Přesně to se stalo Luboru Kolářovi, který cestoval s manželkou z peruánské Limy v roce 2003. Ranní let s přestupem ve venezuelském Caracasu si zakoupili u společnosti Alitalia. Ta již dnes neexistuje, zbankrotovala už v roce 2017 a činnost definitivně ukončila před třemi lety.
„Ráno jsme vstávali brzy, ale trvalo nám vše déle, než jsme čekali, takže nás taxík vyklopil na letišti asi dvě a čtvrt hodiny před odletem. Mohlo být chvíli po šesté a letiště bylo poloprázdné. Snadno jsme našli odbavovací přepážku, byla u ní jako u jediné fronta. Postavili jsme se na konec a oddechli si, že jsme to stihli, zbývalo asi deset minut k doporučovaným dvěma hodinám před odletem. Bavili jsme se s manželkou a najednou koukáme, že přepážka už je volná. Přišli jsme, jenže zaměstnanec letecké společnosti řekl jediné: Cerrado. Tedy zavřeno, jak jsme později zjistili,“ vzpomíná na zážitek z Jižní Ameriky Lubor Kolář.
Nekonečné fronty, žádné informace. Jak to vypadalo na letišti v Dubaji během záplav |
Ačkoli oba pochopili velmi rychle, že je zaměstnanec již neodbaví, domluvit se s ním nemohli. „Nebyla s ním vůbec řeč. Nic nám nevysvětlil, byli jsme mu ukradení, navíc anglicky moc neuměl a my neuměli španělsky,“ popisuje cestovatel situaci, ve které se s manželkou ocitli.
Trochu klidu jim dodala zaměstnankyně American Airlines, která se jim snažila pomoct. „Zjistila, že problém je v tom, že prý už uklidili bezpečnostní skenery. Tak se snažila domluvit, aby je vrátili, leč neúspěšně. Aspoň nám ještě poradila, abychom se vydali na správu letiště. Kde ale velmi dlouho nebyl vůbec nikdo,“ vypráví cestovatel, který se v cizí zemi na letišti ocitnul najednou zcela bez pomoci. „Už nám nemohla pomoci ani slečna z American Airlines, její manažerka se nám omluvila, že mají obě práci a musí se věnovat odbavování, protože letiště se začalo zaplňovat.“
Manželé Kolářovi se tak obrátili na ambasádu, ale tam je poměrně rychle odbyli s tím, že to není jejich problém a že je nezajímá, v jaké situaci se ocitli. „Po hovoru s ambasádou jsme zaslechli naše jména. Letištním rozhlasem nás vyvolávali, abychom se dostavili k okamžitému nástupu na odletovou bránu. Absurdní! Jak rádi bychom to udělali,“ usmívá se dnes cestovatel. Zaměstnanci správy letiště nakonec přece jen přišli, ti je však poslali řešit problém s aerolinkami. „Čas plynul a náš let zatím odstartoval.“
Uvázli na letišti. Nenechali nás odletět, nechápeme to, říká cestovatel |
Jelikož manželům došlo, že jejich problém na letišti nezajímá nikoho, rozhodli se, že i když je to bude něco stát, situaci vyřeší sami. „Transatlantické lety z Caracasu provozovala Alitalia dva do týdne. Představa, že tu zůstaneme další tři dny, nás děsila. Vytáhli jsme železné zásoby a koupili jsme si letenky skoro za šest tisíc korun u společnosti Avianca. Protože v Caracasu jsme na přestup do Říma měli čekat několik hodin, nakonec jsme transatlantický spoj stihli a domů se šťastně dostali,“ vzpomíná Kolář, který hned po návratu domů podal stížnosti jak u letiště v Limě, tak u letecké společnosti.
„Na odpovědi čekáme dodnes. Nikdy se nám nikdo neozval. Později jsme o zážitku vyprávěli známým, kteří hodně cestují, a ti měli jasno. Pán u odbavovací přepážky čekal úplatek. Zpětně mi to tak připadá nejpravděpodobnější,“ říká na závěr cestovatel.
Stalo se vám něco podobného? Zůstali jste na letišti bez pomoci aerolinek či cestovní kanceláře? O své příběhy se s námi můžete podělit. Napište nám na specialniprojekty@mafra.cz
