Lékaře všeuměla najdete v Botswaně

Země sedmkrát větší než Česká republika a sedmkrát míň lidí. Žijí či jen živoří v poušti, polopoušti Kalahari, se solným plató na severu a močály Okavango na západě. Komár Anopheles roznáší malárii a moucha tse-tse uděluje spavou nemoc. Ve dne je vedro a v noci občas zima. Převládá lid Tswana, osm hlavních kmenů, všechny od BA - od Bamangwato po Batalokwa - a Křováci jsou už jen roztroušenou menšinou.

Podle statistik OSN je Botswana jednou z nejchudších zemí na světě. Tvrzení to je přece jen povrchní, poněvadž pod povrchem je napěchováno značné nerostné bohatství včetně diamantů. Vzácná africká výjimka: místo převratů se tam konají svobodné volby a poražení nekončí na jatkách. VÍTEJTE DO BOTSWANY - PIJTE NAŠE PIVO oznamovala mnohametrová cedule. Na plakátu se zubil krásný domorodec moderního střihu. Hlavním městem Botswany je Gaborone, od píky, z ničeho, uprostřed suché stepi zhotovené centrum. Bydlitelná enkláva, oáza, kde se dá chodit po pár ulicích, je na co koukat, horko není vražedné, v ulicích se nevraždí. Bydlím v Holiday Inn, je neděle, jsem pozván na oběd, budou knedlíky - ty naše, nikoliv kalaharské. Pozvání poskytli Pavel Tachezy, promoval na medicíně v Brně, a jeho manželka Valerie, kdysi ošetřovatelka v Popradu, maďarská Slovenka či naopak, navíc s francouzskými kořeny po přeslici. V šedesátých letech se Pavel dostal do Afriky, a v Zambii se dokonce stal lékařem pilotem - Flying Doctors Service. Je zambijský občan, botswanský vysoký vládní funkcionář, leč placený norskou zahraničně nápomocnou institucí. Měl na starosti zdraví na území 800 km x 300 km. S odolnou fordkou měsíčně objížděl oblast, tři sudy benzinu s sebou. "Občas vypukl obrovský oheň - bush fire. Země je tu na troud, stačí střep skla, slunce se opře a už to letí. Chytilo mě to párkrát, oheň na jedné, někdy na obou stranách cesty, to pak musíte kličkovat..." zpřesňoval. Požádal jsem ho, aby porovnal plusy a minusy Botswany s jinými africkými zeměmi, které zná. "Výhodou tu každopádně je etnická neroztříštěnost - však osmdesát procent lidí mluví stejným jazykem. V Zambii je etnických skupin dvaasedmdesát. Zde v Botswaně jsou lidé pracovití - ono jim nic jiného nezbývá. V Zambii stačí pohnout rukou, utrhnout trs banánů a dále odpočívat. Zde lidé nejsou hlupáci. Někteří jsou přímo brilantní. A vynikající lingvisté." "Prozatím tomu národu dáváte samé jedničky. V čem vám občas leze na nervy?" "Ono jim to trošku jinak myslí. Či přesněji - jinak se rozhodují. Rozhoduje se v kolektivu, velké slovo mají stařešinové a vše se dlouho vleče. Přitom to ale jsou velcí individualisté a nemůžete jim poručit, že musí udělat to či ono. Dovedou být pořádně tvrdohlaví, tvrdé palice. Pro nás je velmi obtížné přesvědčit a přeškolit staré ošetřovatelky. Ty jsou daleko nezávislejší než ošetřovatelky v Evropě. Tady musí mít odvahu rozhodovat spoustu věcí, když třeba doktor není k mání v okruhu několika set kilometrů." "Však v podobné situaci jste byl vy taky, nebo snad ne?" "Měl jsem aspoň tu výhodu, že jsem začal jako lékař na východním Slovensku. Ne úplně Kongo, ale univerzitní fakultní centrum taky ne. Tam se získala zkušenost, jakou měl každý doktor poslaný do terénu: vědomí že je sám, že není kolegů, nelze zatelefonovat panu primáři, ať on rozhodne. V buši mi ječela rodička, musel jsem se pustit do císařského řezu, který jsem nikdy dřív nedělal. Od doktora se v takových podmínkách předpokládá, že udělá a umí všechno." Poslední dobou aby se lékaři hodně trýznili domorodou tvrdohlavostí při potýkání s metlou AIDS, jež už začíná decimovat třetinu národa.

Autor je spisovatel a cestovatel