Po průletu New Yorkem před dvěma roky, který jsem považoval za to nejsložitější, co se dá v létání řízenými prostory absolvovat (čtěte Globální celebritou snadno a rychle - ale jen jednou), jsem na přelom roku 2012/13 naplánoval létání v Kalifornii s pronájmem letadla na letišti John Wayne v Santa Ana, asi 50 km jižně od mezinárodního letiště Los Angeles.
Na seznámení se s místními poměry jsem si dal dva dny. Během této doby jsem se přeškolil na letadlo Diamond DA-40 a zároveň prostudoval místní postupy, názvy, specifika a komunikaci s dispečery letového provozu v Los Angeles. Můj zaškolovací instruktor hned na začátku zdůraznil, že se jedná zřejmě o nejsložitější letový prostor na světě, mj. i proto, že na malém prostoru je tu v provozu víc než 12 velmi aktivních letišť včetně pátého největšího dopravního letiště na světě Los Angeles International se čtyřmi paralelními drahami. To v Evropě ani nemáme...
Letiště Los Angeles International (LAX), detail stojánek a terminálů. LAX je 5. největší letiště na světě v počtu cestujících, přes 60 milionů ročně.
Největší dopravní letadlo světa Airbus A 380 v barvách australské společnosti Qantas se připravuje na odlet z Los Angeles International.
Dekódování instrukcí dispečerů
Diamond DA-40Letěl jsem letadlem Diamond DA-40, což je jednomotorové letadlo rakouské konstrukce vyráběné v Kanadě pro americký kontinent. Výkon motoru je 180 koní, maximální rychlost 275 km/h a dostup 5 000 m nad mořem. |
Musel jsem si zvyknout dekódovat štěkavé instrukce dispečerů připomínající spíše rachocení kulometu než lidskou řeč, získat přehled o tom, kde je jaká dálniční křižovatka, přístavní molo atd., abych byl schopný řídit se jejich příkazy odkazujícími často na místní topografii.
Hned při prvním přistání vedle mě na paralelní dráze, vzdálené pouhých 150 metrů, přistával současně se mnou Boeing 737. Se zatajeným dechem jsem na něj jen pošilhával a snažil se neudělat při přiblížení k dráze žádnou chybu. Když jsem pak už na zemi musel ve tmě čekat a zespoda se trochu vyděšeně dívat nahoru, jak kolem mě s burácením projíždí na start ohromný B 777, ptal jsem se sám sebe, jestli jsem to přece jen nepřehnal.
Večerní návrat – záliv a oblast přístavu Long Beach
Centrum San Franciska
Můj plán: přelet nad megaletišti v L. A. i San Francisku
Na další den hlásili výbornou předpověď počasí, a tak jsem naplánoval let do San Franciska, což jsou skoro čtyři hodiny letu tam a čtyři hodiny nazpět. Při tomto letu jsem chtěl zároveň vyzkoušet, jaké to je přelétávat přímo nad obřími letišti Los Angeles International i San Francisco International...
Přelétávat největší evropská letiště si prostě nedovedu představit, nikdo by mě tam totiž s malým letadélkem ani nepustil! V Americe mají dispečeři pro podobná přání větší pochopení, a tak na to mají i přesně vypracované postupy, které jsem chtěl otestovat. Počasí ve středu 3. ledna bylo jako vymalované, a to jak v Los Angeles, tak v San Francisku, a tak jsem v deset hodin dopoledne vyrazil.
Letiště San Francisco International (SFO). Vzletové a přistávací dráhy vybíhají do mořského zálivu Golden Bay. Ročně SFO odbaví přes 40 milionů cestujících.
Letiště John Wayne v Santa Ana, ze kterého jsem odlétal, má kombinovaný provoz malých i dopravních letadel a celkem asi 600 startů a přistání denně. Postupy vyžadování instrukcí, schvalování letu atd. jsou tedy samozřejmě dramaticky odlišné od pohodového přátelského stylu na letištích v Příbrami, Táboře nebo Benešově, odkud obvykle létám.
Fotogalerie |
Když se mi po delším čekání na pomlku ve vysílání ostatních letadel podařilo vklínit do komunikace s pracovištěm povolování letů (clearance delivery), vychrlil jsem ze sebe standardní informace (kdo jsem, kde jsem a co chci) a čekal na reakci. Během pár vteřin jsem dostal ve zkrácené kulometné řeči pokyn dojet přes pojížděcí dráhy charlie, alfa a po spojovací dráze delta ke vzletové dráze 19 levá, po vzletu ihned nabrat kurz 240, stoupat do 2 400 stop a přejít z frekvence řídicí věže letiště na frekvenci oblastního řízení.
Všechno jsem si zapsal, s trochou stresu se rozjel, propletl se množstvím letadel na stojánce, udělal povinné úkony před startem, po předepsaných pojížděcích drahách jsem se dostal ke vzletové dráze 19 levá, požádal o vstup na ni a o povolení startu. Vše proběhlo v pořádku a poté, co jsem odstartoval, jsem se snažil dělat přesně to, co ode mě podmínky povolení letu vyžadovaly a dispečeři ještě průběžně svým štěkáním do rádia upřesňovali či měnili. Málo známé a velmi aktivní letiště odletu, komplikované a pro mě nové místní postupy, nezvyklé letadlo, kalifornská dispečerská angličtina atd., to vše byl celkem velký nápor na mou psychiku.
Přelet přes letiště se čtyřmi paralelními drahami
Po asi 15 minutách letu jsem se dostal nad místo, kde od roku 1967 odpočívá známá luxusní loď Queen Mary, vyfotil ji a pokračoval nad letiště Los Angeles International (LAX). Postup průletu nad ním je zhruba takový, že řídicí věž LAX vám může odsouhlasit průlet přímo nad středem letiště ve výšce 2 500 stop (cca 800 metrů), ale je nutné absolutně přesně se k letišti přes dané body přiblížit a dodržovat jak výšku, tak kurz 318 stupňů podle místního radiomajáku. Při tom všem vás stále sledují na radaru a v případě potřeby vyštěknou nějaké další povely nebo kritiku. Odchýlení se od předepsané trasy jen o několik desítek metrů vpravo nebo vlevo je nepřípustné, aby byly zachovány dostatečné vzdálenosti od přistávajících a startujících letadel.
Letiště SFO. Celkový pohled na terminály, stojánky a dráhy.
Loď Queen Mary slouží od roku 1967 jako hotel u břehů Long Beach.
Přelet letiště se čtyřmi paralelními drahami, s celkovým počtem přes 60 milionů cestujících za rok (letiště Praha má kolem 11 milionů cestujících ročně, pařížské Letiště Charlese de Gaulla má podobně jako LAX, také přes 60 milionů) a asi 1 500 vzlety a přistáními denně, byl zásadním pilotním zážitkem, který jsem pak při dalších letech opakoval ještě čtyřikrát a z toho dvakrát za tmy.
Po přeletu letiště Los Angeles International mi pak už následující letiště Santa Monika povolilo stoupat výše, abych se dostal nad hory u Malibu a na svou trasu do San Franciska. Další asi tři hodiny probíhaly v pohodovém letu v nadmořské výšce 9 500 stop nad horami zleva lemovanými Tichým oceánem.
Golden Gate Bridge, součást panamerické dálnice 101 i pobřežní silnice California SR 1. Postavený v letech 1933-1937, má rozteč mezi pilíři 1 280 metrů, celková délka 1 970 metrů. Nejvyšší bod mostu je 230 m nad hladinou moře.
Pak to zase přišlo: oblastní řízení San Francisco po chvíli komunikace povolilo průlet nad mezinárodním letištěm San Francisco International i tzv. "bay tour", což je výraz používaný dispečery pro okružní průlet nad městem San Francisco, Zlatým zálivem (Golden Bay), vězeňským ostrovem Alcatraz a známým mostem Golden Gate Bridge.
S tím, jak jsem přelétával jednotlivá místní letiště nebo se jim vyhýbal, postupně si mě přebíraly další služby řízení letového provozu (oblastní, přibližovací, věž, přibližovací, znovu oblastní, atd.). Opět se mi podařilo (podle evropských měřítek) pořídit neobvyklé fotografie mezinárodního letiště San Francisco, pak jsem pokračoval dál nad město, ostrov Alcatraz i známý most.
Maják Pigeon Point postavený v roce 1872 je dosud funkční a je jedním z nejvyšších majáků v USA a zároveň i nejvyšší na západním pobřeží USA. Dnes je v něm také hotel.
Ostrov Alcatraz, proslavený jako federální věznice (1934-1963). Ojedinělý zdařilý útěk tří vězňů v prosinci 1962 byl námětem filmu Útěk z Alcatrazu.
Předloha pro Terasy Barrandov nad Tichým oceánem
Když po asi půlhodinovém kroužení a focení začal letadélku docházet benzin, přistál jsem na letišti Half Moon Bay asi 30 km jižně od San Franciska. Cestou se mi ještě podařilo vyfotit The Cliff House, což je restaurace na útesu nad Tichým oceánem v nejzápadnějším cípu San Franciska, která sloužila otci Václava Havla jako vzor při stavbě restaurace Terasy Barrandov v Praze.
Zpět jsem se vracel podél kalifornské silnice číslo 1, která je v USA považována za silnici s bezkonkurenčně nejkrásnějšími výhledy. Samozřejmě jsem opět zběsile fotil, a tak se mohu i o tyto pohledy podělit ve fotogalerii.
Začátek silnice California SR 1 považované za nejhezčí silnici USA. Výhledy na Tichý oceán, který je zde ve skutečnosti velmi divoký, jsou z ní opravdu úchvatné.
Opět, na rozdíl od Evropy, je v USA běžné létat za podmínek viditelnosti i v noci. Většina letišť je k tomu vybavená tak, že i když na nich nikdo není, můžete si jejich dráhové osvětlení zapnout sami pětkrát opakovaným zmačknutím vysílacího klíče na letadlové vysílačce. "Moje" letiště John Wayne pracuje celou noc, a tak nebylo třeba ani to. Jen orientace nad miliony světel Los Angeles a jeho okolí je trochu složitější. Také s fotografováním v noci je to horší než ve dne, protože se musíte ještě o něco víc soustředit na let a navíc je velmi těžké fotku při delší expozici ve tmě nerozmazat. Podařilo se mi to bohužel jen omezeně.
Druhý den jsem pak prolétával celou oblast aglomerace Los Angeles včetně Hollywoodu, Beverly Hills i centra Los Angeles, na tento článek se můžete těšit příště.
