapře. Jen se občerstvíme v restauraci a sestupujeme zpět do sedla Passo Pordoi.
Výstup není náročný, ale vyplatí se sledovat předpověď počasí. Já už jsem tu byl vícekrát a jednou mě zastihlo husté sněžení, takže nakonec jsem se na vrchol nedostal.
Může se hoditJAK SE TAM DOSTAT UBYTOVÁNÍ A TÁBOŘENÍ V Dolomitech je podobně jako v jiných italských turistických oblastech a národních parcích zakázáno tábořit ve volné přírodě. Vyplatí se připlatit si za služby celé řady kempů nebo penzionů, a neřešit tak nepříjemnou komunikaci s policií nebo strážci národních parků. DOPORUČENÉ VYBAVENÍ - turistika
|
